V poslední době se velmi často píše a hovoří o přenosu datových signálů pomocí elektrovodné sítě.
3.5.2004 08:00 | DoubleR | přečteno 7331×
Takový článek vyšel např. v časopise PC World č. 3/2004 na str. 78 pod názvem „Data z elektrické zásuvky". To samozřejmě vypadá lákavě – žádné drahé bezdrátové nebo ADSL připojení, dostupné by mělo být všude, kde je zavedena elektřina, takže už aby to tu bylo! Jenže … každá mince má dvě strany, pojďme se podívat na tuto technologii blíže.
PLC (Power Line Carrier, někdy také nazvané PLT – Power Line Technology nebo BPL - Broadband Over Power Line) využívá k širokopásmovému přenosu dat elektrovodnou síť. Z principu věci vyplývá, že k dosažení potřebné přenosové kapacity je třeba určité šířky pásma. Počítačoví fandové se neptají, kde ji vzít – to je nakonec věcí poskytovatele připojení a ti jsou, jak známo, především zainteresováni na komerčním efektu celé technologie. Ta prý by měla být levná, jak pro poskytovatele, tak i pro uživatele a proto by prý měla být schopná konkurovat ADSL i bezdrátům a těší se tedy značnému zájmu. Skutečnost je však přesně opačná.
Elektrovodná síť není konstruována jako víceúčelové přenosové médium. Její parametry jsou nastaveny na síťový kmitočet 50 Hz a nikoli na kmitočty vyšší. Zkoušky však prokázaly, že po síti lze za určitých podmínek přenášet i kmitočty v pásmu krátkých vln, které nyní opouštějí profesionální služby, rozhlas apod. Potřebné šířky pásma by se pak mělo dosáhnout využitím celých krátkých vln, tedy 2 až 30 MHz.
Technologie PLC není levná. Pro zajištění signálu v potřebné kvalitě by bylo třeba přibližně na každých 800 m trasy instalovat opakovač. Vedení elektrovodné sítě vyzařuje, nasazení PLC by tedy znamenalo znemožnění příjmu prakticky všech signálů v krátkovlnných pásmech. Stejně tak není vedení elektrovodné sítě imunní vůči signálům, přicházejícím z vnějšku – jakýkoli signál z krátkovlnného vysílače by tedy způsoboval rušení a výpadky připojení. Navíc nelze očekávat, že by se provozovatelé elektrovodných sítí podřídili požadavkům ISP, kteří by chtěli využívat tuto technologii – přebudování elektrovodných sítí tak, aby byly vhodné k přenosu vf signálů by bylo nepředstavitelně drahé. Stav elektrovodné sítě je dán a nikdo prakticky nemá možnost zvýšit spolehlivost či přenosovou kapacitu těchto vedení.
I když je krátkovlnné spojení často nahrazováno např. satelitním, jsou v krátkovlnných pásmech stále alokovány mnohé služby a národní kmitočtoví regulátoři jsou ze zákona povinni tuto oblast spektra chránit. Střetává se zde mnoho zájmů, kromě armády, zastupitelských úřadů a různých nouzových systémů je tato část spektra zajímavá i pro vědu a výzkum. Je třeba také upozornit na jedinečné vlastnosti šíření krátkých vln, jako jediné totiž umožňují šíření na velké vzdálenosti odrazem od ionosféry a jsou proto nenahraditelné. V pásmu krátkých vln leží i mezifrekvenční kmitočty mnoha přijímačů a měřicích přístrojů, které by se tak staly nepoužitelné. Konečně je zde i 2,5 milionu radioamatérů a několik desítek milionů uživatelů CB radiostanic, jejichž práva jsou zakotvena v příslušných ustanoveních drtivé většiny států.
Pokusný provoz PLC linek v řadě států (v Evropě např. v Německu a Rakousku) skutečně potvrdil existenci rušení a poměrně nízkou spolehlivost připojení. Analýzy odborných pracovišť v Japonsku způsobily, že tam údajně nikdy nebude provoz takových linek povolen. O slovo se hlásí i odborníci na počítačovou bezpečnost, kteří upozorňují na snadnou možnost průniku do těchto sítí i na velmi snadné vyřazení takových sítí z provozu – stačilo by k síti připojit malý vysílač o výkonu pár wattů, který by snadno zlikvidoval připojení pro stovky počítačů v širokém okruhu, přitom by mohlo být poměrně obtížné takový vysílač lokalizovat. Kolem této technologie tedy vznikl bouřlivý flamewar bez vítězů i bez poražených. Nachytalo se jen pár internetových fandů, pár novinářských lovců senzací, kterým chyběla patřičná technická průprava a pár ziskuchtivých ISP, kteří většinou rychle ustoupili, jakmile zjistili, o co běží.
I přes silný lobbing kolem technologií PLC (zejména v USA) jim odborníci nedávají příliš mnoho šancí a spíš je přirovnávají ke snahám využít cesty v jihoamerickým pampách jako přistávací dráhy pro nadzvukové letouny (asi neznají české silnice :-).
Poměrně dobrá shoda však panuje v názoru na budoucnost internetu šířenému pomocí satelitních spojů, zde se očekává postupné zlevňování, které by mělo zpřístupnit internet i obyvatelům chudých zemí třetího světa.