Dnes postupně projdeme nejdůležitější funkce, jež nabízí modul CGI a podrobněji si rozebereme jejich možné parametry.10.8.2009 01:00 | Jiří Václavík | přečteno 12839×
Dnes postupně projdeme nejdůležitější funkce, jež nabízí modul CGI a podrobněji si rozebereme jejich možné parametry.
10.8.2009 01:00 | Jiří Václavík | přečteno 12839×
Již víme, jak pomocí modulu CGI vytvořit jednoduchý HTML dokument. Uvedli jsme si základní použití fukcí, které si dnes rozebereme důkladněji.
Hlavička rozhoduje o tom, jak se bude dále ubírat generování dokumentu. Buď se vygeneruje dokument, nebo, v případě přesměrování, se zavolá nějaká jiná stránka.
Poznámka - Obyčejně prohlížeč hlavičky nezobrazuje. Pokud bychom je chtěli kontrolovat, lze spouštět skript s textovým výstupem z příkazového řádku nebo využít například lynx.
$ lynx -mime_header http://localhost/cgi-bin/skript.cgi
Hlavička standardně obsahuje několik informací, z nichž nejdůležitější je datový typ dokumentu. Často se zde setkáme s informacemi o nastavení jazyka, kódování, datu vypršení platnosti stránky apod.
Nejjednodušší volání funkce header je bez parametrů. V takovém případě se do výsledné stránky vygeneruje řetězec Content-Type: text/html.
header však navíc volitelně přijímá hash s určenou strukturou. Ta je dána seznamem následujících klíčů.
| Hlavička | Význam |
| -type | MIME typ generovaného dokumentu |
| -status | stavový kód vrácený webovým serverem |
| -charset | kódování |
| -attachment | je-li jako -type application/octet-stream, stránka bude otevřena jako příloha s daným názvem |
| -expires | datum a čas nebo změna oproti okamžiku, kdy dokument ztratí platnost |
| -target | podpora rámců |
| -cookie | podpora cookies (jim bude speciálně věnován příští díl) |
Pomocí header je ale možné vytvořit libovolnou hlavičku. I přesto, že uvedeme klíč, jejž funkce header nerozpoznává, se vytvoří hlavička. Jejím jménem je automaticky klíč (bez úvodní pomlčky a s nahrazenými podtržítky) a hodnotou předaná hodnota prvku.
Pokud nechceme generovat dokument, ale pouze přesměrovat jinam, použijeme funkci redirect, která funguje podobně jako header. Předáváme ji hash s hodnotami uvedenými v tabulce.
| Hlavička | Význam |
| -location | celá URL adresa stránky, kam se bude přesměrovávat |
| -status | stavový kód vrácený webovým serverem (měl by mít standardně formát 3XX, což znamená "přesměrování požadavku") |
| -cookie | podpora cookies (jim bude speciálně věnován příští díl) |
Zatímco hlavičky dokumentu v předcházejícím oddílu mohly platit obecně, dále budeme předpokládat, že naše CGI skripty generují HTML dokumenty.
HTML potřebuje také svoji vlastní hlavičku. Ta obsahuje vše od určení DTD souboru pomocí <!DOCTYPE> až po element <BODY>. Dále následuje obsah dokumentu a na závěr je třeba vytisknout HTML patu, která zahrnuje elementy </BODY> a <HTML>.
Hlavičku generuje na základě předaných parametrů funkce start_html. Parametrem funkce start_html je hash, jehož rozpoznávané prvky jsou uvedené v tabulce.
| Klíč | Význam |
| -title | titulek stránky |
| -encoding | kódování, implicitně je nastaveno ISO-8859-1 |
| -author | kontakt na autora |
| -base | určuje adresář, vzhledem ke kterému se berou relativní odkazy |
| -dtd | určení DTD souboru |
| -lang | jazyk |
| -script | případné Javascript soubory |
| -noscript | obsah elementu NOSCRIPT |
| -meta | případné další meta řádky, přidávají se parametry name a content |
| -head | případný další obsah HTML hlavičky |
| -style | umístění kaskádového stylu |
Uvedeme-li prvek, který není funkcí start_html rozpoznán, je z něj vytvořen parametr elementu <BODY>.
Jako příklad HTML hlavičky si uveďme následující kód.
my $meta = {"keywords" => "linux software", "description" => "archiv softwaru pro linux"};
print start_html(
-title=>"Linux Software",
-author=>'autor@server.cz',
-lang=>"cs",
-encoding=>"ISO-8859-2",
-meta=>$meta,
-style=>"/styles/style.css",
-bgcolor=>"green"
);
Ten vytvoří HTML hlavičku tak, jak ji vidíme v dalším výpisu.
