Webový standard je pojem, který se dnes mezi webdesignery skloňuje všemi pády. Někteří z něho mají obavy a to je proč jsem se rozhodl napsat tuto sérii článků.
28.10.2004 08:00 | Luboš Turek | přečteno 21896×
Na začátku hypertextové éry byl jazyk HTML postaven na SGML (viz. příště), který sloužil pouze k sdělování obsahu. Pojem hypertext vymyslel Theodore Nelson. Princip hypertextu je jednoduchý - kliknete na nějaký text a dostanete se jinam.
To, jak dokument vypadal na výstupu záleželo čistě na výstupním zařízení ať už to byl prohlížeč (obrazovka), tiskárna, nebo třeba Brailluv řádek.
Jazyk HTML se však brzy rozšířil a potřebám kapitalistického světa již nestačili HTML stránky s prostým textem. Autoři ať už kvůli osobním či obchodním potřebám začali zasazovat různé grafické prvky do svých stránek a vývojáři internetových prohlížečů začali přidávat do jazyka HTML další značky (např. font). Do jednoho souboru se začal psát jak obsah, tak design stránek, což působilo zmatek. Zmatek se umocnil po startu fenoménu pozicování prvků pomocí tabulek. Z HTML souboru se stal chaos postrádající strukturu. To způsobuje několik problémů:
"Někdejší způsob formátování stránek pomocí tabulek je již zastaralý, výrazně ničí strukturu dokumentu a zvětšuje datový objem dokumentů. Moderní technologie (CSS, XSL) navíc poskytují bohatší nástroje pro formátování dokumentu."Manifest Dogma W4
Standardy. Standard = meřítko, norma, kriterium, obecně uznaváný vzor. Webové standardy definuje konsorcium W3C. K dosazení chtěného výsledku správnou a standardní cestou jsou pro nás důležité 3 body:
Organizace w3c prosazuje striktní oddělení obsahu od formy. K zapsáni obsahu slouží HTML, XHTML, XML. K zapsání formy pak CSS a XSL v dokumentech XML.
K tomu, abychom mohli lehce formátovat obsah pomocí CSS, stránka nesmí postrádat strukturu. Co to znamená? Naplno využívat značek h1 - h6, p apod. V žádném případě byste neměli používat tyto značky k jiným účelům, než k jakým jsou určeny. Při návrhu dokumentu by se vůbec nemělo myslet na jeho budoucí vzhled. Vznikne jednoduchá stránka. Pro potřeby formátování (definování bloků a částí textu) se mají používat výhradně neutrální značky div a span. Div pro bloky, span pro text. Používejte TABULKY pouze k vytváření TABULEK.
Za pomocí CSS pak stránku můžeme formátovat takřka libovolně. Stránky se liší pouze stylopisem!
Přečtěte si standardy jazyka, který používáte a řiďte se jimi.
Každá stránka musí na začátku obsahovat DTD, který řekne prohlížeči, jak má značky interpretovat. Přestože je to trochu složitější (DTD si můžete napsat vlastní, ...), dnes to trochu zjednodšíme a DTD se budeme podrobněji věnovat někdy příště. Jednotlivé w3c DTD:
Pro HTML 4.01 Strict je to:
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01//EN"
"http://www.w3.org/TR/html4/strict.dtd">
HTML 4.01 Transitional:
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN"
"http://www.w3.org/TR/html4/loose.dtd">
HTML 4.01 Frameset:
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Frameset//EN"
"http://www.w3.org/TR/html4/frameset.dtd">
XHTML 1.0 Strict:
<!DOCTYPE html PUBLIC "-//W3C//DTD XHTML 1.0 Strict//EN"
"DTD/xhtml1-strict.dtd">
atd. Dalsi DTD najdete na strankach W3C.
I když je kódování předáno v http hlavičce a dokument se zobrazí korektně, pokud si jej čtenář uloží na disk, informace o kódování se ztratí a příště už dokument nemusí být čitelný. Proto je důležité zapsat použitou znakovou sadu přímo do dokumentu.Manifest Dogma W4
V HTML se kódování píše do metaznačky, která se nachází v hlavičce. Syntaxe by byla s použitím kódování iso-8859-2 následující:
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=iso-8859-2">
XML dokumenty musí obsahovat kódování i v deklaraci XML:
<?xml version="1.0" encoding="iso-8859-2"?>
Chybějící atribut alt u značky img. Myslete na to, že vaše stránky si mohou číst lidé v textových prohlížečích nebo na Braillově řádku.
Celá řada jiných značek má dalšï povinné atributy, nezapomeňte na ně. Nikdo není neomylný a tak vám budou velkou pomůckou webové validátory, o kterých si povíme někdy příště.