O správnou funkčnost hardware je v linuxovém systému odpovědný kernel. Budeme se tedy hlavně zabývat konfigurací kernelu.

Verze jádra

Jako všude jinde i pro linux platí fakt, že pro správnou funkci nejnovějších součástek potřebujete relativně aktuální jádro. To ale neznamená, že vezmete nejnovější vývojovou verzi a bez dostatečné orientace v jeho vlastnostech ho nainstalujete -- to by mohlo vést k mnoha problémům.

V mnoha případech se vyplatí používat jádro připravené od vašeho distributora. Ten je v mnoha případech stabilnjší díky úpravám od distributorů a může obsahovat i podporu pro zařizení, která se objevuje až v novějších verzích vanilly. Pro tento článek předpokládejme kernel řady 2.6. V tomto díle se nebudeme zabývat kompletním postupem při kompilaci jádra. Tento článek se bude hlavně zabývat správnými volbami, které jsou třeba pro srávný chod hardware ve vašem počítači. Pro samotnou kompilaci jádra a pro vysvětlivky ostatních voleb se obraťte na příslušné HOWTO.

Zprovoznení základních součástí

Většina voleb, které nás budou zajímat se nacházejí v menu Device Drivers. Budeme tedy nejdříve probírat zařízení, jejichž ovladače najdeme zde.

Řadič pevného disku

Pro podporu SCSI řadiče je třeba zapnout SCSI device support ve stejnojmenném podmenu. Zde můžeme vybírat z podpory pro disky, páskové mechaniky, cdrom (převážně se používá pro emulaci při vypalování staršími verzemi programu cdrecord), ... Dále je třeba zapnout podporu pro příslušný řadič v menu SCSI low-level drivers.

Pro ATA řadiče postupujeme obdobně - tentokrát v menu ATA/ATAPI/MFM/RLL support. Zde opět zapneme podporu pro disky, cdrom, případně emulaci SCSI (opět pro vypalování pomocí starších verzí cdrecord). Pro samotný řadič je třeba zapnout PCI IDE chipset support, Generic PCI IDE Chipset Support a Generic PCI bus-master DMA SUPPORT. Pro použití DMA je volba Use PCI DMA by default wgen available. Nyní už zbývá samotný ATA řadič.

Pokud nekompilujete kernel s initrd je třeba zahrnout podporu pro diskové řadiče přímo do jádra a ne jako modul. Kernel by totiž bez těchto součástí nebyl schopen přistupovat k filesystému a potřebné moduly nahrát.

Bloková zařízení

Pro podporu zařízení jako je disketová mechanika je třeba zapnout volbu Normal floppy disk suppert. V tomto menu je také dobré zapnout Loopback device support pro loopback zařízení (pro připojení iso obrazů, při použití volby Cryptoloop Support i pro šifrování diskových oddílů). Další zajímavou volbou je RAM disk support.

RAID a LVM

Pro zmenšení rizika ztráty dat při zkolabování disku se používá technologie RAID. Ta spočívá ve vytvoření virtuálního disku (např. /dev/md0). Při zápisu na tento virtuální disk pak kernel zapisuje stejná data na více disků a data pak zůstanou zachována při výpadku jednoho z disků. RAID se dá implementovat dvěma způsoby - hardwarový RAID a softwarový RAID. U hardwarového RAIDu se nemusíme starat o žádné nastavení v kernelu - RAIDové pole se připojí a chová se jako jeden disk

Pro podporu softwarového RAIDu je třeba v menu Multi-device support zapnout volbu RAID support (opět je třeba tuto možnost zakompilovat přímo do kernelu, obdobně jako u ovladačů řadičů disků). Nyní máme možnost výběru z RAID-1 (RAID-0 není možno použít pro zvýšení odolnosti vůči havarování disku) a RAID-4/RAID-5. RAID-4/5 je vhodný pro větší množství disků - při použití A disků o kapacitě B dokáže vytvořit virtuální disk o kapacitě B * (A - 1) při zachování dat při ztrátě jedno z disků. RAID-1 při použití A disků o kapacitě B vytváří pole o kapacitě B, které je odolné vůči výpadku A - 1 disků (vytvoří A identických kopií jednoho disku).

Podpora sítě

Podpora sítě je zahrnuta v menu s příznačným názvem Networking support. V tomto menu se nachází podpora jak pro samotné síťové adaptéry, tak pro softwarovou stránku síťových systémů. Pro hardwarovou podporu je třeba nejdříve zapnout volbu Network device support. Ovladače pro ethernetové síťové adaptéry jsou pak v menu Ethernet (10 or 100Mbit), 1000 Mbit a 10000 Mbit. Pro bezdrátové adaptéry (wifi) je zde menu Wireless LAN.

