Pravda, možnost to není ideální, lepší by byly nativní porty, často hra běží pomaleji, jsou rozličné problémy, instalace je složitá... ano, v tomto jsem žil taky, ale pak jsem to zkusil - a byl jsem potěšen. Hry pro které je instalátor běhají skvěle (nemám Windows, nemohu soudit rozdíl, ale na můj slabší stroj to byl vždy odpovídající výkon), nepadají, prostě jsou normálně hratelné na mém operačním systému.

WineX (Cedega)

Jako emulátor využívám WineX (nyní přejmenován na Cedega, aby lidé neviděli spojitost s Wine a nezkoušeli ho místo tohohle napůl komerčního?). Jak je poznat z jeho bývalého názvu, vychází z emulátoru Wine a přidává do něho hlavně podporu pro DirectX. Cedegu vytváří firma Transgaming - balíčky prodává a zdrojové kódy nabízí ke stáhnutí skrze CVS. To použijeme my, sice nám nejspíše budou chybět některé věci, které Transgaming nemůže zahrnout do těchto volně stažitelných kódů kvůli licencí třetích stran, ale fungují dobře. Pro stažení jděte na tuto stránku: http://www.transgaming.com/license.php?source=1

Na stránce stiskněte klávesu home a pak tlačítko I AGREE - samozřejmě si před tím přečtěte licenci. Na další stránce se dočtete o  komunitní stránce www.transgaming.org. A dole jsou uvedeny příkazy pro stažení CVS. Zadejte tedy do konzole:

Obejví se výzva na zadání hesla, tím je "cvs" - odentrujte, měla by znova naskočit konzole. Zadejte tento příkaz:

Nyní započne stahování zdrojových kódů - mají něco kolem 50MB, ale při přenosu by se měla používat komprese, tak budete stahovat asi jen 8MB. Po dokončení naleznete adresář winex, uvnitř pak skript configure, lze kompilovat klasickou trojicí, ale doporučuje se použít wineinstall - já jsem ho použil. Vlezte tedy do dresáře s winex a zadejte ./tools/wineinstall. Instalace trvá poměrně dlouhou dobu a zdrojové kódy nabydou klidně až na 500MB.

Instalace se vás zeptá chcete-li vytvořit konfigurační soubory (nejspíše ano) a jestli máte windows (v případě že ano, může z něho asi využít nějaké knihovny - nemám, nezkoušel jsem). U mě se této CVS verzi Cedegy nepovedlo vytvořit adresářovou strukturu napodobující windows - použil jsem tu z Wine, ale mělo by stačit vytvořit tuto adresářovou strukturu:

~/.transgaming
`-- c_drive
    `-- Windows
        |-- Program Files
        |-- Start Menu
        |-- System
        `-- System32
  

Mělo by být hotovo - dle svého uvážení můžete ještě upravit konfigurační soubor ~/.wine/config. Ale výchozí hodnoty jsou většinou vyhovující. Zkuste do konzole napsat wine, měli byste dostat podobný výstup:

$ wine
Cedega CVS

Usage: wine [options] [--] program_name [arguments]
The -- has to be used if you specify arguments (of the program)

Options:
   --debugmsg name  Turn debugging-messages on or off
   --dll name       Enable or disable built-in DLLs
   --dosver x.xx    DOS version to imitate (e.g. 6.22)
                    Only valid with --winver win31
   --help,-h        Show this help message
   --managed        Allow the window manager to manage created windows
   --version,-v     Display the Wine version
   --winver         Version to imitate (win95,win98,winme,nt351,nt40,win2k,
                          winxp,win20,win30,win31)
   --dt             Defer trace until Alt+F12
   --use-dos-cwd    Used to set the DOS current working 
                               directory for the process (needs a path)
   --cmdline        Specifies the application's command line
   --monitor-cdrom-eject    Activate monitoring of CD-ROM ejection requests

  

Zkusíme si hned nainstalovat a vyzkoušet nějakou hru, v dnešním díle to bude Call of Duty. Stáhněte si instalátor, učiňte jej spustitelným (chmod +x) a spusťte. Objeví se grafický instalátor s jehož pomocí zvládne instalaci každý, jestliže ale instalujete jako root, zajistěte správné práva pro zápis save souborů (cod/Main/save). Po dokončení se hra spouští pomocí codsp.

