Nebojte se Slackwaru (2)
Seriál věnovaný distribuci Slackware a určený především pro začátečníky.
Druhá část se věnuje samotné instalaci Slackware Linuxu.
23.2.2004 13:00 |
o.k.
| Články autora
| přečteno 15720×
V úvodní části jsme si připravili oddíly na disku pro instalaci distribuce
Slackware a nyní nám již nebrání nic v tom započít samotnou instalaci. Ještě
bych rád doplnil něco o oddílu swap, který jsme si minule připravili, protože
jsem pozapomněl zmínit jakou by tento oddíl měl mít přibližně velikost. Opřu se
zase o svoje oblíbené tvrzení, že velikost swap oddílu se samozřejmě nedá nějak
přesně určit a je opět pevně závislá na tom, pro jaký účel budeme náš počítač
se Slackwarem používat. Pokud máte přibližně tak málo paměti jako já, tak
zvolte velikost swap oddílu rovnou přibližně čtyřnásobku velikosti paměti RAM.
V mém případě tedy něco kolem 130MB. Pokud je velikost paměti RAM kolem 64MB -
128MB je dobré mít swap oddíl velký dvojnásobek této paměti a v případě že máte
paměť RAM o velikosti 256MB a více, tak obvykle postačuje vytvořit swap oddíl
přibližně o stejné velikosti nebo nepatrně větší než je paměť RAM. Tato
doporučení se týkají v případě použití Linuxu na desktopu, pro serverové
použití se tyto hodnoty budou lišit. Je zbytečné vytvářet příliš velký oddíl
swap, protože zůstane pravděpodobně z velké části nevyužit což je škoda. Pokud
zjistíme, že jsme pro naši práci vytvořili příliš malý swap oddíl a nebude se
nám chtít znovu přerozdělovat disk, můžeme využít tu skutečnost, že Linux
umožňuje pro swap použít i speciální soubor, který vytvoříme vcelku jednoduše -
o tom si povíme až někdy příště. Pojďme se již skutečně věnovat samotné
instalaci Slackware Linuxu.
Instalace
Nejprve musíme provést nabootování systému jak jsme si popsali již v úvodní
části přad samotným rozdělováním disku. Šťastnější z nás budou bootovat přímo z
instalačního CD Slackwaru s číslem 1 a my ostatní sáhneme po bootovacích
disketách (pokud už jsem je zase smazali, tak je vytvoříme postupem popsaným v
úvodní části). I přes to, že bootojeme z disket nezapomeneme vložit první CD
Slackwaru do CD-ROM mechaniky. Po úspěšném nabootování
(volbě klávesnice) a přihlášení
se do systému jako uživatel root (bez hesla) se ocitneme v nám již
známém příkazovém řádku (viz obr.). Tentokrát již nebudeme spouštět program
fdisk potažmo cfdisk (pokud si chcete ještě jednou
zkontrolovat rozdělení disku, tak ho samozřejmě můžete spustit) a spustíme
rovnou instalační proceduru a to příkazem setup . Ocitneme se v
pseudografickém módu (viz obr.)
zprostředkovaném programem dialog a knihovnou ncurses. Máme zde 8 voleb a pohyb mezi jednotlivými
položkami provádíme klávesami - šipkami nahoru a dolů, výběr provádíme
mezerníkem a potvrzení klasicky klávesou ENTER.
HELP
První položka v menu s názvem HELP nám zběžně popisuje jak používat textový
prohlížeč, jak se přepínat mezi virtuálními konzolemi, jak rozdělit disk na
oddíly i včetně popisu jak by měly být tyto oddíly velké a jak by měl být velký
swap oddíl a jak vytvořit a aktivovat swap oddíl ještě před samotnou instalací
(to pro případ, že systém nemá dostatek paměti RAM).
KEYMAP
Druhá položka v menu s názvem KEYMAP slouží ke zvolení jiného rozložení
klávesové mapy. Já jsem zvyklý na klávesnici "qwerty" a proto ponechávám
defaultní nastavení a tuto položku vynechávám.
