17.Instalace programů z
příkazového řádku, aktualizace systému
Již jsme si řekli, že programy lze
instalovat a provádět update přes synaptic, ale na serveru nám to
nebude moc platné. Proto si povíme, jak tuto činnost provádět přes
příkazovou řádku (přes ssh).
Nejprve si něco řekneme o souboru
/etc/apt/sources.list, kde jsou uvedeny zdroje, od kud má systém
čerpat balíčky. Tyto zdroje jsou pochopitelně různé pro Debian
stable, testing a unstable.
Oficiální distribuce obsahuje jen
repozitáře free programů a je možné přidat další zdroje, tzv.
#deb cdrom:[Debian GNU/Linux testing _Etch_ - Official Snapshot i386 Binary-1 (20051111)]/ etch contrib main
deb http://ftp.cz.debian.org/debian/ etch main contrib non-free deb-src http://ftp.cz.debian.org/debian/ etch main
deb http://security.debian.org/ etch/updates main deb http://www.debian-multimedia.org etch main
K aktualizaci slouží tyto
příkazy:
apttitude clean provádí se jen občas,
slouží k vyčištění paměti aptitude update aktualizace seznamu
balíčků – nutné provádět vždy aptitude upgrade provádí se vlastní
upgrade balíčků aptitude dist-upgrade upgrade celého
systému - nemá smysl u verze stable, jinak opatrně apt-cache search balicek slouží k
vyhledání přesného názvu balíčku, pokud jej neznáme aptitude install balicek instalace
balíčku dpkg –purge ruční odinstalace balíčku
i s konfiguračními soubory viz dále manuál pro debian.
Je třeba poznamenat, že některé
balíčky na sebe vzájemně navazují a při instalaci určitého balíčku
bere s sebou také i další podpůrné balíčky, především knihovny.
Říkáme, že existují závislosti balíčků. Při případném odinstalování
balíčků je třeba na to brát zřetel.
Dobrá rada: Pokud jsou pracovní
stanice s Linuxem připojeny k serveru přs nfs a chceme aktualizovat jejich systém, před
touto činností odpojíme vše od sítě příkazem umount -a pod rootem. Po aktualizaci je opět
připojíme, mount -a. Zamezíme tím občasným problémům s problémovou instalací některých
balíčků, kdy některý proces zůstane „viset“.
Aktualizace jádra
Linuxové jádro tvoří základ systému,
ve kterém jsou zakomponovány kromě jiného ovladače pro různá zařízení (moduly) a může se
stát, že určité zařízení systém neumí rozpoznat, protože v něm není
zahrnuto. Týká se to zejména nových počítačů, na které se instaluje
starší systém (může být i nový, ale bez aktuálního
jádra). V této chvíli je na čase, aby se vyměnilo jádro.
Není se čeho bát, v dnešní době to
není již nic těžkého a navíc v systému může být víc verzí jádra,
nám známá tabulka /boot/grub/menu.lst určí, které se bude spouštět.
Pokud jádro se nám nějak nezdá, můžeme spouštět nadále jádro
původní.
V současné době je aktuální řada
jádra 2.6, některé systémy používají ještě řadu 2.4.
Jádro je možné nainstalovat buď s
repozitářů obvyklým způsobem nebo stáhnout jako balíček .deb. Toto může být potřeba, pokud
nám systém nenajde síťovou kartu a my musíme jádro přenést ručně,
stažené z jiného počítače. To pak přes CD nebo flashdisk
zkopírujeme do nového počítače a instalujeme ručně dpkg -i linux-image-2.6-22.3-686.deb nebo „odklepeme“ v mc opět pod
rootem.
Po instalaci se automaticky upraví
soubor /boot/grub/menu.lst a restartujeme počítač.
Naběhnout by mělo nové jádro.
Pro zopakování: nejnovější verzi
zjistíme příkazem apt-cache search linux-image-2.6 a vybereme si jádro pro svoji
konfiguraci počítače. Nejběžnější je -686, pokud je to 64 bitový
systém, vybereme -amd64.
Pokud máme počítač s procesorem AMD
64, je možné použít distribuci pro tento typ procesoru.
Prozradím, že používám distribuci pro
32bitový systém na notebooku s procesorem ADM64 bez větších
problémů.
18. Nejdůležitější konfigurační
soubory v systému
Tyto soubory bývá vhodné si je dobře
zazálohovat.