Call of Duty

Válku nevyhrává jedinec. Voják není superman, aby sám porazil statisíce, milióny nepřátel a sám vyvázl bez úhony, tedy pokud není použit Kryptonit. Dokonce ani mariňák ne. Pěšák je jen ozubeným kolečkem v obrovském soukolí. A soukolí nejsou více, než barevné vlaječky na mapě nad kterou se naklání ohvězdičkovaný generál s laciným doutníkem v ústech. Přesně na to vsadila i hra Call of Duty a dává nám to najevo už v úvodním intru:

IN THE WAR THAT CHANGED WORLD VICTORY WAS NOT ARCHIEVED BY ONE MAN BUT BY THE LIVES OF MANY ACROSS THE BATTLEFIELDS OF EUROPE MANY NATIONS UNITED TO REACH ONE GOAL BERLIN.

Také v něm můžete vyčíst, že ve druhé světové válce byly kupodivu i jiné národy než Američané, což může být pro mnohé hráče překvapením. Ale vždyť to byly střety mezi Američany a Němci, ne? Je pravdou, že z drtivé většiny stříleček umístěných do této doby to vyplývá. Snad i proto se Call of Duty stala tak oblíbenou. Je totiž jiná.

V průběhu 24 levelů hry se ocitnete celkem na třech stranách, zažijete si pocity tří lidí, těch z mnoha, a budete bojovat za svobodnou zem na různých místech. Zúčastníte se monstrózního plánu D-day, tentokrát však z jiného pohledu než ve hře Medal of Honor Allied Assault, obrany mostu před hordami nacistů, záchrana vězně ze zajateckého tábora, zběsilá projížďka Francií, v převleku se dostanete na Německou loď či velkolepé mise ve Stalingradu. Vskutku, mise jsou rozmanité a zaručují, že nuda nehrozí. Hra Call of Duty se očividně nechala inspirovat filmem Nepřítel před Branami (Ruská část) a filmovým seriálem Bratrstvo neohrožených, který osobně považuji za jeden z nejlepších v této oblasti. Autoři vytvořili jednu kampaň, která se skládá ze tří částí. Musíte jít po dějové linii, nelze mezi nimi přeskakovat. První hrajete za Americké hrdiny, poté za příslušníky Britských výsadkářů a nakonec se obracíme k vlasteneckým Rusům vojákům. Vždy při změně části se změní i úvodní menu, což je sice maličkost, ale působí na nás pěkně.

Celkově grafická úprava je povedená. Hra je sice založená na dnes již starším Quake-enginu, ale autoři z něj vytáhli skutečně maximum, žel i přesto se nám může zdát vizuálně starší. Myslím si, že to plně kompenzuje množství detailů ve hře. Zvuky v Call of Duty znějí realisticky. Brzy již zdálky budete pouhým poslechem vědět, jaké zbraně mají nepřátele. Velkým plusem je také množství zvuků či hlasů v pozadí. Když se v bitvě zaposloucháte, uslyšíte Něměcké a vaše povely nadřízených, artilérie nebo vaše kamarády.

Zbraní je v Call of Duty poměrně dost, tedy záleží na pohledu. Každá strana nabízí přibližně čtyři typy, i když třeba Ruská strana v podstatě jen dvě. Ve hře vám to však nepřijde, protože vás zaprvé strhne akce a zadruhé můžete sebrat zbraně padlým náckům. Podíváme-li se však na hru s odstupem a uvážíme-li, že nám nabízí včetně multiplayeru čtyři strany, vyjde nám slušné množství hromových holí. Každá strana má také pro ni typické granáty. Tvůrci hry si rozhodně také s touto stránkou vyhráli. Základní přehled vašeho arzenálu:

Německá strana:

Luger - základní pistole na 8 nábojů.
KAR98K - ve hře jsou dvě verze s a bez optiky, přesný výstřel je smrtící, podle mě nejlepší zbraň ve hře.
MP40 - německý automat na 32 nábojů, působí střední poškození.
MP44 - oproti MP40 je pohyb s ní pomalejší, ale zase je účinnější, zbraň na 30 nábojů.
Stielhand - Německý ruční granát.

Američané nabízejí největší škálu zbraní:

Britské:

Ruské - škoda tak malého výběru zbraní:

Luger - viz Německo
Mosin-Nagant - také možnost optiky, má podobné vlastnosti jako německý Kar98K
PPSH - nezaměnitelná ruská kosička nepřátel, její jedinečný tvar a zásobník na 71 nábojů
Granat RGD 33

Můžeme pozorovat, že každá strana má tedy stejné zbraně co se účinnosti týče. Zaručuje to také vyrovnanost v multiplayeru, který se nadmíru povedl a nabízí nám jednak různorodé styly hraní (Headquaters, Deathmatch, Teamteadmatch, ...), tak i množství pěkných map.

Hru Call of Duty doporučuji nejen všem nadšencům tohoto žánru. Právem je označena za kandidáta na hru roku.