ADDSWAP
Třetí položka v menu s názvem ADDSWAP připraví váš swap oddíl pro použití v
Linuxu. Pokud jste nezapomněli při rozdělování disku nastavit typ oddílu swap
na typ 82 (tedy Linux swap) instalátor si tento oddíl automaticky najde a
připraví jej (naformátuje jej a vytvoří položku v souboru
/etc/fstab umožňující automatické připojení při každém startu
Linuxu). Zde bych ještě poznamenal, že swap oddíl můžeme sdílet s více různými
distribucemi Linuxu a není proto zapotřebí vytvářet další swap oddíl pro
jednotlivé další distribuce, které chceme zároveň se Slackwarem na počítači
používat. Zahájení integrace/formátování swap oddílu potvrdíme tlačíkem YES
(viz obr.).
Formátování + hledání případných vadných bloků swap oddílu trvá na mém počítači
(velikost swap oddílu je 180MB) něco málo přes minutu.
Na závěr se objeví hláška o
tom, že mám swap oddíl nakonfigurován a že řádka ve tvaru
/dev/hda2 swap swap defaults 0 0
bude přidána do souboru /etc/fstab . Automaticky po potvrzení
tlačítka OK se přesouváme do položky TARGET v menu a jsou nám nabídnuty diskové
oddíly, které můžeme připojit (a případně naformátovat na daný souborový
systém).
TARGET
Protože mám malý disk a rozdělil jsem jej pouze na dva oddíly z nichž jeden je
swap oddíl, je mně nabídnut pouze jeden oddíl
(viz obr.).
Pokud máte víc oddílů budete
muset postupně označovat jednotlivé oddíly a dále pokračovat tlačítkem SELECT
tak jako já v případě mého prvního a jediného oddílu. K dispozici jsou tři
následující volby, které můžete s daným oddílem disku udělat (viz obr.).
- Format - tato volba naformátuje daný oddíl a to rychlým způsobem
formátování, tzn. nebude provádět ověřování vadných bloků na disku a pouze
vytvoří souborový systém. Každopádně nezapomeňte na to, že přijdete o veškerá
data na tomto oddílu.
- Check - provede formátování oddílu včetně kontroly vadných bloků. Tato
volba může v závislosti na velikosti daného oddílu trvat poměrně dlouhou dobu
obzvláště u starších počítačů. Upozorňuji, že opět při této volbě přicházíte o
veškerá data na daném oddílu.
- No - tato volba provede pouze připojení oddílu do systému (zápis do souboru
/etc/fstab ). V tomto případě nepřicházíte o data na daném oddílu a
tato volba je vhodná pro připojení oddílu s již vytvořeným a v Linuxu
připojitelným souborovým systémem. Takto můžete například připojit oddíl
/home nebo /usr/local jak jsem zmiňoval v první
části. Ušetříte si tak spoustu práce při případné reinstalaci systému.
Po zvolení první nebo druhé volby se nám objeví další obrazovka s výběrem
souborového systému pro daný zvolený oddíl (viz obr.). Máme na výběr ze tří
souborových systémů.
- ext2 - jedná se o nativní Linuxový filesystém
- ext3 - rozšířený ext2 souborový systém s podporou žurnálování
- reiserfs - další z mnoha Linuxových žurnálových souborových systémů
Já použiji souborový systém ext3, protože má podporu žurnálování (při výpadku
energie se souborový systém rychle zotaví za pomocí žurnálu) a z toho důvodu,
že lze z něho snadno přejít na systém ext2 a naopak a také z důvodu, že má
poměrně propracovaný nástroj na kontrolu a případnou opravu filesystému.