Většinou platí zásada, že
konfigurační soubory jsou v adresáři /etc nebo v jeho
podadresářích, jako je např. /etc/samba/smb.conf Některé programy mají své konfiguráky
ještě v uživateli, což je osobní nastavení uživatele a mívají přednost před těmi
všeobecnými. Tyto konfiguráky jsou v adresáři /home/uzivatel a
začínají tečkou (případně jejich podadresáře).
(/home/uzivatel/.ssh/xxx) Výhodou je, že při nutnosti
přeinstalace systému zůstává osobní nastavení beze změny,
protože oddíl adresář /home se nemusí
formátovat.
K těmto důležitým souborům:
/etc/hosts již jsme zmiňovali dříve,
jde o nastavení jména počítačů /ets/hostname jméno vlastního
počítače /etc/crontab tabulka pro automatické
spouštění úloh /etc/fstab tabulka pro připojování
oddílů /etc/resolv.conf tabulka, kam se
zadávají adresy DNS, získané od poskytovatele připojení k internetu, pokud není k dispozici
DHCP. Důležitý soubor! Pokud DNS nezadáme při instalaci,
můžeme soubor upravit takto:
nameserver 10.20.30.40 nameserver 10.20.30.41 /etc/network/interfaces Tento soubor je dobré mít zálohovaný
zejména v případě, že měníme poskytovatele připojení - typicky u notebooku! V práci máme
ruční nastavení a pak na jiném místě je DHCP.
V tom případě zadáme do konzole pod
rootem příkaz dhclient a nastavení se může změnit. Změní se
soubor /etc/resolv.conf a /etc/network/interfaces.
Oba je dobré mít předem zálohované a
pak po návratu domů je opět „vlepit“ na své místo.
Ušetříme si tím hodně starostí.
Navíc systém má někdy po aktualizaci
tendenci upravovat soubor /etc/resolv.conf, po takové úpravě nelze
spustit internet. Obnovíme tedy původní soubor ze zálohy a vše je
opět v pořádku.
/etc/apt/sources.list nastavení
zdrojů pro instalaci balíčků /etc/samba/smb.conf atd.
V případě dostatku místa na disku
bych zálohoval celý adresář /etc.
/boot/grub/menu.lst určí, jaký systém
se může startovat. Všimněme si řádku default=0.
Nula znamená, že automaticky startuje
systém uvedený v prvním odstavci. Pokud chceme automatický start
systému v pátem odstavci, uvedeno default=4.
19. Nejužitečnější příkazy pro
konzoli
Vypisuji se jen ty, které si lze
zapomatovat zpaměti a jsou nejpoužívanější
man příkaz ukáže nápovědu pro určitý
úkon – velmi důležité!
touch soubor vytvoří nový prázdný
soubor
df ukáže volné místo na disku v
jednotlivých oddílech du ukáže velikost adresáře, ve kterém
jsme přepnuti včetně vnořených podadresářů
cat soubor vypíše obsah souboru na
konzoli
uptime ukáže dobu od spuštění
počítače, dále zatížení procesoru okamžité, za posledních 5 a 15
minut
zip -r soubor adresar zabalí adresář
a vznikne soubor soubor.zip při zabalování musíme stát o adresář
výš, než je ten zabalovaný unzip soubor.zip rozbalí soubor
rar -r -v100m a soubor.rar zabalí
adresář, ve kterém jsme (na rozdíl od zipu) přepnutí, zabalí to včetně podadresářů a
rozdělí na soubory o velikosti 100 MB – někdy velmi
důležité – např. při kopírování souborů větších než 2 GB
by mohly jinak nastat problémy, které toto zabalení
vyřeší unrar x soubor.part1.rar Rozbalí a
spojí „roztržené“ soubory zpět do jednoho.
lspci vypíše hardware, který je v
počítač (přepínač -v umožní detailnější výpis)
lsusb vypíše usb zařízení
ping localhost, ping IP adresa
vypíše, zda funguje síťová karta a zda je v síti příslušný počítač.
Je to první zkouška, zda síť vůbec funguje.
bc kalkulačka v konzoli - dost
praktické.
20. Bezpečnost dat a zabezpečení
sítě
Tato část práce je určená pro již
zkušenějšího správce, ale i začátečník se může při dodržení
určitých pravidel vyhnout havárii z důvodu napadení sítě nebo jiné
nekalé činnosti na síti.
