Jak je na tom MySQL s uloženými procedurami? Nová verze je umí, takže se ta to pojďme podívat.
21.10.2005 07:00 | Petr Zajíc | přečteno 41204×
Uložené procedury jsou jednou z věcí, kterou se liší "malé" databáze
od "velkých" a spousta lidí si myslí, že MySQL nic takového
nepodporuje. To byla pravda až do čtyřkových verzí MySQL; od verze 5.0
jsou uložené procedury normálně ve výbavě tohoto databázového systému.
Takže pozor, všechno co dnes budu popisovat platí až od verze 5.0
databáze. A pokud si to budete chtít vyzkoušet, měli byste si "pětku"
nainstalovat.
Nejprve malá poznámka k instalaci MySQL 5. V době psaní tohoto článku existuje ke stažení release candidate 5.0.13 MySQL. Release candidate verze nejsou připraveny pro ostré nasazení a proto byste je měli instalovat pouze ke zkušebním účelům. Instalace pětky by nicméně měla být velmi podobná jako u předchozích verzí, takže by měly jít využít poznatky z dílů o instalaci (první, druhý). Je potřeba rovněž zmínit se o tom, že současná existence více MySQL serverů na jednom stroji vyžaduje trochu konfigurace, takže pokud se chystáte něco takového udělat, ujistěte se, že to zvládnete. Například je důležité, aby každý z více současně existujících serverů naslouchal na jiném portu, takže do příslušného konfiguračního souboru (my.cnf na Linuxu, my.ini na Windows) bude zapotřebí napsat něco jako:
[client]
port=3306 # nebo jiný pro druhý server
[mysqld]
port=3306 # nebo jiný pro druhý server
Více o konfiguračních souborech se dočtete zde,
nyní ale zpět k uloženým procedurám.
Uložená procedura je sada příkazů SQL, které jsou:
Proč se k něčemu takovému tvůrci DBMS a jejich uživatelé vůbec
uchylují? Jedním důvodem je fakt, že některé databázové operace se
neustále opakují. Pokud je taková databázová operace provedena jako
dávka na serveru, nemusejí se jednotlivé příkazy (kterých klidně mohou
být desítky) vypisovat pokaždé, když je chcete provést. Hodně vzdáleně
se to může podobat filozofii maker ve vašem (doufám) oblíbeném
OpenOffice.org writeru - takže je to jednoduché,
protože sada příkazů je provedena najednou.
Dalším dobrým důvodem pro zavedení uložených procedur je jistá
unifikace požadavků od
jednotlivých klientů. Jestliže chce několik databázových klientů
vykonávat stejnou (nebo hodně podobnou) práci, bude pro ně příjemné
zjištění, že něco takového již server "umí" díky uložené proceduře,
kterou má k dispozici.
Uložené procedury rovněž mohou podstatným způsobem ulehčovat správu databázových aplikací. Mějme
jako příklad server, který ukládá a zpracovává data. Pokud to celé
poběží pomocí uložených procedur, mohou se shodným způsobem vůči
databázi chovat klienti pocházející z nejrůznějšího prostředí -
desktopová aplikace napsaná v Javě, webový klient v PHP nebo třebas
vzdálený server, který s tím "naším" komunikuje. Jestliže je potřeba
uloženou proceduru upravit (nebo opravit), může se to udělat na jednom
místě a tato změna je ihned použitelný pro všechny aplikace, které s
databází komunikují.
Dalším významným rysem uložených procedur je to, že přispívají k zabezpečení serveru (respektive
mohou to dělat, pokud jsou dobře napsány). Když mluvíme o bezpečnosti v
souvislosti s uloženými procedurami, můžeme mít na mysli dvě věci:
Je ale zajímavé, že ani jeden z uvedených argumentů není pro
nasazení uložených procedur ten nejvýznamnější. Zdaleka nejdůležitějším
argumentem pro nasazení uložených procedur na server bývá to, že jsou
obecně schopny běžet rychleji,
než kdyby se příslušný kód vykonával příkaz po příkazu z klientské
aplikace. Důvodem je fakt, že uložené procedury, jak jsme již uvedli,
jsou na serveru zkompilovány.
Zkompilování uložené procedury neznamená, že je tato procedura
převedena do spustitelné, binární formy, ani to, že je uložena do
samostatného souboru. Zkompilováním je
myšleno to, že server si pro uloženou proceduru vytvoří a spravuje tzv.
prováděcí plán. Díky tomu je
subsystém serveru zvaný optimalizátor
obvykle schopen najít nejrychlejší způsob, jak uloženou proceduru
provést, a potom tento způsob opakovaně používat při jednotlivých
voláních této uložené procedury.
Zjednodušeně se dá říci, že uložené procedury mohou dělat většinu z
toho, co "běžné" příkazy. Mezi nejčastější činnosti, které taková
uložená procedura vykonává, patří zejména:
MySQL, jak jsme již uvedli, umožňuje tvorbu uložených procedur od
verze 5.0. Každá uložená procedura je v MySQL s konkrétní databází,
takže kdybyste toto databázi odstranili, přijdete rovněž o definici
uložené procedury.
Uložené procedury se obecně vytvářejí příkazem CREATE PROCEDURE. Pojďme si dnes na úvod vytvořit alespoň tu nejjednodušší uloženou proceduru, abyste viděli, jak to celé funguje. Mějme tedy v MySQL 5 následující tabulku:
create table software
(id int, nazev varchar(50));
s následující sadou dat:
insert into software
(id, nazev) values (1, 'Firefox');
insert into software (id, nazev) values (2, 'Mozilla');
insert into software (id, nazev) values (3, 'OpenOffice.org');
Uloženou proceduru, která vrátí všechny záznamy z této tabulky pak můžeme vytvořit pomocí následujícího kódu:
create procedure
sp_VratSoftware()
begin
select * from software;
end
A zavolat pomocí příkazu:
call sp_VratSoftware()
K tomu by se slušelo říci pár postřehů:
Asi vás napadá, jak takovou proceduru napsat pomocí řádkového klienta, když tělo procedury obsahuje středník. Odřádkování v takovém případě způsobí odeslání neúplné definice, příkaz skončí chybou a procedura nebude vytvořena. Naštěstí lze v řádkovém klientovi změnit sekvenci znaků ukončujících příkaz za něco jiného než je středník. Provedete to takto:
delimiter //
K uloženým procedurám se toho dá říci ještě mnoho. A protože ucelený materiál v češtině k tomuto tématu zatím chybí, můžete se těšit na další informace v příštích dílech našeho seriálu.