Umět data zazálohovat je sice záslužné, mnohem důležitější však je, aby šla správně obnovit. Dnes si ukážeme, jak na to.
27.1.2006 06:00 | Petr Zajíc | přečteno 22220×
Protože jsme poslední tři díly seriálu věnovali zálohování dat,
nebude na škodu zmínit se rovněž o opačném procesu - obnově dat.
Zvládneme to v jednom díle, protože většina zásad a postupů, které jsme
probrali při zálohování dat platí úměrně i pro jejich obnovu.
Nejprve mi však dovolte něco "otcovských" rad k obnově dat. Obecně
zřejmě budete obnovovat data ve dvou typických scénářích:
K prvnímu bodu není příliš co dodat - obnova dat bude tak jako tak
provedena prakticky ihned a jestliže není něco v pořádku, projeví se to
okamžitě. Ke druhému bodu bych však přispěl dobrou radou: Vyzkoušejte
si, jestli vám obnova jde dat tak, jak jste předpokládali ještě dříve, než budete data skutečně
potřebovat obnovit! Přestože se to zdá samozřejmé, často se na to
zapomíná. Několik potřehů z praxe snad pomůže zdůraznit, jak moc je to
potřeba:
Je tedy potřeba si udělat "cvičný poplach" (klidně si nějakou tu
havárii nasimulujte) a ověřit si, zda obnova dat dělá opravdu to, co
má. A to bez ohledu na použitou metodu. Mluvím o tom schválně dříve,
než budu rozebírat jednotlivé varianty obnovy, protože to je opravdu
důležitá koncepční otázka.
Uvedli
jsme, že lze zálohovat data pomocí příkazu SELECT INTO OUTFILE.
Komplementární příkaz pro obnovu dat je LOAD DATA
INFILE. Platí pro něj stejná omezení jako pro SELECT INTO OUTFILE s
jednou podstatnou výjimkou - za určitých okolností lze pomocí rozšíření
LOAD DATA LOCAL INFILE nahrávat do tabulky data ležící jinde než na
serveru.
Pozn.: Lidé si to často pletou -
takže pro upřesnění: pokud máte 1) PC doma, na němž vyvíjíte web, 2) PC
na webhostingu, na němž web běží a 3) PC na webhostingu, na němž běží
databáze, pak platí, že pomocí LOAD DATA INFILE můžete nahrávat soubory
ležící na PC3, pomocí LOAD DATA LOCAL INFILE soubory umístěné na PC2,
ale soubory z PC1 pomocí LOAD DATA INFILE nemůžete nahrát skoro nikdy.
Důvodem je, že budete mít stěží povoleno manipulovat s databází z
domácí IP adresy.
To celé však může být zákázáno - a na webech často je zakázán celý příkaz LOAD DATA INFILE. To je škoda, protože příkaz sám o sobě je dosti rychlý. Uveďme si příkad, jak může záloha a obnova dat probíhat:
select * from lidi into
outfile 'lidi.txt';
load data infile 'lidi.txt' into table lidi;
Jak vidíte, je to poměrně přímočaré. I když těžko zapamatovatelné,
protože člověk by instinktivně čekal v nahrávacím příkazu klíčové slovo
INSERT.
Pokud zálohujete z webu (viz tento díl
seriálu), můžete pro obnovu dat použít PhpMyAdmin stejně jako pro
zálohování. Je to dosti jednoduché, pokud máte k dispozici soubor s
jednotlivými příkazy pro databázi. Prostě přepnete v PhpMyAdminu do
okna SQL a vložíte do něj jednotlivé příkazy. Toto okno umí zpracovat i
více příkazů, pokud jsou odděleny středníky, a umí soubor s instrukcemi
uploadovat pomocí formuláře i ze vzdáleného stroje.
Pozn.: PhpMyadmin je naprogramován
v PHP. Tudíž při uploadování souborů můžete narazit na omezení
webserveru a/nebo PHP týkající se maximální velikosti dat odesílaných
pomocí formuláře nebo maximální velikosti uploadovaného souboru. Takže
čas od času bude potřeba rozdělit si obnovovaná data na více dílů.
Naštěstí to není takový problém, protože soubory jsou textové.
Jestliže jste prováděli zálohu "ručně" pomocí skriptu vlastní provenience, můžete stejným způsobem provést i obnovu dat. Pokusím se opět o ilustraci v pseudojazyce:
otevřít spojení na
databázi
otevřít textový soubor
dokud jsou k dispozici další řádky souboru {
načíst řádek dat
rozdělit na sloupce
procházet sloupce a {
data z textu pospojovat
}
z pospojovaných dat vytvořit příkaz INSERT
provést INSERT
}
zavřít textový soubor
zavřít spojení na databázi
nahlásit úspěch
Přitom Vás může potkat spousta nepříjemností. Nastíním ty hlavní:
Obecně platí, že napsat kvalitní skript na obnovu dat je o něco
náročnější než napsat skript na zálohu. A doufám, že po přečtení
prvního oddílu článku vás ani nenapadne sestavovat obnovovací skript až
ve chvíli, kdy jej budete potřebovat!
Opakem příkazu BACKUP TABLE, o němž byla řeč
je příkaz RESTORE
TABLE. Má stejné nectnosti jako jeho kolega; mezi největšími
připomeňme, že funguje jen pro tabulky MyISAM.
Příkaz mysqldump nemá žádného bratříčka mysqlrestore. Je tomu tak
proto, že obnovu dat můžeme provést pomocí řádkového klienta mysql.
Bude o něm ještě podrobněji v seriálu řeč, teď jen poznamenejme, že
tento program má mezi spoustou jiných voleb rovněž možnost načíst
požadované instrukce ze souboru - což je přesně ten soubor, který nám
vznikl pomocí mysqldump. Pokud chcete něco podobného vyzkoušet, v
řádkovém klientovi mysql se poohlédněte po příkazu source.
Ani mysqlhotcopy nemá bratříčka. Chcete-li obnovit zálohu vytvořenou
pomocí mysqlhotcopy, nezbyde než nahradit soubory v adresáři aplikace
ručně.
Techniky, které jsme pro zálohu a obnovu dat použili, zdaleka nejsou jediné. Existuje například možnost použít k obnovení dat databáze binární protokol aktualizací. V běžné praxi se však mnohem častěji setkáváme spíše s řešeními, které jsem popisoval. Je nesmírně důležité testovat zálohy ještě předtím, než je budete potřebovat k obnově dat.