Bude následovat další obrazovka (viz obr.) ve které zvolíme hustotu
inodů. Já ponechám defaultní počet, tedy 1 inode na každých 4096 Bytů. Úplné
formátování oddílu o velikosti 1100MB + zjištění vadných bloků trvá na mém
počítači přibližně skoro pět minut. Pokud systém nenalezne další oddíl, který
by mohl použít, bude automaticky pokračovat dál a to konkrétně ve výběru
instalačního média (SOURCE MEDIA SELECTION). Pokud máte další oddíly, vrátí se
systém zpět do výchozí obrazovky se seznamem oddílů. Vyberete další oddíl,
který chcete do systému přidat a zopakujete výše uvedený postup formátování. Na
závěr se vás systém zeptá, kam chcete tento oddíl připojit. Zde zadáte již
několikrát zmiňované body připojení jako třeba /boot ,
/home nebo /usr/local .
Pokud chcete některé
oddíly ponechat bez formátování a bez záznamu v souboru
/etc/fstab přejděte na políčko označené
--- (done adding partitions, continue with setup)
a stiskněte tlačítko SELECT. Vrátíte se tak zpět do hlavní nabídky. Pokud máte
některé oddíly se souborovým systémem FAT, instalátor vám nabídne možnost
připojení těchto oddílů v Linuxu (tedy zápis do souboru
/etc/fstab ). Toto je vhodné pro výměnu dat mezi Linuxem a Windows
na jednom počítači. Toto připojení je samozřejmě provedeno bez formátování
oddílu, takže se nemusíte bát, že přijdete o nějaká data.
SOURCE
Tato volba v hlavní nabídce slouží ke specifikování typu instalačního média (viz obr.). Na výběr jsou k
dispozici čtyři možnosti
- 1 - instalace z CD nebo DVD Slackwaru - tuto volbu použijeme my
- 2 - instalace z oddílu na pevném disku - vhodné například v případě, že
nemáte na počítači ani CD-ROM mechaniku a instalační CD jste si nechali
nakopírovat na disk
- 3 - instalace s využitím NFS - tedy síťová instalace z nasdíleného adresáře
přes NFS
- 4 - instalace z předmountovaného adresáře - tato volba se občas také hodí - na starém počítači mně někdy instalátor nenajde automaticky instalační
CD, tak jej připojím ručně do nějakého adresáře a použiji tuto volbu
Já použiji první volbu a v další nabídce použiji automatickou detekci mechaniky
CD-ROM.
SELECT
Pomocí volby SELECT provádíme základní hrubý výběr softwarového vybavení, které
si na počítači přejeme mít (viz obr.). Software je zde rozdělen
do několika základních logicky uspořádaných skupin.
Protože jsem omezen velikostí pevného disku a výkonem počítače odznačím v
tomto menu některé základní položky. Jedná se o položku E, která obsahuje
editor Emacs, který stejně nepoužívám a dávám raději přednost editoru Vim, dále
to bude položka G, která v sobě zahrnuje prostředí GNOME, nepotřebuji ani sekci
KDE s prostředím KDE. Rovněž vynechám položku T zahrnující TeX a nakonec i
položku Y, zahrnující hry.
INSTALL
V této sekci si můžeme zvolit jednu ze šesti možností instalace
(viz obr.).
-
full - tato volba nainstaluje kompletní programové vybavení distribuce
Slackware Linux a je to tedy nejrychlejší způsob instalace. Instalace zabere
něco kolem 2GB místa na disku.
-
newbie - jak již název této volby napovídá, jedná se o typ instalace určený pro
nováčky. Potřebné balíčky, které systém vyžaduje pro svůj běh se nainstalují
automaticky a u ostatních balíčků si můžete vybrat zda je v systému budete
chtít či nikoliv. Instalace probíhá přes jednotlivé série, které jsme viděli v
minulém menu. Tento způsob instalace je relativně časově náročný, ale pro
nováčky velice užitečný.
-
menu - je to podobný způsob instalace jako typ newbie. Jsou postupně nabízeny
jednotlivé série softwaru (opět jsou nabízeny jen balíčky, které nejsou
potřebné pro základní běh systému) a v nich si vybereme jednotlivé balíčky. Poté je
spuštěna instalace - tedy vlastní kopírování a rozbalování balíčků. Je to
podstatně rychlejší způsob než volba newbie.