Předem bych chtěl poznamenat, že
unixové systémy, mezi něž patří Linux nejsou náchylné k napadení viry, trojskými koni a
rootkity, jako je tomu ve Windows a to jednoduše proto, že mají jinou strukturu stavby OS a
viry jsou vyráběny především pro Windows.
I tato skutečnost hraje na stranu
Linuxu a již z tohoto důvodu je celý systém bezpečnější.
Dále je bezpečnější proto, že
důsledně odděluje administrátorskou část od uživatelské – což se ale dnes již děje částečně i ve
Windows.
Na linuxových strojích nemusí běžet
žádný antivirový program, ale to neznamená, že neexistuje.
Jde především o prověřování příchozí
pošty na poštovním serveru, určené pro stanice s Windows (např. program clamav).
Další aktivitou, jak zajistit
bezpečnost dat je důsledné zálohování.
O zálohování jsem psal již výše, k
zálohování slouží řada programů, některé jsou velmi pokročilé
(například umožňující tzv. inkrementální zálohování, kdy se
zálohují jen rozdíly v datech v určitém období a šetřící místo na
disku)., pokud bychom se však podrželi zásady co nejjednoduššího
nastavení pro laika – jde o princip kopírování dat (resp. jen
novějších souborů) do určeného adresáře, ve kterém jsou data dále
zpracována – např. vypálena na DVD, zálohována na pásku nebo prostě
jen na externí disk.
Zopakujeme si, že kopírování dat
včetně podadresářů (jen novějších souborů) se provádí příkazem cp -r -u /puvodni/adresar/adresar_s_daty /novy/adresar. Dále bych dal odkaz na program
nazvaný rsync, šikovný program pro přenos souborů.
Zálohování by mělo ochránit před
nehodami a způsob zálohování závisí na typu této nehody:
Neúmyslné nebo úmyslné smazání dat
- Zde pomůže pravidelné zálohování do
určeného adresáře (lze nastavit třeba na každé dvě hodiny)
Poškození souboru softwarem nebo z
jiné příčiny Zde je zálohování složitější. Nestačí
zálohovat výše uvedeným způsobem, protože může se přijít na to, že
je soubor poškozený až po několika dnech, pokud se soubor nepoužívá
stále.
Lze nastavit např. zálohování každý
den v týdnu do jiného adresáře. V pátek se například může obnovit
pondělní záloha, protože ta úterní již nefunguje a soubor se
naposledy použil v úterý.
Nejnovější zkušenost mi ukázala, že
rok nepoužívaný soubor je poškozený a pravidelné aktualizace mi
nebyly nic platné. I tady je pochopitelně preventivní opatření
nasnadě.
Živelná pohroma – krádež,
vloupání Zde pomůže pravidelné zálohování na
fyzicky jiné místo, než se zpracovávají data.
Může to být zálohování na úložiště na
internetu nebo na DVD, které se pak odnese na jiné místo.
Pomůže též externí disk, který nebude
ve stejné lokalitě jako ostatní data.
Praktická rada pro zálohování
databáze a skriptů využívajících webový server apache:
Data se po instalaci systému ukládají
v případě MySQL do adresáře /var/lib/mysql a v případě Apache /var/www, pokud
dojde k havárii systému a je třeba jej přeinstalovat, jsou data v oddíle pro systém (/) a
mohou být zformátována! Proto je nutné buď vytvořit samostatný oddíl /www nebo raději
zajistit jejich pravidelné kopírování do oblasti nepodléhající formátování při obnově systému (např.
/home/uzivatel/zaloha). Odvážnější správce může také přenastavit konfigurační soubory
tak, aby byla data ukládána tam, kam je potřeba. To však bych nejdřív vyzkoušel nanečisto.
21. Provoz více operačních systémů na jednom stroji
Někdy je třeba řešit dilema, zda na
příslušné pracovní stanici provozovat Windows nebo Linux, zejména v případě, když je systém
Windows nainstalovaný legálně a navíc ve verzi OEM.
Naštěstí existuje i v této situaci
řešení.
Jedním z nich je možnost instalace
dvou nebo více operačních systémů vedle sebe – při spouštění se můžeme rozhodnout, který bude
startovat. Zde platí, že vždy instalujeme na počítač jako první Windows (nejsou-li již
nainstalovány), jaký druhý instalujeme Linux.
