LINUX SOFTWARE

Dnes se podíváme na to, jak nám práci s databází MySQL může usnadnit systémový katalog. Řeč tedy bude o metadatech.

23.12.2005 06:00 | Petr Zajíc | přečteno 17678×

Když jsme v seriálu probírali ty důležité změny, které přináší MySQL 5.0, přece jen jsme něco vynechali. Hovořili jsme o uložených procedurách, spouštích, uživatelsky definovaných funkcích a pohledech. "Pětka" má však ještě další významnou novinku, a tou je systémový katalog.

Definice

Pro systémový katalog se běžně používá několik vzájemně se překrývajících termínů. Proto v této souvislosti můžete slyšet výrazy jako databázová metadata (database metadata), datový slovník (data dictionary) nebo systémový katalog (system catalog). Pokaždé se však jedná o to samé - metadata popisují strukturu samotné databáze. Proto se pojem metadata vysvětluje jako "data o datech".

Celá myšlenka metadat spočívá v tom, že údaje o jednotlivých databázích, tabulkách, sloupcích, indexech, uložených procedurách a tak dále jsou uloženy na jednom místě. Asi už tušíte kde - jsou uložena v samostatné databázi. Tato logika implementující sama sebe má svoji výhodu - uvědomte si, že mezi databázemi, tabulkami a sloupci jsou vlastně relační vztahy. Není tedy nic jednoduššího, než na uložení metadat použít stejný způsob jako na uložení samotných dat.

Myšlenka metadat pochopitelně není nová a MySQL není jediná databáze, která obsahuje systémový katalog. Ve skutečnosti téměř každá soudobá databáze nějaký ten katalog obsahuje. Koho to zajímá, pro toho můžeme uvést, že informační schéma je rovněž součástí SQL standardu ANSI/ISO SQL:2003.

Katalog v MySQL

Už jsme uvedli, že katalog je reprezentován databází. A v MySQL je touto databází information_schema. Protože je systémový katalog v MySQL až od verze 5.0, je pochopitelně i tato databáze přítomna až od verze 5.0. Krátký pohled na tuto databázi nám objasní, co všechno obsahuje:

informace o znakových sadách a způsobech řazení
informace o jednotlivých sloupcích tabulek databází
informace o klíčích a indexech
informace o uložených procedurách
seznam databází na daném serveru
seznam tabulek v těchto databázích
informace o triggerech
informace o pohledech
seznam uživatelů a jejich oprávnění

Jak to funguje

Celý katalog si pochopitelně databázový server obhospodařuje sám. To znamená, že informační bude žít svým vlastním životem, aniž byste se o ni museli nějakým způsobem starat. V praxi to vypadá tak, že když provedete nějaký ten definiční příkaz (dejme tomu CREATE TABLE), tak se v databázi nejen vytvoří potřebná tabulka, ale rovněž se do katalogu zapíší všechna metadata.

Manuál k MySQL podrobně popisuje, jaká je struktura jednotlivých tabulek v informační databázi a rovněž poskytuje příklady toho, jak tyto informace smysluplně použít. My se za chvíli podíváme na některé praktické příklady.

Důležitá věc: Informační databáze slouží pouze k prohlížení, nemůžete do ní zapisovat. Všechny změny v databázi je tedy potřeba dělat pomocí definičních příkazů. Stojí rovněž za zmínku, že některé tabulky v informační databázi fyzicky neexistují, jsou pouze virtuální. Jak bystrý čtenář usoudí, je pro ně použit typ tabulky MEMORY. Přístup do systémového katalogu rovněž může být upraven pomocí oprávnění uživatelů.

Použití

Protože jsou metadata v tabulkách, lze s nimi pracovat pomocí příkazu SELECT. To znamená, že je můžeme seskupovat, třídit, spojovat, filtrovat a podobně. Jestliže tedy budu chtít znát názvy všech tabulek v databázi test, mohu použít něco ve smyslu:

select * from tables
where table_schema = 'test'

V praxi používám systémový katalog na několik věcí. Především, je třeba si uvědomit, že katalog obsahuje zdrojový kód všech uložených procedur a pohledů, takže pokud jsem někde ztratil zdrojový kód procedury, není nic jednoduššího než přepnout se do informační databáze a napsat:

select routine_name,
routine_definition from routines;

A kódy procedur jsou na světě. Druhá věc, na níž metadata používám je zjišťování údajů o sloupcích. Tak například sloupec typu varchar má zcela jistě definovánu nějakou maximální délku řetězce, kterou do něj lze uložit. Tuto délku asi budete chtít znát pro případnou kontrolu, zda uživatel nezadal více dat, než je zdrávo. Kýžený údaj se dozvíte takto (použil jsem zjišťování údajů o tabulce z minulého dílu seriálu):

select column_name,
character_maximum_length from columns 

where table_name = 'lidi' and data_type='varchar';

Pozn.: Tohle má mnoho využití. Ve webových formulářích například často budete sbírat údaje od uživatelů s pomocí prvků typu TEXT nebo TEXTAREA. Pokud se mají údaje uložit do databáze, bude jen žádoucí zkontrolovat jejich délku.

A třetí věc, na níž používám metadata je tvorba "automatických" kusů kódu. Obecně se dá říci, že databázový software trpí častým opakováním kódu. Vybíráte data z rozevíracích seznamů, zobrazujete tabulky na základě sad záznamů a tak dále. Používané kódy se často podobají jeden druhému jako vejce vejci, a rozdíl bývá jen v textech dotazů získávajících data. Do aplikace však většinou není třeba nic "natvrdo" zadávat - postačí pár šikovných dotazů na metadata a univerzální rozhraní pro zobrazení prakticky čehokoliv je na světě.

Metadata se dají pužít i k mnoha dalším věcem. Můžete například snadno zjistit, která tabulka ve vaší databázi má nejvíce sloupců nebo která nemá primární klíč. Platí samozřejmě, že výhody systémového katalogu jsou tím zřejmější, čím větší databázi máte. Nic se nesmí přehánět; pokud vaše databáze obsahuje dvě tabulky, nejspíš se bez služeb katalogu obejdete.

MySQL 4

V MySQL 4 sice katalog není k dispozici, ale částečně jej nahrazuje sada příkazů show. Tak například informace o sloupcích tabulky lidi můžete zobrazit pomocí něčeho jako:

show full columns from
lidi;

Není to sice zdaleka tak pružné jako použití systémového katalogu, ale v mnoha případech to bohatě postačí.

Závěr