<!DOCTYPE html
PUBLIC "-//W3C//DTD XHTML 1.0 Transitional//EN"
"http://www.w3.org/TR/xhtml1/DTD/xhtml1-transitional.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml" lang="cs" xml:lang="cs">
<head>
<title>Homepage</title>
<link rev="made" href="mailto:autor%40server.cz" />
<meta name="keywords" content="linux software" />
<meta name="description" content="archiv softwaru pro linux" />
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="/styles/style.css" />
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=ISO-8859-2" />
</head>
<body bgcolor="green">
Modul CGI obsahuje značné množství funkcí. Bylo by zbytečné zde uvádět kompletní přehled, neboť pro většinu elementů, které budeme potřebovat, s největší pravděpodobností platí, že jsou implementovány jako funkce se stejnými názvy jako elementy. Později si představíme pouze práci s formuláři, neboť ta je pro náš záměr klíčová. V tomto okamžiku si ukážeme pouze stručný úsek textu ze zdrojového kódu.
print h1("Vítejte");
print hr;
print start_p, "můžete mi napsat ";
print a({-href=>'mailto:muj@mail.cz'}, "email");
print end_p;
K němu snad jediný komentář. Výsledkem je řetězec na jediném řádku. To není u jazyka HTML podstatné, protože nebere bílá místa navíc v potaz. Máte-li zájem o přehledný výsledný HTML kód, je třeba na místech zalomení používat \n. Znak \n se promítne jako nový řádek do zdrojového kódu, ale nezmění výslednou podobu HTML dokumentu. Pro nový řádek v HTML se použije funkce br.
Pokud by vám zde i přes velké množství nějaký element scházel (například tehdy, máte-li svůj vlastní DTD soubor), je zde možnost autoloadingu. Lze tak volat metodu s prakticky libovolným názvem.
K tomu stačí zavést do programu modul s přepínačem -autoload.
use CGI qw(-autoload);
Pokud použijeme autoloading, pak musí mít každá funkce závorky i v případě, že jí nepředáváme žádný parametr.
Formuláře jsou základním HTML prvkem pro uživatelský vstup a následně tedy kritériem dynamičnosti. Z tohoto důvodu jim nyní budeme věnovat větší prostor.
HTML podporuje několik formulářových prvků, kterými uživatel ovlivňuje vstup. Jsou to tyto prvky.
Pro všechny tyto prvky existují v modulu CGI příslušné funkce, které je generují.
Nicméně používat CGI pro generování formuláře, pokud se na základě nějakých vstupních dat jeho struktura nemění, není teoreticky vůbec nutné. Nutné je CGI pouze pro zpracování získaných hodnot. Chcete-li formuláře vytvářet staticky, můžete klidně následující část přeskočit.
Všechny prvky jednoho formuláře jsou uvnitř elementu FORM. Tento element určuje mimo jiné metodu odesílání dat a umístění, kam se budou data spolu s požadavkem posílat. Základní struktura každého formuláře tak bude vypadat takto.
use CGI qw(*form);
print start_form(-method=>"post", -action=>"/cgi-bin/form.cgi");
#...
print end_form;
Uvnitř budou jednotlivé prvky formuláře, které jsou vytvářeny konkrétními funkcemi. Každá z nich přijímá jako hodnotu minimálně jméno a implicitní hodnotu - tedy klíče -name (který je jako jediný vždy povinný) a -value v předávaném hashi.
Právě podle -name každý formulářový prvek vrací hodnotu zadanou uživatelem. Pokud jako -name použijeme slovo password, pak funkce param na základě identifikátoru password vrátí heslo zadané uživatelem.
V HTML je několik typů tlačítek. My se budeme zabývat pouze tím nejdůležitějším - tlačítkem pro odeslání dat. K jeho vytvoření slouží funkce submit.
print submit(-name=>"akce", -value=>"Odešli data!");
Funkce textfield resp. password_field vytvářejí prvky pro zadání jednořádkového textu resp. hesla. Dále je k dispozici funkce textarea pro textové pole.
print textfield(-name=>"url, -value=>"http://, -size=>50);
Funkce popup_menu vytváří rozbalovací seznam.
print popup_menu(-name=>"list, -value=>["textfield","password_field","textarea"], -default=>"textarea");
Máme 2 funkce, které vytváří zaškrtávací pole. Pro skupinu polí se stejným jménem zde je checkbox_group a samostatné pole použijeme checkbox.
Zde je ukázka jednoduchého checkboxu. Je-li položka zaškrtnuta, automaticky se vrátí hodnota on.
print checkbox(-name=>"checkbox_name", -checked=>1, -label=>"I agre");
Skupinu zaškrtávacích políček se stejným jménem lze formátovat do daného počtu sloupců nebo řádků. Pomocí -colheaders nebo -rowheaders lze navíc dát jednotlivým sloupcům titulek.
print checkbox_group(-name=>"mesto", -values=>[qw(Praha Ostrava Brno Plzeň Liberec)], -columns=>2);
Přepínací pole se vytváří pomocí funkce radio_group. Funguje podobně jako skupina checkboxů s tím rozdílem, že nelze označit libovolný počet polí. Syntaxe je také totožná.
Velice často užívaný prvek hidden slouží pro předávání nějaké proměnné hodnoty, kterou však nezadává uživatel. Jeho typickým užitím je například uchování id uživatele, který mění údaje ve svém profilu. Sám uživatel o id nic neví a přesto bychom bez něj nevěděli, koho údaje změnit.
print hidden(-name=>"user_id", -default=>215);
Na závěr uvedeme, jak lze získávat od uživatele soubory. K tomu je určena funkce filefield, jejíž volání může vypadat například takto.
print filefield(-name=>"jméno_souboru");
Zajímavější je obsluha takového formuláře. Na to použijeme funkci upload a získanou proměnnou dále používáme jako ovladač. Tento kód vytiskne obsah textového souboru na výstup.
$fh = upload("jméno_souboru");
while (<$fh>) {
print;
}