ARCHIV

Pharaoh

Slunce svým svitem vysušuje zem a rozžhavuje písek, do kterého se ponořují otrokova bosá chodidla. Táhne hrubě opracované masité kvádry kamene, zatímco rány bičem kropí jeho opálené tělo.

5.4.2005 06:00 | Petr Šigut | Články autora | přečteno 10444×

Vcelku chabá budoucnost. Rád by si asi postěžoval, ale ono ani není komu. Odbory vzniknou za pár století a komu záleží na podřadném otrokovi? Je jediná možnost, prokázat své schopnosti a vypracovat se na vyšší společenský post. Pomůžete mu? Podaří se vám stát se faraónem? Směle do toho, přichází hra Pharaoh.

Pharaoh se řadí obdobně jako asi známější řada Caesar mezi realtimové strategie. Jak jsem již naznačil v úvodu, vaším úkolem bude postupně prokázat, že jste schopni stvořit v podstatě z ničeho dobře pracující město. Nároky se budou v jednotlivých misích zvyšovat a s nimi také ale váš plat a úřednické křeslo. Cíle mise jsou vždy na začátku určeny - například postavit šest domů určité úrovně. Levely nejsou jednotvárné, ač se to bude asi mnohým zdát. Ostatně v tomto typu her je to velmi častým nedostatkem. Pharaoh se snaží o různé zpestření. Nalezneme zde zaměření na zemědělství, těžbu, nebezpečnější mise, kdy hrozí barbarské útoky atp. Válečnictví a boje jsou zde spíše symbolické, rozhodně si hru nekupujte, toužíte-li po krvi a velkolepých bitvách. Nedočkáte se jich.

Co se grafiky týče, přišla mi hra přece jen krapet dožluta. Nevytýkal bych to však, písek je už takový, s tím bohužel nic nenadělám. Oproti Caesarovi 3 jsem si na to musel chvíli zvykat. S detaily jsem spokojen, vše je zpracováno pečlivě. Žádná větší komplikace mě v průběhu hraní nepotkala. Ovládání je záležitostí myši. Není ničím náročným, tak se nebojte hru Pharaoh vyzkoušet. Co se mi velmi líbilo byla zvuková stránka, přesněji řečeno doprovodné melodie. Jsou poměrně prosté a přitom chytlavé. Pobrukujete si je ani nevíte proč.

Myslíte si, že to přeci nemůže být tak velký problém. Prostě zvolím volné parcely, lidé se nahrnou, postavím dům, budou v něm pracovat a je. Ach, jak velký omyl, hráči. Obdobně jako v Caesarovi, tak také Pharaoh je plný povětšinou nespokojeného obyvatelstva. Člověk by ani nevěřil, co vše by se lůze líbilo. Nejdříve si řeknou o přístup k pitné vodě, poté by chtěli zajistit bezpečí, vzdělávací zařízení, zábavu, uctívat bohy... Když to vše uděláte, zvedne se vlna nevole a zapálí vám vaši nejoblíbenější čtvrť ve městě, protože máte vysokou nezaměstnanost a oni se nejspíš nudí. Jednotlivé chatrče vám píšou, co v jejich okolí chybí. Splníte-li podmínku jimi danou, domek vzkvete a pojme více podnájemníků. Je to vhodné z více důvodů. Více obyvatel na menší ploše, lépe se plní další přání, vyspělejší budovy vypadají opravdu pěkně a hlavně, většinou je to důležité pro dohrání mise.

To jen stavím a nic neplatím?

Bohužel tak tomu není. Na začátku hry máte od Faraóna k dispozici určitý vstupní kapitál. Dojde-li vám, poskytne vám možná ještě něco malinko navíc, ale už to bych raději nedělal. Klesá tak vaše reputace. Peníze lze získat daněmi, které ovšem musejí být přiměřené. Dále těžbou zlata a hlavně obchodem. Obchodujete s okolními městy, vývoz a dovoz jsou nezanedbatelnou součástí. Okusíte na vlastní kůži, jak dokáže být obchod problematický.

Čím se liší Pharaoh třeba od hráčsky populární hry SimCity?

Obě hry jsou budovatelské, ale zásadním rozdílem jsou doby, ve kterým se děj odehrává a členitost kol. V SimCity si prostě stavíte moderní městečko a zkrášlujete jej do zblbnutí. Pharaoh vám dává možnost začínat znovu a jinde. Důležití jsou zde bohové, což bude možná pro ateisty problém. Zde je však nepodceňujte. Dokáží být velmi nepříjemní, ale uctíváte-li je, lidé jsou spokojeni a náhodné požehnání od některého z nich dokáže mnohdy partii obrátit k obrazu vašemu. Máte k dispozici pět Bohů, k nimiž zraky své upírat lze. Jsou jimi:

Osiris - Bůh zemědělství a záplav, chcete-li si zajistit příznivý rok záplav, postavte mu pár chrámu

Re - Bůh říše, ovlivňuje obyvatelstvo a názor Faraóna

Prah - Bůh řemesla a řemeslníků, dělníci pracují pomalu, tak je zrychlete

Sutech - Bůh války, zlepšuje morálku vojáků. Povětšinou stačí si jej držet na neutralitě, jak jsem se zmínil, válečná střetnutí nejsou doménou hry Pharaoh.

Bastet - Bohyně domácnosti

Modla nejednoho levelu, řeka života a smrti, jídla či hladomoru - Nil. Jak zajisté víte z dějepisu, Egypt byl dosti závislý na každoročních záplavách. Úrodná půda, která po nich přišla byla pro tamější obyvatelstvo stejně důležitá jako hranolky na přepáleném oleji od McDonaldu pro Američany. Ostatně jídlo jako takové je nejpodstatnější částí hry. Čím víc jídla, tím více obyvatel má chuť do města přijít. Nejen z Nilu je však člověk živ, jsou k výběru i alternativní zdroje potravin jako lov pštrosů, ale je to opravdu jen okrajovou záležitostí.

Co říci závěrem? Hra Pharaoh je typickým zástupcem realtimeových strategií a baví-li vás tento druh her - neváhejte. Oproti Caesarovi či SimCity má několik výhod, je také zaměřen trochu jiným směrem. Pharaoh je rovněž vhodným počátkem ve vaší realtime éře. Zakusíte asi mnoho chvil, kdy by bylo lepší hru před vámi schovat - momenty, kdy se podle vás dokonalé město počne hroutit a vy začínáte znovu. Tak tedy směle do toho.

Instalace

Hra Pharaoh neběží v Linuxu nativně, musíme použít instalátor Cedega - instalace byla popsána v některém z minulých částí seriálu. Instalátor pro Linux sice není, ale s pomocí Cedegy spustíme jednoduše instalátor určený pro Windows. To, po nezbytném přimountování CD, učiníte příkazem cvscedega autorun.exe. Instalace probíhá klasicky jak jste s Windowsu bývali zvyklí, odkliknete licenci, párkrát next a zvolíte si adresář (nebo spíše složku?;) pro instalaci a nainstalujete.

Jestliže instalujete jako normální uživatel tak se hra při výchozím nastavení Cedegy i instalace Pharaona bude nacházet v ~/.cvscedega/c_drive/SIERRA/Pharaoh, zde stačí spustit soubor Pharaoh.exe a můžeme začít! Vše co jsem testoval fungovalo naprosto v pořádku, včetně změny rozlišení a podobně.

Další obrázky ze hry a pár informací lze nalézt v databázi her běžících pod Cedegou.

Verze pro tisk