Dnes nastane slavný den, kdy se v našem seriálu poprvé připojíme k MySQL databázi pomocí PHP.
11.8.2004 15:00 | Petr Zajíc | přečteno 118136×
Pakliže jste četli minulé díly našeho seriálu, víte, že MySQL je
systémová databáze a že tudíž běží jako serverový proces. Proto musí
každý, kdo se chce k MySQL připojit, znát tyto přihlašovací informace:
Název hostitele
MySQL pochopitelně běží na nějakém stroji. Název hostitele se může
zadávat jménem (třeba mysql.nekde.cz) nebo IP adresou. Pokud budete
provozovat MySQL server doma, můžete většinou použít localhost či
127.0.0.1. Pokud se budete připojovat k MySQL u providera, název
hostitele Vám sdělí.
Pozn.: Server, na němž běží databáze nemusí být nutně týž, na němž běží webový (http) server.
Port
MySQL naslouchá standardně na portu 3306, pokud není při konfiguraci
určeno jinak. Pravděpodobně můžete port vynechat, 3306 je doplněno
automaticky.
Název databáze
Zde by mohlo dojít k určitému matení pojmů: Na databázovém serveru MySQL existuje
většinou několik vzájemně nesouvisejících
databází. Každá databáze obsahuje žádnou nebo více tabulek a
každá může mít vlastní nastavení práv. V praxi to většinou bývá tak, že
součástí hostingových služeb je možnost používat jednu databázi. V ní
můžete mít teoreticky nomezený počet tabulek a ostatní uživatelé
serveru nemají k vaší databázi přístup. Vy zase nemáte přístup k jejich
databázím.
Uživatelské jméno
Znalci prominou, ale je potřeba zdůraznit, že uživatelské jméno k
databázovému serveru nijak nesouvisí s přihlašovacím jménem k serveru.
Ve skutečnosti většinou nebudete mít na serveru, na němž databáze
poběží, zřízen systémový účet. Uživatelské jméno nejspíš dostanete od
správce databáze.
Heslo
Asi i heslo dostanete od správce databáze. Většinou bude splňovat
základní bezpečnostní pravidla, tzn. bude dostatečně dlouhé a bude se
skládat z písmen, číslic, případně dalších znaků.
V PHP se k MySQL databázi můžete připojit pomocí funkce myslq_connect. Jejími parametry jsou název hostitele, uživatelské jméno a heslo. Po připojení k MySQL si ještě musíte vybrat svoji databázi, což se děje příkazem mysql_select_db. Celé to může vypadat v nejjednodušším případě takto:
<?
mysql_connect("localhost", "uzivatel", "heslo");
mysql_select_db("mojedb");
?>
Aniž bychom zabíhali do podrobností dodejme, že pokud to dopadne
úspěšně, budou se od tohoto místa ve skriptu všechny příkazy určené pro
MySQL provádět na tomto spojení. Pokud v témže skriptu zavoláte
mysql_connect znovu se stejnými parametry, pokusí se PHP použít první
spojení
nemísto vytvoření nového (vytvoření nového spojení jde ale vynutit
pomocí nepovinného čtvrtého parametru funkce mysql_connect). Spojení
vytvořené pomocí mysql_connect je otevřené až do doby, než je zavolána
funkce mysql_close, nebo do ukončení běhu skriptu.
K příkazu mysql_connect existuje alternativní příkaz mysql_pconnect.
Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že mysql_pconnect se neuzavírá po
ukončení běhu skriptu, ale zůstává otevřené. Mysql_pconnect lze použít
pouze tehdy, když běží PHP jako modul Apache a jeho výzam spočívá
vlastně jen v tom, že šetří čas, který mysql_connect spotřebovává při
každém otevření spojení.
Pozn.: V typickém prostředí
vícevláknových serverů je ale čas potřebný pro vykonání funkce
mysql_connect zanedbatelný.
Jelikož je připojení k databázi něco, co se bude v našich skriptech
mnohokrát opakovat, měli bychom si ukázat nějaký pokročilejší příklad
na připojování. Naše ukázka má totiž několik zásadních nevýhod:
Všechno lze poměrně jednoduše řešit. Jak říkal můj učitel programování: "Udělej to jednou, udělej to pořádně a zapomeň na to". Především si údaje do spojení uložíme do konstant (můžete rovněž použít například asociativního pole), abychom při změně konfigurace nemuseli údaje přepisovat na mnoha místech. Za druhé, konstanty uložíme do samostatného souboru, který pak vložíme do našich skriptů pomocí direktivy include. A za třetí - pomocí proměnné prostředí zjistíme, kde náš kód běží a nastavíme hodnoty podle toho. Celý includovaný soubor pak může vypadat asi následovně:
<?
if ($_SERVER["SERVER_ADDR"]=="localhost")
{
define("SQL_HOST","localhost");
define("SQL_DBNAME","database");
define("SQL_USERNAME","user");
define("SQL_PASSWORD","password");
}
else
{
define("SQL_HOST","mysql.nekde.cz");
define("SQL_DBNAME","databaze_u_providera");
define("SQL_USERNAME","user2");
define("SQL_PASSWORD","password2");
}
?>
Pozn.: Je samozřejmě možné mít
místo toho dva soubory začlenění, lokální a serverový. Většinou je ale
dříve či později pomícháte nebo přepíšete, což se ve výše uvedeném
případě nemůže stát.
A je tu čas vypořádat se s chybami - jak mysql_connect, tak i mysql_select_db mohou skončit chybou. Testovat to je naštěstí poměrně jednoduché, protože v případě úspěchu vracejí obě procedury FALSE. Takže můžeme použít něco ve smyslu:
<?
include ("config.php");
mysql_connect(SQL_HOST, SQL_USERNAME, SQL_PASSWORD) or die("Nelze se připojit k MySQL: " . mysql_error());
mysql_select_db(SQL_DBNAME) or die("Nelze vybrat databázi: ".
mysql_error());
?>
kde config.php je soubor s definicí konstant (viz výše). Jak jste
nejspíš pochopili, vrací mysql_error chybovou hlášku z MySQL. Co se
týče použití die, můžete zavzpomínat na jeden z předchozích
dílů našeho seriálu, který rozebírá jeho úskalí. Pokud by to, že se
nemůžete připojit k databázi nebylo pro skript fatální, nejspíš
použijete return.
My budeme v seriálu používat přesně tuto metodu připojování. Pro demonstrativní účely máme na serveru Linuxsoftu k dispozici databázi; platné hodnoty připojovacích údajů však nezveřejním. Na začátku každého databázového skriptu budu vkládat soubor začlenění (něco jako výše include("config.php")), který bude tyto údaje obsahovat. Ve výpisu zdrojového kódu souboru bude tento řádek nahrazen komentářem; fungovat to bude normálně.