nejak se vytratil takovy ten typicky *nixovy pristup...

tvorba image:
cat /dev/fd0 > soubor.img
tvorba diskety:
cat soubor.img > /dev/fd0
(urcite je to jednodussi nez s dd (tam si staci malinko poplest parametry a muzete se jit klouzat (v jistych pripadech - treba tvorba souboru presne velikosti). navic dd, je opravdu mastodont typu tar apod.
PJ

Děkuji, postup je opravdu klasicky pro *nixove systemy (a svym zpusobem je neskutecne krasny).
dd je sice velke kladivo, ale pouzil jsem ho pro jasnejsi pochopeni zacinajicim uzivatelum *nixu (parametr, parametr, ... - jako v DOSu).

Teda ne že by DOS neuměl přesměrování výstupu, ale takovéhle určitě ne :-))

Když už mluvíme o unixovém přístupu, tak by bylo přinejmenším korektní přistupovat na blokové zařízení blokově a né znakově. Ony oba způsoby fungují, ale přístup je přístup, že :-)
Takže tvorba image:
dd if=/dev/fd0 > soubor.img
a tvorba diskety:
dd of=/dev/fd0 < soubor.img
V Linuxu je to jedno, ale v některém ze starších unixů by mohl být rozdíl v rychlosti a dokonce by to mohlo udělat i něco jiného, než co zrovna chceme. Krom toho se jednalo o zbytečné užití příkazu cat, nebo snad nějaké soubory spojujeme (concatenate). I když je fakt, že dd je poněkud větší než cat, ale používá volání jádra nad fd místo stdio a jeho struktur FILE v příkazu cat.