V linuxovém instalátoru se již z
touto možností počítá – instalátor zmenší prostor pro Windows na
potřebnou míru, kterou můžeme ovlivnit a na zbytek instaluje Linux.
Linuxový zavaděč (např. Grub) se zavede do stejného oddílu jako ve
Windows (MBR).
Pokud jsem pak v Linuxu, můžeme
oddíly s Windows připojit do systému, pokud již připojeny nejsou a
můžeme soubory prohlížet stejně, jako byly v Linuxu. Obráceně však
to běžně nejde - pokud jsme startovali do Windows,
linuxové oddíly nevidíme. (Existují však možnosti, jak toto
zařídit). Dále pokud jsme v Linuxu, nemůžeme běžně zapisovat na
oddíly ve Windows, pokud jsou v souborovém systému NTFS. K
tomu existuje balíček ntfs-3g, který zápis umožňuje.
Připojení oddílů Windows do
linuxového systému nejlépe provedeme přidáním řádky do tabulky /etc/fstab takto:
/dev/hda1 /windowsc vfat user,rw,noexec,codepage=852,posix,iocharset=iso8859-2 1 0
/dev/hda2 /windowsd vfat user,rw,noexec,codepage=852,posix,iocharset=iso8859-2 1 0
za předpokladu, že Windows jsou na oddílu /dev/hda1 a /dev/hda2. Parametry lze ovlivňovat kódovou řadu – zobrazování
češtiny. Samozřejmě si nejdříve vytvoříme adresář /windowsc a popřípadě
/windowsd (na pojmenování nezáleží).
Další možností je pro zájemce existence “virtuálního” stroje,
to je instalace Windows přímo do Linuxu a pracujeme jakoby na jiném počítači uvnitř toho
původního. Programů, které toto dokáží je více, jedním z nich je program
virtualbox. Aby nám tento program fungoval, nainstalujeme si nové jádro –
ale tak, aby byly nainstalovány i “hlavičky” modulů, což v běžném linuxovém provozu není třeba
dělat. Tyto hlavičky – headers je dobré mít nainstalovány někdy i v
případě potřeby zprovoznění wifi karty na notebooku (byl můj případ na notebooku
Acer). Jak se to dělá? Vyberou se příslušné balíčky naprosto stejné
verze jádra (důležité!) a provede se normální instalace a pak restart počítače. Takže
například: aptitude install linux-image-2.6.22-3-686 linux-headers-2.6.22-3-686 virtualbox-ose-modules-2.6-686 a nakonec aptitude install virtualbox-ose (což je vlastní
balíček). Všimněme si, že vše zde má koncovku
2.6.22-3-686. Jen pro připomnění: názvy těch balíčků zjistíme vyhledáním –
příkazem apt-cache search linux imageapt-cache search linux-headersapt-cache search virtualbox a tyto příkazy nám odhalí tajemství, jak se ty balíčky přesně
jmenují. Někam si je poznamenáme (bez překlepů) a provedeme instalaci příkazem aptitude-install.
Před začátkem práce však nezapomeneme aktualizovat seznam balíčků k dispozici
příkazem aptitude update. To však již známe. Ještě jednou podotýkám – abychom se zbytečně nevyděsili – tyto
operace běžný uživatel Linuxu ani správce malé sítě provádět
nemusí. Provádí je jen tehdy, potřebuje-li některé speciální
služby. Ale i tak to není nic těžkého. Pak již stačí spustit příkaz virtualbox a instalace druhého
operačního systému může začít. V programu je dobrý grafický
průvodce. Existuje tímto způsobem i možnost instalace Linuxu do Windows,
jen použijeme program virtualbox pro Windows.
22. Virtuální síť aneb mám
kancelář na celém světě
V této kapitole
bych nechtěl dávat podrobný návod, neboť vyžaduje větší zásahy do
konfigurace a intenzivnější
práci s příkazovou řádkou a zřejmě se do této práce nepustí
začátečník, spíš mi jde jen o informaci, že tato služba může být k
dispozici, její zprovoznění je opět zdarma.
Představte si,
že jste na cestách, máte s sebou notebook a možnost připojení k
internetu.
Je dobré mít na
místním disku zkopírované soubory z firemního serveru a mít možnost
odesílat a přijímat
e-maily, ale stále to není ono.