-
expert - stejný způsob instalace jako předchozí volba menu s tím, že jsou k
dispozici úplně všechny balíčky a to i včetně těch, které jsou potřebné pro
základní běh systému. Tato volba rozhodně není určena pro nováčky, protože
vynecháním některých systémově důležitých balíčků může dojít k značné
nestabilitě systému a systém nemusí vůbec nabootovat. Já použiji tuto volbu
instalace (i když se za experta nepovažuji :-) ), protože tímto způsobem
se dá nainstalovat opravdu základní minimální
funkční systém a zbylé balíčky potom doinstaluji v průběhu další práce.
-
custom/tagpath - tyto volby jsou vhodné pro případ, že budete Slackware instalovat na víc
počítačů. Můžete si vytořit soubor se seznamem balíčků, které se mají
nainstalovat a tento soubor potom jenom načíst, čímž si ušetříte spoustu práce.
Po zvolení konkrétních balíčků, případně ihned po zvolení položky full v menu
se začnou jednotlivé balíčky dekomprimovat a instalovat do systému. Tento
proces trvá určitou dobu a to v závislosti na počtu instalovaných balíčků a v
závislosti na výkonnosti počítače. Instalace balíčků, které jsem vybral za
pomocí volby expert trvala přibližně 12 minut. Pokud budete používat grafické
prostředí KDE, tak si systém před koncem instalace po vás vyžádá druhé
instalační CD.
Po dokončení instalace jednotlivých balíčků bude po vás systém požadovat
zvolení typu kernelu (viz
obr.). Zde platí to samé co jsem již psal při výběru boot disku. Pokud
nemáte nestandardní hardware, tak můžete přejít na položku skip a použít tak
defaultní kernel. V opačném případě můžete nainstalovat specifický kernel z
instalačního CD, tedy přejít na položku cdrom
(viz obr.).
V dalším kroku se dostáváme k nabídce pomocí níž můžeme vytvořit bootovací
disketu (viz obr.). Já
přecházím na položku skip, protože bootovací disketu mám již
vytvořenou - pomocí ní jsem bootoval na začátku.
Další volbou, kterou nám poinstalační systém nastavení nabídne je možnost
nastavení modemu
(viz obr.).
Tato volba pouze vytvoří symbolický link /dev/modem
na zařízení, které přísluší našemu modemu. Pokud máte modem na druhém sériovém
rozhraní, tak použijte zařízení /dev/ttyS1 . Nastavení modemu si
popíšeme v některém z následujících dílů.
Následuje položka umožňující povolení či zakázání hotplugu
(viz obr.). Protože na tomto
počítači nemám žádné USB nebo PCMCIA zařízení, tak hotplug nepotřebuji
povolovat. V opačném případě bych jej určitě povolil.
Následuje velice důležitá sekce ve které se konfiguruje zavaděč (LInux LOader)
(viz obr.). Máte zde tři
možnosti:
- simple - systém se pokusí nadetekovat operační systémy na vašem počítači a
vytvoří jim příslušné položky v bootovacím menu. Může se ale stát, že se
detekce nepovede a nebudete potom moci nabootovat například Windows. Nic není
ztraceno - můžete LILO (konkrétně jeho konfigurační soubor nacházející se v
/etc/lilo.conf ) opravit ručně. Popíšeme si někdy v následujících
dílech seriálu.
- expert - tato volba umožní ruční nastavení voleb.
- skip - můžete instalaci zaváděče přeskočit. Potom se bude zavádět operační
systém, jehož zaváděč je uložen v MBR (Master Boot Recordu). Linux budete moci
nabootovat buď z bootovací diskety vytvořené v předešlé volbě nebo z DOSu
pomocí programu LOADLIN.
