Historie a souvislosti

Arch je distribuce vyvíjená Juddem Vinetem má své kořeny v Cruxu, což je distribuce silně podobná *BSD systémům jen s tím rozdílem, že používá linuxové jádro. Na webových stránkách Arch Linuxu se můžete dočíst, že se jedná o distribuci pro i686 systémy a vyšší a pro uživatele, kteří se nebojí command line.

Získáváme

Obstarat si Arch není takový problém, jak by se mohlo zdát. Když se distributorům nahromadí dostatek změn od minulého vydání, tak prohlásí current za novou stabilní verzi. Rovnou tedy stáhneme to nejnovější iso, ideálně označené přídomkem base(žádné zbytečnosti, jen základ systému a to vše na 8mi cm médiu), v době psaní toho článku se jedná o arch-0.7-beta2-base.iso(codename Wombat).

Instalujeme

Nejprve připomenu kontrolu, zda skutečně sedíme za i686 systém, v opačném případě je k dispozici neudržovaný projekt Arch i586. Pakliže je vše v pořádku, tak se instalace svojí obtížností i visuální podobou(ncurses) velice podobá té ve Slackwaru. Jestli jste již instalovali, tak víte, o čem mluvím a co nás čeká. Snadná přímočará instalace. Pokud jste dali na mou radu v úvodu, tak se ani nemusíme příliš zabývat výběrem balíčků. Bez toho základu, co je na cd, by to stejně ani nešlo. Ke konci instalace pro někoho možná příjemná možnost volby mezi vimem a nanem, pomocí kterého budete moci následně zeditovat některé důležité soubory a následně nastavít zavaděč. A pak již jen reboot.

Konfigurujeme

V tomto bodě je vhodné upozornit, že v Archu se rozhodně ve svém /etc neztratíte. Init skripty ve stylu BSD, hezky centralizovaně spravovatelné správným nastavením v rc.conf. O /dev se již ve Wombatu stará udev, případně můžete zůstat u devfs. Modulární kernel ve spojení s hotplugem také udělá svoje. Pro manipulaci s například PATH proměnou tu je podobně jako v jiných distribucích /etc/profile.d/. Ihned po prvním přihlášení by bylo vhodné nastavit pacman, vymoženost, díky které většina uživatelů nenechá na Arch dopustit. Jedná se o podobně klíčovou komponentu, jako je např. v gentoo emerge s tím rozdílem, že v Archu si s pacmanem vystačíte. Proto v /etc/pacman.conf zkontrolujeme repository a vyzkoušíme zesynchronizovat databázi balíčků pomocí pacman -Sy.

Balíčkujeme

Formát balíčků, který pacman zavádí a použivá, je prostý komprimovaný archiv s metainformacemi o závislostech, konfliktech, náhradách, skupinách. Pacman provádí standartní operace jako je přidání, upgrade, odstranění atd. Má v sobě zakompilovaného ftp klienta, který mu umožnuje synchronizaci databáze balíčků s serverem a následně tyto balíčky i stahovat a přímo instalovat. V standartně poskytnutých repository je dostatek balíčků, kterými můžeme svůj stroj nakrmit. Pokud by nám to nestačilo, lze si přidat další repository do /etc/pacman.conf z nemalého seznamu TUR. Pokud si potřebujeme zkompilovat vlastní balíček můžeme sáhnout po duu makepkg & abs. Pro abs(Arch Buil System) budeme nejspíše potřebovat cvsup, který si opatříme třeba takto: pacman -S cvsup. Konfiguraci provedeme v /etc/makepg.conf a /etc/abs/. Nyní již po zadání příkazu abs pod rootem dosáhneme zesynchronizování stromu PKGBUILDů na serveru a v našem lokálním /var/abs, podkladových souborů pro sestavování balíčků. Jisté analogii k například portův v BSD systémech a ebuildů v gentoo. Zde analogie končí. Na základě spuštění makepkg v adresáři s vybraným PKGBUILDem dojde k stažení potřebných zdrojáků, konfiguraci, kompilaci, zabalení do balíčku, který lze pak běžnou cestou instalovat nebo ještě lépe rovnou instalovat pomocí makepkg za pomoci parametru -i. Pro zlepšení optimalizací lze v /etc/makepkg.conf nastavit CFLAGS a CXXFLAGS vhodné pro váš procesor. K dispozici je i skript makeword, pomocí kterého můžeme dosáhnout efektu hromadného překompilování balíčků. Na závěr tohoto odstavce jenom malinké upozornění, nedávno byl založen arch translation project v jehož rámci jsem přeložil pacmana do češtiny.

Nahazujeme Xka

Nyní je již v Archu defaultní Xorg, proto pokud znáte parametry své grafické karty, monitoru a vstupních zařízení, můžeme začít vybírat window manager, případně desktopové prostředí. Zde je vhodné připomenout podporu skupin(groups) v pacmanu, kde více balíčků může mít uvedenou stejnou skupinu a pak lze tyto balíčky snadno hromadně instalovat. Pokud si zvolíte jako desktop gnome, stačí použít pacman -S gnome gnome-extra a máte pomocí krátkého příkazu za chvíli v závislosti na internetovém připojení nainstalováno vše potřebné včetně závislostí. Obdobně jsou připraveny skupiny pro KDE či Xfce. V /etc/inittab nastavíme default runlevel na 5 a jako display manager vybereme dle naší vůle g/k/w/xdm a nyní nás již po bootu uvítá naše oblíbené prostředí.

Používáme

Díky širokému spektru balíčků není problém nasadit tuto distribuci jakožto desktop, server, v případě i586 verze ani router, firewall. Zanedlouho by mohla být dostupná i v 64bitové verzi. Dle ohlasů ve fóru není problém jí provozovat nad i686 notebooky. Pro ty, kteří si rádi nosí svojí live distribuci vždy s sebou je k dispozici i Amlug Live, live verze distribuce. Pokud máte rádi statistiku, můžete se zařadit do projektu Arch Stats, snadno pak zjistíte třeba průměrnou velikost RAMky registrovaných Archerů.

Shrnujeme

Celkovou koncepcí a filozofií se blíží některým jiným, existujícím distribucím, tam kde to bylo vhodné, jsem na to přímo upozornil. Díky použití velmi aktuálních verzí jednotlivých programů, ponechaných v syrovém stavu, bez zbytečných patchů, svobodě volby(známá grub x lilo, gnome x KDE, ..), snadnosti konfigurace za zachování neklikací distribuce nelze Arch hodnotit nikterak špatně. S dokumentací to také není nikterak zlé, pomůže nadupaná wiki, fóra, emailová konference či ochotný kamarád. Pokud se budete chtít jakožto uživatel Archu angažovat není problém, třeba si založit vlastní repository.