Virtuální síť
umožňuje něco navíc: Je možné připojit notebook do vnitřní sítě z
kteréhokoliv místa na světě stejně, jako bychom byli v kanceláři a
je možné otevírat dokumenty a posílat je na tiskárnu z druhé
půlky zeměkoule . Mohu sedět na chalupě s notebookem a poslouchat
hudbu, uloženou na serveru, který mám doma atd.
K tomuto účelu
existuje celá řada programů (jak open source, tak komerčních), já
bych doporučil open
source program OpenVPN.
Nesmíme předem zapomenout povolit na serveru příslušný port ve firewallu.
Po úspěšném
propojení je možné „nový“ virtuální počítač s IP adresou 10.0.100
připojit obvyklým
způsobem přes sambu do klientského počítače, například příkazem mount //10.0.1.100/sdileni /media/vpn -t cifs -o user=uzivatel,pass=heslo,noperms. U klienta s
Windows by měl být konfigurační soubor C:\Program Files\OpenVPN\config\vpn_klient.ovp npro klienta zde, ale nezkoušel jsem.
23. Ekonomické zhodnocení
linuxového řešení
Nyní přicházíme k tomu
nejdůležitějšímu: proč to všechno postupujeme – má toto malé
dobrodružství vůbec význam? Určitě ode mne, propagátora Linuxu,
očekáváte kladnou odpověď. Ale já budu ve svých soudech
opatrnější.
Nejprve je třeba zjistit současný
stav výpočetní techniky ve firmě a jaké aplikace na ni běží.
Pokud na jsou na pracovních stanicích
instalovány Windows s platnými licencemi a další programy mající platné licence a vše
funguje k plné spokojenosti, mnoho prostoru ke změně není, možná v serverové oblasti. Dále:
najde se ve firmě člověk, který se této záležitosti ujme? Jsem však přesvědčen, že v mnoha
malých firmách nejsou licence vždy v úplném pořádku a na několika pracovních stanicích
zřejmě Linux bude možné provozovat. Také oblast zálohování dat a jejich správa vůbec
není asi ideální. Takové firmě by tento návod mohl určitě
pomoci.
Pokud se týká finanční úspory, nebude
zpočátku velká. Ale platí zásada, že čím déle je open source
používán, tím jsou úspory vyšší. Zpočátku to bude též zátěž na
administrativu - zvyk je železná košile a jiné ovládání počítače,
jiné prostředí může uživatelům ze začátku způsobovat drobné, ale
časté problémy a tím pádem zpomalení práce.
Naopak velkou úsporu práce a
administrativy přinese dobře nastavený server (byť jen v základním
nastavení), snadnou správu dat a jejich sdílení, přístup na
vnitropodnikovou evidenci apod.
Do finančního vyčíslení úspor bych se
nerad pouštěl, ale při použití řešení od Microsoftu je nutné počítat s cenou serverového
softwaru (včetně poštovního serveru), s cenou Windows na každé
stanici, s cenou antivirového programu atd. a je nutné také
kalkulovat s náklady na případný upgrade do budoucna. Dalo by
se říci, že úspory u malé firmy mohou dosáhnout řádu desetitisíců
korun.
Na druhou stranu je však třeba říci,
že je nutné počítat s určitými časovými ztrátami při „studiu“ problematiky a vyvstává otázka, zda
se vyplatí správci sítě – pokud je spolumajitelem firmy nebo manažerem se této problematice
věnovat místo času, který by mohl věnovat hledání nových zákazníků,
novým odbytištím zboží a činnosti, která v podstatě firmu živí.
Tato otázka musí být zodpovězena
zcela individuálně a závisí na konkrétních podmínkách firmy.
Dá se říci, že čím déle bude člověk,
který získal vědomosti o „elektronickém“ zázemí firmy, ve firmě fungovat, tím spíše bude
odpověď na tuto otázku kladná. Struktura sítě a softwaru bude vždy
aktuální potřebám firmy, nebude třeba čekat na příchod člověka,
který se o síť stará (a má například zkouškové období nebo je na
dovolené) , manažer bude mít stále svá data pod kontrolou a nebude
je vystavovat cizí čím apod. - to jsou všechno argumenty, které
nelze přehlédnout.
V neposlední řadě finanční úspora
může umožnit firmě pořídit si například další hardware nebo cokoliv
jiného.