Pro začátek bych doporučil použít volbu simple. Dostaneme se do sekce ve které
můžeme zvolit zda chceme použít framebuffer (a v jakém rozlišení - tedy kolik
znaků na řádek a kolik řádků na jedné obrazovce) (viz obr.). Já použiji standardní Linuxovou konzoli bez
framebufferu, tedy první volbu. Bude následovat volba, která nám umožní
definovat parametry, které se budou kernelu předávat při bootu (viz obr.). Pokud máte
např. mechaniku CD-RW, tak je dobré zapnout SCSI emulaci této mechaniky. Tedy
zadáte např. parametr
hdc=ide-scsi
to pro CD-RW, která je jako sekundární master zařízení. Můžete zadat spoustu
jiných parametrů - ještě bych doplnil, že parametry se oddělují mezerou.
Nakonec bude následovat volba ve které musíme specifikovat kam chceme zaváděč
uložit (viz obr.). Zde bych
doporučil použít zápis do MBR i když se u této volby píše, že je zde možné
nebezpečí. Nikdy jsem se zápisem do MBR neměl problém - maximálně si přepíšete
MBR vytvořený Windows, ale to nevadí, Windows můžete pohodlně nabootovat za
pomoci lila.
Bude následovat volba pro konfiguraci myši
(viz obr.). Nejedná se o konfiguraci myši pro
použití v grafickém prostředí, ale o použití myši ve virtuálních
terminálech pro snadné kopírování textu prostředním tlačítkem. I když budete
používat pouze grafické prostředí, tak je vhodné myš nakonfigurovat vybráním
správného typu myši (většinou ps2 nebo imps2), kterou
používáte a v následující položce (viz obr.) zadejte volbu NO, která
zajistí, že myš se nebude používat, ale konfigurační soubor bude připraven pro
pozdější použití.
Další volbu týkající se nastavení síťové karty přeskočím (protože na tomto
počítači nemám síťovou kartu a také z toho důvodu, že se tímto tématem budu
zabývat v jednom z následujícíh dílů).
Přeskočil jsem tedy až na volbu nastavení služeb (viz obr.), které si přejeme automaticky
spouštět po startu. Zde odznačím kompletně všechny služby, protože zatím nejsem
připojen k síti, nemám připojenou tiskárnu a také z důvodu úspory systémových prostředků. Službami se budu také
zabývat v jednom z dalších dílů.
Následuje nastavení časového pásma
(viz obr.). Pokud BIOS
počítače není nastaven na univerzální čas UTC/GMT, použijeme volbu NO a
nastavíme ručně časové pásmo
(viz obr.) na položku
Europe/Prague.
Zbývá nám už jenom vybrat si nějaký defaultní manažer oken (viz obr.). Zde uplatníme MEZERNÍK
pro označení (já vybírám fluxbox) a potvrzením tlačítkem OK se dostáváme k
poslední konfigurační volbě a tou je zadání hesla pro uživatele
root (viz obr.),
tedy superuživatele. Výběr hesla ponechám na vás avšak dodám, že heslo by
nemělo být příliš jednoduché. Přikládám ukázky správně volených hesel:
*^5g!:1? , ()lsp@@9 , i8#6#1*x , ++c$!jke , *2zt/mn1 .
Tímto se dostáváme zpět do hlavní nabídky a nezbývá nám nic jiného než zadat
poslední volbu EXIT (viz obr.), čímž se nám vysune CD z mechaniky CD-ROM a poté již stačí
zmáčknout kombinaci kláves CTR-ALT-DELETE pro restart systému.
Po restartu bychom měli spatřit bootovací nabídku systému minimálně s volbou
Linux a Linux by měl po uplynutí časového okamžiku nabootovat.
Více o tom jak dál ale až v příštím dílu :-)
Verze pro tisk
|
Nejsou žádné diskuzní příspěvky u dané položky.
Příspívat do diskuze mohou pouze registrovaní uživatelé.
|
|

Vyhledávání software

Vyhledávání článků
28.11.2018 23:56 /František Kučera Prosincový sraz spolku OpenAlt se koná ve středu 5.12.2018 od 16:00 na adrese Zikova 1903/4, Praha 6. Tentokrát navštívíme organizaci CESNET. Na programu jsou dvě přednášky: Distribuované úložiště Ceph (Michal Strnad) a Plně šifrovaný disk na moderním systému (Ondřej Caletka). Následně se přesuneme do některé z nedalekých restaurací, kde budeme pokračovat v diskusi.
