jsem taky asi tak trochu utopista... akorát že fandím spíš esperantu. Kdyby lidé investovali do esperanta méně jak polovinu času, který věnují angličtině, domluvili by se stejně, ne-li lépe. Esperanto má proti lojbanu výhodu přeci jen většího rozšíření... zajímalo by mě tedy, co konkrétně nabízí lojban navíc... protože jen to mu dle mého dává šanci pro budoucnost. Pokud je přidaná hodnota minimální - pak jde jen o tříštění sil těch, kteří v umělých jazycích vidí budoucnost pro efektivní vzajemné dorozumění lidstva.
Bylo by fajn, kdybychom vsadili všichni na koně, kterej má největší šanci uspět a s nějakejma herkama se nezdržovat :-)

No, shrnu a okomentuju výhody z jeho webu. Ne všechny jsem zmínil v článku. Tedy:
*počítače mu rozumějí lépe
*je kulturně neutrální (ale jak jsem již psal, hodně to záleží na lidech, kteří jej používají)
*je založen na predikátové a výrokové logice (má mnohem více jednoznačných spojek)
*nemá výjimky v gramatice (asi stejně jako esperanto... ?)
*čte se skoro jako čeština (jako esperanto)
*používá základní latinku (nepoužívá žádnou padiakritiku)
*poměrně jednoduchý (jako Perl)
*má 1 300 základních slov, které byly vybrány podle jejich četnosti v jiných jazycích
*je jednoznačný (když mluvčí chce - lze mnoho informací vypustit; není to tak složité, jako v jiných, zvláště přírodních jazycích)
*je navrhnut tak, aby šlo vyjádřit cokoli (prověří čas...)
Otázkou je, zda, pro koho a jak moc jsou tyto výhody důležité. Asi by to chtělo nějakou anketu... Ale já zatím moc nemohu tyto dva jazyky porovnat, esperanto neumím. Nicméně musím o tom napsat slohovku, tak se na to co nejdříve mrknu a uvidím.

PS: Příště odpovím rychleji, byl jsem pryč od velké klávesnice :)

více-méně všechno jak v esperantu, s výjimkou té diakritiky + pred+výr.logika ...to první je v esperantu možné řešit formou spřežek (esperanto nepoužívá písmeno 'x' ... takže místo 'ĉiu' se napíše cxiu) ... osobně v tom nevidím problém - diakritika působí hezky v knihách, článcích ... ale když píšu sms-ku, tak holt prodloužím slovo o nějakej ten znak.

To druhé asi neumím moc ocenit .... možná by stálo za to, nalézt nějakej ten příklad, kterej by dokládal přínos oproti esperantu ... já osobně zrovna v tomhle problém esperanta nevidím, je daleko přesnější, než třeba taková angličtina.

no... tak té horní hranice esperanto nedosahuje ... slova mají někdy více významů ... už prostě jen z toho hlediska, že jsou v něm psány třeba básně, texty písní ... kde je 'nejjednoznačnost' dokonce žádaná. Ale za krásnou vlastnost považuju promyšlený systém předpon/přípon, díky kterým si při naučení jednoho kořene slova osvojiš automaticky hned cca 15 dalších významů.
S tou ochotou to zas tak žhavě nevidím - protože jsou i esperantisté několikátého kolena :-) ... a navíc jejich jazyk se dá už teď konkrétně používat.... když někam jedu, stačí se mi podívat do seznamu esp-klubů a hned mám kam zajít a s kým si pokecat... mnozí takhle sjezdí celej svět a všude se domlouvají jedním jednoduchým jazykem, nemluvě o hromadách tiskovin, knih, webů, radií ... těžko by přecházeli na jazyk, kde není možné ani toto.

Děkuji za tento článek. Ačkoliv neovládám ani esperanto ani latinu ani lojban, ideji univerzálního jazyka platonicky miluji. Pokud byste napsal další články o syntaxi, lexikologii a morfologii lojbanu, budu upřímně šťastný. Ale asi budu sám.

K minulé diskuzi: kulturní neutralitu chápu jinak, než vy.

Podle mého názoru to není vůbec otázka počtu významů slova. Jde o formu slova, která je podobná v příbuzných jazycích (etymologie).

To, že slova mají v různých jazycích kromě základního i několik přenesených významů a dalších konotací je naprosto nevyhnutelné a přirozené. Lidé mají tendenci si normu přizpůsobovat svému idio- / dia- -lektu. Součástí těchto dialektů a idiolektů jsou kromě změn výslovnosti i změny ve slovní zásobě.

A právě to vnímám jako problém kulturní neutrality. Pracovně byych tomu říkal kulturní konotace, tedy idiomy, které fungují jen v rámci jednotlivých jazyků.

například substantivum [kost]
česky kost (f), anglicky bone (?), francozsky os (m) atd..
slovo kost v českém kulturním kontextu konotuje "vizuálně atraktivní žena": "Ona je fakt kost."
Věty "She is a bone." a "Elle est un os.", jsou v angličtině i ve francouzštine nesmyslné.

Nebo: pokud francouz ví, že poil (m) = [chlup] znamená ve výrazu "de bon poil" něco jako "fakt příjemný na pohled", pro čecha atribut "dobrého chlupu, s dobrým chlupem" absolutně nic neznamená.

Tento princip nepřevoditelnosti frazeologizmů z jazyka do jazyka asi popisuji zbytečně. V učebnicích naleznete legrační rámečky False Friends, Faux Amis (viz Wikipedie), které řeší chyby vzniklé otrockým překladem slov, frází a idiomů.

Důsledek pro esperanto a ljoban

Tento příklad nemám podepřen znalostí esperanta a ljobanu, ale principiálně vyjadřuje můj názor na problém kulturní nezávislosti.

Pokud význam [rozum] odpovídá:
esperantskému racio
francouzskému raison (f)
a českému rozum

potom je pravděpodobné, že:
francouzský mluvčí esperanta ve slově racio uvidí význam [rozum] a k němu další významy slova raison - tedy:
[pravda] (z "avoir raison = mít pravdu"),
[důvod] ("raison d'être = smysl existence"), což je něco zcela jiného
český mluvčí esperanta však uvidí pouze význam [rozum] a k němu podvědomě pocítí irelevantní konotaci racionální strava, což je podle mne sektářsko-marketingový pojem výrobců zdravé výživy.

Problematika kulturní nezávislosti podle mne dlí v této rovině