Někdo může namítnout, že se jedná o
relativně nízké úspory v poměru k celkovým nákladům firmy a že se
jedná o bouři ve sklenici vody. Takové názory jsem již slyšel - ale
uvažujme takto:
Řada menších firem se potýká s
obrovskou konkurencí, zejména z asijských zemí, jejíž ceny jsou
podstatně nižší než naše. Firma, ve které jsem získal zkušenosti se
stavbou sítě pracuje v oboru textilního průmyslu a dodává své
výrobky do obchodních řetězců. Někdy nastává situace, že na jednom výrobku v ceně kolem 100 Kč
rozhoduje o úspěchu či neúspěchu cenový rozdíl 0,50 Kč na výrobku, to je půl
procenta slevy! Při expedici několika tisíc kusů jde již o
částku nemalou. Tato malá sleva se pokládá
na misky vah - zda bude firma úspěšná či nikoliv.
U menší firmy, která je na takovém
prodeji závislá (a zejména její zaměstnanci na udržení své práce)
úspora na softwaru nebo dokonce na pracovní síle, která se stará o
síť může rozhodnout, zda bude prodávat nebo půjde do
konkurzu.
V 90. letech bylo hodně firem, které
problém se softwarovými licencemi neřešily. Vypálilo se prostě CD s
operačním systémem na kancelářským programem a bylo vystaráno. Toto
již dnes není bez rizika postihu možné. Mít legální software je
zcela legitimní požadavek každého správce sítě a majitele
firmy.
Problémy s instalací a provozem pod Linuxem
Pokud se týká Linuxu, řada lidí se
obává, že v jejich okolí není nikdo, kdo by jim pomohl s případnými
problémy, které v průběhu instalace i za běžného provozu vzniknou.
Znají sice pár odborníků ve vedlejší ulici nebo vesnici, ale ti se
zabývají pouze Windows. Tak není důvod, proč by měli na svém
počítači něco jiného, než zkušenější kamarád nebo kolega.
V dnešní době, kdy je k dispozici
vysokorychlostní internet i v řadě malých obcí, se není třeba absence zkušenějších přátel obávat.
Existuje celá řada internetových portálů, kde je možné se se svým
dotazem svěřit a najde se vždy někdo ochotný, kdo poradí a s
problémem pomůže.
Ale i tady se nezkušený správce sítě
musí naučit správně zeptat, aby odpověď, kterou dostane mu byla užitečná a přitom zbytečně
neobtěžoval zkušenější kolegy, kteří mu věnují svůj čas zcela
dobrovolně a zdarma. Většinou jde nejdříve o to, aby se tazatel
podíval, zda již někdo podobnou otázku nepoložil někdy v
minulosti.
Pokud budete zadávat dotaz na
specializovaný linuxový server si dávejte také pozor na to, aby se
příslušný dotaz nějakým způsobem týkal Linuxu jako takového, jinak
byste mohli být odmítnuti.
Dotaz typu „kdo je nejlepším
poskytovatelem připojení v mém městě“ sem rozhodně nepatří.
Toto volné povídání mělo za cíl
poskytnout ten nejzákladnější rozhled v oblasti IT, který málo
zkušený správce sítě, který není v této oblasti profesionálem
potřebuje pro uvedení základního informačního systému ve své firmě
(nebo i domácnosti) s přihlédnutím jednak k malým znalostem v
oblasti počítačů a k co nejnižším pořizovacím nákladům na
vybudování své sítě. Vycházím přitom ze svých zkušeností člověka,
který viděl poprvé v životě počítač téměř ve 40 letech, je
vzděláním ekonom - obchodník (tudíž spíše manažerské zaměření) a
bez větších technických vrozených vloh. Jak jsem si ověřil,
takových případů je jen v mém okolí celé desítky a ve světě jich
bude určitě velmi mnoho. Tito lidé se zaleknou vysoce odborných
návodů, které uvidí a kterým naprosto nerozumí a odradí je od
práce. Přitom zcela zbytečně - pokud totiž porozumí úplným základům
a seznámí se s některými pojmy a dokáže si představit jejich
ekvivalent v běžném životě, ony odborné texty pak pochopí snáze a
budou mu k užitku. Ale tito lidé potřebují prvotní impuls - a tímto
impulsem by mohl být třeba tento průvodce.
V tomto průvodci není zdaleka popsána
veškerá problematika, kterou bude firma při své práci potřebovat.
