Hmmm. Cekal jsem na uvod spise rozliseni datovych typu (SCALAR, ARRAY, HASH...) a az nasledne podrobneji praci s nimi

- ne kazda promenna musi mit vzdy pred svym jmenem 'dolar' - napriklad @pole, %pole. Jedno jmeno muzeme pouzit jak pro skalar, tak i pro pole ci hash a je to v poradku ikdyz nedoporucovane. Vlastni typ je pat urcen z kontextu programu

- pro zacatecniky (o nichz predpokladam, ze je jim tento serial urcen) bych se spise zminil o 'use strict;' a definovani promennych pomoci 'my', 'our' a 'local'

co se tyce use strict, zaradim par vet do prespristiho dilu a neco vic k tomu napisu pri modulech.

podrobnejsi rozliseni datovych typu chystam az k polim

K tomu use strict nezapomeňte přidat use warnings a pavlačovou drbnu use diagnostics. To s tím dolarem je fakt hloupé. Tak jakého typu je proměná a v těchto případech? $a[2], $a{2}, $#a a mé oblíbené $#$a a to už vůbec nemluvím o {no strict; *a=STDIN}

http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=360
http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=471

:-)

Tak jedinej důvod k nepoužívání dlouhých názvů proměných je délka zdrojového kódu a doba parsování zdrojáku (to dělá perl sakra rychle) a to jsou důvody marginální. Naopak mít dobře pojmenovanou proměnnou je sakra příjemné, když k tomu kódu přijdu za rok a chci vědět co to dělá. Já zdrojáky píši ve vimu a ^P a ^N za mě řeší všechny problémy s překlepy. Jestli to někdo píše v notepadu, tak je to jeho problém, ale kód bych po něm luštit nechtěl.