V tomto díle si ukážeme, jak Arduino použít jako ISP programátor a s jeho pomocí programovat jiné čipy firmy Atmel.
2.4.2013 00:00 | Zbyšek Voda | přečteno 24902×
Arduino je jistě skvělá věc. Co když ale dojdeme do fáze, kdy nám nevyhovuje nějaký projekt dlouho vymýšlet a po tom, co ho konečně doladíme a dotáhneme do cíle, ho opět rozebrat, abychom mohli použít Arduino zase na něco jiného. Kvůli tomu umí Arduino pracovat jako ISP programátor. S jeho pomocí potom můžeme naprogramovat nejenom menší čipy řady ATtiny, ale i ATmega, na kterých je většina desek založena. Možností vytvářet klony Arduina s ATmega se ale v tomto článku nebudeme zabývat příliš podrobně.
Tato část je pro oba typy čipů stejná. Pro správné naprogramování nového čipu je potřeba propojit správné piny. Důležité je ale rozlišovat mezi porgramovacími piny Arduina a programovaného čipu. Na Arduinu potřebujeme najít piny MISO, MOSI, SCK a SS. Tyto vývody procesoru jsou ale na různých verzích Arduina různě propojeny. Vývody naleznete zde:
Model | SS | MOSI | MISO | SCK |
UNO, Duemilanove | 10 | 11 | 12 | 13 |
Mega (1280, 2560, ADK) | 53 | 51 | 50 | 52 |
Arduino | Programovaný čip | |
MISO | <---> | MISO |
MOSI | <---> | MOSI |
SCK | <---> | SCK |
SS | <---> | RESET |
Ke stavbě jednoduché desky založené na čipu ATmega (například ATmega328) je potřeba pouze Arduino (UNO, Mega...) sloužící jako programátor, vybraný čip a zdroj 5V napětí. Pro pokročilejší desku, pracující na vyšší frekvenci je navíc potřeba dva 22pF kondenzátory, jeden 10kOhm resistor a oscilátor. Ten má pro různé čipy různou frekvenci, která se dá najít v datasheetu daného čipu. Většinou to však bývá 16MHz. Poté stačí součástky zapojit podle jednoho z uvedených schémat.
Podrobný popis dalšího postupu naleznete zde: http://arduino.cc/en/Tutorial/ArduinoToBreadboard
Tento článek pojednává převážně o ATtiny a nebudeme se programováním ATmega hlouběji zabývat.
Pro účely tohoto návodu si k programování vybereme čip ATtiny85. Hned na začátek je nutno upozornit na to, že se jedná o "odlehčené" verze čipů a nemůžeme tedy počítat s úplně stejnými vlastnostmi, jako u velkých "sourozenců" z rodiny ATmega. Asi nejvýraznějším rozdílem je omezená knihovna funkcí. Funkce, které můžete při programování ATtiny použít můžete vidět v následujícím seznamu.
attiny45.name=ATtiny45 (internal 1 MHz clock) attiny45.bootloader.low_fuses=0x62 attiny45.bootloader.high_fuses=0xdf attiny45.bootloader.extended_fuses=0xff attiny45.upload.maximum_size=4096 attiny45.build.mcu=attiny45 attiny45.build.f_cpu=1000000L attiny45.build.core=arduino:arduino attiny45.build.variant=tiny8Ještě však musíme IDE říct, jaké vývody jaký čip má a jak je používat. Tyto informace jsou součástí staženého archivu a nezneme je ve složce variants. V druhém okně otevřeme složku v počítači, ve které je umístěn soubor boards.txt. Zde nalezneme složku hardware a v ní variants. Poté zkopírujeme veškerý obsah složky variants ze staženého archivu (tj. složky tiny8 a tiny14) do složky variants v počítači. Tím je u konce i druhá cesta.
Otevřeme si Arduino IDE a v nabídce tools vybereme verzi našeho Arduina (zatím ne programovaného čipu, ale programátoru). Poté z File > Examples otevřeme ArduinoISP a nahrajeme ho do Arduina. Pozor! Některé verze IDE mají v tomto skriptu špatně zadané delay(). U nejnovějších verzí IDE je tato chyba opravena, ale pokud máte stále nějakou starší verzi, najděte ve skriptu ArduinoISP funkci heartbeat() a zkontrolujte, jestli je v ní funkce delay() nastavena na 20ms. Pokud ne, učiňte tak. V této fázi je Arduino úspěšně nastaveno jako programátor. Pro nahrání kódu do ATtiny vybereme z nabídky Tools > Board verzi programovaného čipu (v tomto případě tedy ATtiny85 1MHz internal clock) a pro ověření funkčnosti zkusíme nahrát první kód. Nejjednodušší bude vyzkoušet příklad blink. Vše zapojíme podle schématu a otevřeme příkaz blink z Examples.
Před samotným uploadem musíme ještě zmenit pin, na který je připojena LED. Ten musí mít číslo od 0 do 4. Zvolme si například 0.
Nyní program nahrajeme do ATtiny stisknutím tlačítka upload, nebo klávesovou zkratkou ctrl + u.
int led = 0; void setup() { // initialize the digital pin as an output. pinMode(led, OUTPUT); } void loop() { digitalWrite(led, HIGH); delay(1000); digitalWrite(led, LOW); delay(1000); }Tímto by mělo být vše jasné a už by nic nemělo bránit vlastní tvorbě.
Nyní už se můžeme přesunout k vyzkoušení ATtiny v praxi. Jediné, co po něm budeme chtít je, aby neustále dokola blikal páskem led diod. Budeme potřebovat:
int ledky[] = {0,1,2,3,4}; //piny, na kterých jsou připojené led diody int pocet = 5; //počet LED int a = 0; //pomocná proměnná int del = 100; //prodleva mezi blikáními void setup() { for(a = 0; a < pocet; a++){ pinMode(a, OUTPUT); } } void loop() { for(a = 0; a < pocet; a++){ digitalWrite(a, HIGH); delay(100); digitalWrite(a, LOW); delay(100); } for(a = pocet; a >= 0; a--){ digitalWrite(a, HIGH); delay(100); digitalWrite(a, LOW); delay(100); } }Takto můžeme zapojit až 5 diod. Pokud byste chtěli zapojit více diod, můžete to udělat způsobem zvaným Charlieplexing. Pro 6 a 12 diod je zapojení zakresleno v tomto obrázku. Takto se dá s ATtiny ovládat až 24 LED bez použítí driveru! Vyžádá si to však úpravu kódu. Tu ale nechám na každém z vás.
Abychom nemuseli programovat čipy jenom v nepájivém poli, je dobré si spájet programovací "nástavec", do kterého se čip připne. Když je čip zapojen do tohoto nástavce, jsou všechny potřebné piny spojené a nemusíme je tedy zapojovat stále dokola. Součástky potřebné ke stavbě:
Pokud chcete stavět programátor pro Arduino UNO a podobné, návod naleznete například zde. Moje verze je určena pro Arduino MEGA. Pojďme se na ní nyní podívat. Prakticky veškeré součástky se nalézají na jedné straně desky. Na spodní straně, která není na obrázku vidět, je pouze propojení jednotlivých částí (cínem) a konektory pro zapojení do Arduina. Fialovou barvou ve schématu jsou naznačeny cínové spoje na spodní straně desky.
Schémata byla nakreslena v programu Fritzing.