Některé věci bude třeba prostudovat detailněji, ať je to záležitost
bezpečnosti dat (firewall), databázová řešení apod. Ale i s tímto
základem již bude možné vykonávat běžné kancelářské práce a přitom
využívat pohodlí, které poskytuje řádně fungující počítačové
vybavení..
Připomínky k tomuto návodu ale i
případné dotazy při jeho realizaci mi můžete zasílat na e-mailovou adresu
Smolik.Dalibor@seznam.cz, pokud záležitost spěchá, i na ICQ
276825120 nebo Skype boromir1078.
Ještě připomínka na závěr: Mnoho
užitečných návodů a pomůcek, které jsou pro uživatele Linuxu k
dispozici jsou v angličtině, v minulosti jsem studoval některé
materiály i ve francoužštině. Proto je velkou výhodou alespoň
základní znalost anglického jazyka.
Svůj návod jsem úmyslně psal tak, aby
se uživatel angličtině mohl vyhnout, ale to v reálu není úplně možné.
Nesmíme však zapomenout vyjádřit díky
všem lidem, kteří materiály pro ostatní uživatele do češtiny
překládají a často bez nároku na odměnu, aby mohl být Linux
přístupný co největšímu počtu uživatelů.
Chtěl bych případnému zájemci o
přechod na Linux popřát hodně štěstí, ale především hodně trpělivosti. Nemusí se vše podařit
napoprvé, ale časem se úspěch určitě dostaví a uživatel bude moci
dlouhodobě využívat výhod tohoto spolehlivého a stabilního systému
ke své plné spokojenosti.
28.11.2018 23:56/František Kučera Prosincový sraz spolku OpenAlt se koná ve středu 5.12.2018 od 16:00 na adrese Zikova 1903/4, Praha 6. Tentokrát navštívíme organizaci CESNET. Na programu jsou dvě přednášky: Distribuované úložiště Ceph (Michal Strnad) a Plně šifrovaný disk na moderním systému (Ondřej Caletka). Následně se přesuneme do některé z nedalekých restaurací, kde budeme pokračovat v diskusi.
Komentářů: 1
12.11.2018 21:28/Redakce Linuxsoft.cz 22. listopadu 2018 se koná v Praze na Karlově náměstí již pátý ročník konference s tématem Datová centra pro business, která nabídne odpovědi na aktuální a často řešené otázky: Jaké jsou aktuální trendy v oblasti datových center a jak je optimálně využít pro vlastní prospěch? Jak si zajistit odpovídající služby datových center? Podle jakých kritérií vybírat dodavatele služeb? Jak volit vhodné součásti infrastruktury při budování či rozšiřování vlastního datového centra? Jak efektivně datové centrum spravovat? Jak co nejlépe eliminovat možná rizika? apod. Příznivci LinuxSoftu mohou při registraci uplatnit kód LIN350, který jim přinese zvýhodněné vstupné s 50% slevou.
Přidat komentář
6.11.2018 2:04/František Kučera Říjnový pražský sraz spolku OpenAlt se koná v listopadu – již tento čtvrtek – 8. 11. 2018 od 18:00 v Radegastovně Perón (Stroupežnického 20, Praha 5). Tentokrát bez oficiální přednášky, ale zato s dobrým jídlem a pivem – volná diskuse na téma umění a technologie, IoT, CNC, svobodný software, hardware a další hračky.
Přidat komentář
9.9.2018 14:15/Redakce Linuxsoft.cz 20.9.2018 proběhne v pražském Kongresovém centru Vavruška konference Mobilní řešení pro business.
Návštěvníci si vyslechnou mimo jiné přednášky na témata: Nejdůležitější aktuální trendy v oblasti mobilních technologií, správa a zabezpečení mobilních zařízení ve firmách, jak mobilně přistupovat k informačnímu systému firmy, kdy se vyplatí používat odolná mobilní zařízení nebo jak zabezpečit mobilní komunikaci.
Přidat komentář
12.8.2018 16:58/František Kučera Srpnový pražský sraz spolku OpenAlt se koná ve čtvrtek – 16. 8. 2018 od 19:00 v Kavárně Ideál (Sázavská 30, Praha), kde máme rezervovaný salonek. Tentokrát jsou tématem srazu databáze prezentaci svého projektu si pro nás připravil Standa Dzik. Dále bude prostor, abychom probrali nápady na využití IoT a sítě The Things Network, případně další témata.
Přidat komentář