Uživatelé PPP (propojení počítačů pomocí modemu) potřebují zapnout volbu PPP support. Dále je potřeba volba PPP support for async serial ports pro použití PPP přes sériové porty jako COM1 nebo COM2.

Softwarové zázemí sítí ponecháme na jiné články.

Vstupní zařízení a USB

O správnou funkci myši, touchpadu, ... se starají drivery v menu Input device support. První volbou, kterou potřebujeme zapnout je Provide legacy /dev/psaux device. Tato volba umožní přístup k myši (touchpadu, ...) přes character device /dev/psaux. Dále je pro touchpady třeba mít povolenou volbu Event interface. Dále je zde přímo položka pro podporu myší (Mice) s možností výběru PS/2, sériových, ... myší.

Podpora USB se konfiguruje v menu s odpovídajícím názvem - USB support. Pro aktivaci usb subsystému je třeba zvolit základní volbu Support for Host-side USB. Další doporučenou volbou je USB device filesystem - to umožní listing připojených zařízení v /proc/bus/usb/devices a přímé propojení pomocí souboru /proc/bus/usb/xxx/yyy (za xxx a yyy dosaďte bus number a device number). K dosažení těchto výsledků je třeba připojit usb filesystém pomocí

# mount -t usbfs none /proc/bus/usb

Dále je třeba vybrat správný driver - existují dva standardy pro USB 1.1 a jeden pro USB 2.0. Pro USB 2.0 vybereme driver EHCI. UHCI standard používá většina chipsetů od IBM a VIA a OHCI zbytek chipsetů. Oba standardy UHCI a OHCI podporují pouze USB 1.1. Po zvolení odpovídajícího driveru máme nyní na výběr moduly pro podporu speciálních zařízení. Mezi ně patří např. tiskárny (USB Printer support), USB mass storage - USB disky, USB klíčenky, tento modul je nutný i pro stahování fotek z digitálního fotoaparátu.

V současné době se ale USB nejčastěji využívá na připojení myši. Ke správné funkčnosti je třeba zapnout USB Human Interface Device support s podvolbami HID input layer support a /dev/hiddev raw HID device support. Toto umožní přenášet data z myši (klávesnice, joisticku) do /dev/input/mouse, ...

Zvuk

V jádrech řady 2.4 se používal pro podporu zvukových karet Open Sound System (OSS). V řadě 2.6 (přestože je stále k dispozici) je ale označen za zastaralý a je doporučeno použití Advanced Linux Sound Architecture (ALSA). Pro zpětnou kompatibilitu dokáže ALSA emulovat interface OSS. V menu Sound tedy zvolíme ALSA, pak je vhodné zvolit moduly pro kompatibilitu s OSS a nakonec v PCI (přípdně USB) devices zvolíme odpovídající zvukovou kartu. Pokud máte zvukovou kartu připojenou přes USB, není nutné mít zvolenou podporu i v USB menu. Ta je nutná pouze při použití OSS ovladačů, ALSA má své vlastní. K plnému zrovoznění zvuku je pak nutné nainstalovat user-space ALSA utility.

Character devices

V tomto menu lze zvolit podporu pro mnoho zařízení a portů. Např. sériové porty, paralelní porty, ... Podporu pro sériové porty zvolíme v odpovídajícím menu, obdobně s paralelním portem. Další zajímavou volbou je Enhanced Real Time Clock Support. Tento modul umožní použití hardwarového časovače.

Další volby v tomto menu se dotýkají podpory grafickýh karet. Nejprve je třeba mít správně nastavený ovladač pro AGP (toto není třeba pro grafické karty připojené přes PCI). Po vybrání možnosti /dev/agpgart pak zvolíte správný ovladač pro váš AGP port.

Nyní je AGP v provozu. Pro většinu moderních grafických karet je ale také nutné mít v kernelu umožnenou podporu pro DRI (Direct Rendering Manager). Tento modul pak umožní XFree86 přímé zapisování do paměti grafické karty. Pro karty NVidia neexistuje open source driver pro DRI, je nutné využít driver od výrobce.

Ovladače od výrobce

Některý hardware se dá zprovoznit jak ovladačem z jádra, tak ovladačem od výrobce, někdy je ale ovladač od výrobce nutností. Jako příklad první možnosti můžeme uvést např. gigabitové síťové karty s čipem Broadcom Tigon3. Ovladače od výrobce existují v různých variantách. Můžete dostat zdrojový kód, který musíte jenom zkompilovat proti odpovídajícím hlavičkovým souborům jádra nebo binární modul určený pro určitou verzi jádra. Těmto driverům je obvykle dobré se vyhnout, protože není zaručena jejich spolehlivita a jsou často příčinou kolapsu systému.

V příštím dílu se zaměříme na testy hardware a jeho monitorování.