Komentářů: 1
12.11.2018 21:28 /Redakce Linuxsoft.cz 22. listopadu 2018 se koná v Praze na Karlově náměstí již pátý ročník konference s tématem Datová centra pro business, která nabídne odpovědi na aktuální a často řešené otázky: Jaké jsou aktuální trendy v oblasti datových center a jak je optimálně využít pro vlastní prospěch? Jak si zajistit odpovídající služby datových center? Podle jakých kritérií vybírat dodavatele služeb? Jak volit vhodné součásti infrastruktury při budování či rozšiřování vlastního datového centra? Jak efektivně datové centrum spravovat? Jak co nejlépe eliminovat možná rizika? apod. Příznivci LinuxSoftu mohou při registraci uplatnit kód LIN350, který jim přinese zvýhodněné vstupné s 50% slevou.
Přidat komentář
6.11.2018 2:04 /František Kučera Říjnový pražský sraz spolku OpenAlt se koná v listopadu – již tento čtvrtek – 8. 11. 2018 od 18:00 v Radegastovně Perón (Stroupežnického 20, Praha 5). Tentokrát bez oficiální přednášky, ale zato s dobrým jídlem a pivem – volná diskuse na téma umění a technologie, IoT, CNC, svobodný software, hardware a další hračky.
Přidat komentář
4.10.2018 21:30 /Ondřej Čečák LinuxDays 2018 již tento víkend, registrace je otevřená.
Přidat komentář
18.9.2018 23:30 /František Kučera Zářijový pražský sraz spolku OpenAlt se koná již tento čtvrtek – 20. 9. 2018 od 18:00 v Radegastovně Perón (Stroupežnického 20, Praha 5). Tentokrát bez oficiální přednášky, ale zato s dobrým jídlem a pivem – volná diskuse na téma IoT, CNC, svobodný software, hardware a další hračky.
Přidat komentář
9.9.2018 14:15 /Redakce Linuxsoft.cz 20.9.2018 proběhne v pražském Kongresovém centru Vavruška konference Mobilní řešení pro business.
Návštěvníci si vyslechnou mimo jiné přednášky na témata: Nejdůležitější aktuální trendy v oblasti mobilních technologií, správa a zabezpečení mobilních zařízení ve firmách, jak mobilně přistupovat k informačnímu systému firmy, kdy se vyplatí používat odolná mobilní zařízení nebo jak zabezpečit mobilní komunikaci.
Přidat komentář
12.8.2018 16:58 /František Kučera Srpnový pražský sraz spolku OpenAlt se koná ve čtvrtek – 16. 8. 2018 od 19:00 v Kavárně Ideál (Sázavská 30, Praha), kde máme rezervovaný salonek. Tentokrát jsou tématem srazu databáze prezentaci svého projektu si pro nás připravil Standa Dzik. Dále bude prostor, abychom probrali nápady na využití IoT a sítě The Things Network, případně další témata.
Přidat komentář
16.7.2018 1:05 /František Kučera Červencový pražský sraz spolku OpenAlt se koná již tento čtvrtek – 19. 7. 2018 od 18:00 v Kavárně Ideál (Sázavská 30, Praha), kde máme rezervovaný salonek. Tentokrát bude přednáška na téma: automatizační nástroj Ansible, kterou si připravil Martin Vicián.
Přidat komentář
Více ...
Přidat zprávičku
 Poslední diskuze
31.7.2023 14:13 /
Linda Graham iPhone Services
30.11.2022 9:32 /
Kyle McDermott Hosting download unavailable
13.12.2018 10:57 /
Jan Mareš Re: zavináč
2.12.2018 23:56 /
František Kučera Sraz
5.10.2018 17:12 /
Jakub Kuljovsky Re: Jaký kurz a software by jste doporučili pro začínajcího kodéra?
Více ...
|