Definování vlastních tříd

V dnešním díle už budeme pracovat s OOP(Objektově Orientované Programování). Budu předpokládat že OOP zvládáte a pokud ne, přestaňte číst a nejdříve si o něm něco přečtěte a nejlépe se naučte jak funguje, poté můžete vesele číst dál. Nejdříve si ukážeme, jak vytvoříme třídu a následně uložíme do proměnné instanci dané třídy. Jedná se o třídu Kostka, která má nadefinovanou metodu hod. Návratová hodnota metody hod, je číslo 1 až 6.

class Kostka
def hod
  return 1 + rand(6)
end  
end

Tento kód nemá samozřejmě žádný výstup. Ještě si musíme instanci třídy uložit do proměnné a poté zavolat metodu hod.

#ulozeni instance do promenne kostka
kostka = Kostka.new
#vypsani zavolane metody hod
puts kostka.hod

číslo 1-6

Instancí třídy lze vytvořit samozřejmě více, uložit si je například do pole a poté iterovat přes něj.

#Vytvoření pole s instancemi.
kostky = [Kostka.new, Kostka.new]
#Iterování přes pole.
kostky.each do |kostka|
#Vypsání zavolané metody hod.
puts kostka.hod
end

číslo 1-6
číslo 1-6

Instanční proměnné

Samotné vytvoření třídy nemá moc výhod od strukturovaného programování. Zajímavé to začíná být s používáním instančních proměnných. Jak víme, lokální proměnnou můžeme použít pouze v rámci jedné metody. Instanční proměnná svoje působení rozšiřuje na celou instanci třídy. Takovouto proměnnou vytvoříme přidáním @ před název proměnné, například @promenna. Upravíme si první třídu, abychom si to ukázali.

 class Kostka
#Metoda hod nebude přímo vracet hodnotu ale uloží
#ji do instancni promenne @hodnota.
def hod
  @hodnota = 1 + rand(6)
end  
#Pridali jsme si metodu ukaz, ktera nam vrati
#promenou @hodnota, ktera je vyplnena 
#cislem z metody hod.
def ukaz
 return @hodnota
end
end

kostka = Kostka.new
kostka.hod
puts kostka.ukaz

cislo 1-6

Když si vytvoříme dvě instance jedné třídy, tak instanční proměnné těchto dvou tříd na sobě budou nezávislá.

Definice konstruktoru

Konstruktor je zvláštní metoda, která se spustí ihned po vytvoření instance třídy tedy napsání Nazev_tridy.new. Je to velice užitečné, pokud máme libovolnou třídu a po té třídě budeme vyžadovat po vytvoření nějakou funkci. Například u naší třídy kostka, nám to ušetří pár řádků, pokud budeme vždy chtít hodit kostkou a například rovnou vypsat výsledek. Metoda, která představuje konstruktor se nazývá initialize.

class Kostka
def initialize
hod = rand(6) + 1
puts hod
end
end

kostka = Kostka.new

cislo 1-6

Inicializace instančních proměnných

Je obvyklé, že potřebujeme vytvořit třídy s námi zadanými daty. Ty se předávání jako parametry při vytváření třídy a poté se v konstruktoru ukládají do instančních proměnných.

class Uzivatel
  #Prijmuti parametru a ulozeni  instancnich promenych.
  def initialize(jmeno, mesto,rok)
    @jmeno = jmeno
    @mesto = mesto
    @rok = rok
  end
  #Vypsani dat.
  def vytiskni
    puts "Jmeno: #{@jmeno}"
    puts "Mesto: #{@mesto}"
    puts "Rok: #{@rok}"
  end
end
uzivatel = Uzivatel.new("Pepa","Praha",1992)
uzivatel.vytiskni

Jmeno: Pepa
Mesto: Praha
Rok: 1992

Deklarace atributů

Všechny instanční proměnné jsou privátní, lze k nim přistupovat pouze v rámci třídy, ne mimo ni. Když se vrátíme k předešlému příkladu a chtěl bych přistoupit k instanční proměnné jméno.

uzivatel.vytiskni

Error, promenna neexistuje.

Vyskočí nám error, že proměnná neexistuje. V některý případech se nám to bude hodit a proto zde existuje převedení instančních proměnných do atributů. Můžeme si vybrat, jestli bude atribut pouze pro čtení, zápis nebo pro oboje.

class Uzivatel
#Atribut pro cteni
attr_reader :jmeno
#Atribut pro zapis
attr_writer :mesto
#Atribut pro cteni a zapis
attr_accessor :rok
  def initialize(jmeno, mesto,rok)
    @jmeno = jmeno
    @mesto = mesto
    @rok = rok
  end
end
uzivatel = Uzivatel.new("Pepa","Praha",1992)
puts uzivatel.jmeno
uzivatel.mesto = "Ostrava"
uzivatel.rok = 1993
puts uzivatel.rok

Pepa
1993

Dědičnost

Pokud jedna třída podědí od jiné, přeber si její všechny vlastnosti. Například třída Pracovnik podědí ze třídy Uzivatel. Se třídou Pracovník budeme moci pracovat totožně jako se třídou uživatel a například si přidáme metodu, která bude pro pracovníka typická.

class Uzivatel
def initialize(jmeno, mesto,rok)
    @jmeno = jmeno
    @mesto = mesto
    @rok = rok
  end
end
#Dědění z tridy uzivatel.
class Pracovnik < Uzivatel
#Pridani metody pracuj.
def pracuj
  puts "Pracovnik #{@jmeno} pracuje."
end
end
pracovnik = Pracovnik.new("Pepa", "Ostrava", 1992)
pracovnik.pracuj

Pracovnik Pepa pracuje.

Jazyk Ruby neumožňuje vícenásobnou dědičnost.

Volání nadřazeného konstruktoru

Může nastat situace, že budeme potřebovat trochu pozměnit konstruktor. Tím, že ho nadefinujeme v poděděné třídě, nám konstruktor z děděné třídy vyruší. Pokud ale potřebujeme konstruktor trošku pozměnit a byl by nějakým způsobem složitý, můžeme použít slovíčko super, pro zavolání nadřazeného konstruktoru. Tím pádem nemusíme složitosti opisovat podruhé. Pro lepší pochopení příklad

class Uzivatel
def initialize(jmeno, mesto,rok)
    @jmeno = jmeno
    @mesto = mesto
    @rok = rok
    #Nějakým způsobem složitý kód.
  end
end
class Pracovnik < Uzivatel
#Timto jsme tzv. pretilizi konstruktor, takze konsturkor,
#tridy Uzivatel, je neplatny.
def initialize(jmeno,mesto,rok,pozice)
@pozice = pozice 
#Nyni zavolame konstruktor ze tridy Uzivatel,
#naplnime ho zbyvalimy parametry. Nakonec to dopadne tak,
#jako by jsme si pripsali ke konstruktoru parametr pozice.
#To ale nelze, proto to musime resit takto.
super(jmeno,mesto,rok)
end
def pracuj

Závěr

To je pro dnešek vše. Příště si ukážeme jak vyvolávat výjimky a k čemu jsou dobré plus si ukážeme, jak v ruby pracovat s regulárními výrazy.