Dnes se budu snažit o přiblížení toho, jak by měly transakce fungovat v praxi. Takže se můžete těšit na nějaký ten příklad.

Příklady na transakce

Každý se snaží při uvádění příkladů na transakce použít převod peněz z účtu na účet. Je to tak otřepané, že to snad ani víc otřepat nejde; takže se vydáme trochu jinou cestou - a budeme přitom postupovat od jednoduchých příkladů ke složitějším. Jak jsme již uvedli v některém z minulých dílů, v MySQL jsou tabulky podporovány pouze pro některé typy tabulek - konkrétně pro InnoDB a BDB. Častější je použití InnoDB, takže budeme v příkladech používat tabulky tohoto typu. V souvislosti s transakcemi si pravděpodobně budete chtít zapamatovat příkazy, které je řídí:

Příkaz	Význam
START TRANSACTION	Zahájí neboli odstartuje transakci. Veškeré příkazy zadané později jsou součástí transakce a navenek se tedy budou jevit jako jediný příkaz.
COMMIT	Aktuální transakce je potvrzena. Změny jsou zapsány do databáze a jsou uvolněny systémové prostředky, které si transakce vyžádala.
ROLLBACK	Aktuální transakce je zamítnuta. Všechny provedené změny jsou zrušeny a databáze se vrátí do stavu, v němž byla před zahájením transakce.

Pojďme si to celé ukázat na příkladu. Dejme tomu, že pracujete ve firmě, kde se rozhodnout rapidně zvýšit platy. Půjde se na to tak, že lidem, kteří měli méně než 15000,-Kč bude přidáno 2000,- Kč a následně bude všem zvýšen plat o 10% (hezká představa, že?). Pochopitelně, že to celé zrealizujeme pomocí transakce. Proč? Taková transakce nám zajistí, že:

1. Během celé operace nebude s platy moci hýbat nikdo jiný. Uvědomte si, že ve víceuživatelských systémech by se to klidně mohlo stát.
2. Celá operace se provede (nebo se celá neprovede). Asi byste zrovna nechtěli být na řadě, když by chudáku serveru někdo vypnul proud právě ve chvíli, kdy se chystá aktualizovat váš plat.
3. Navíc, představte si, že byste byli na místě člověka, který to má dát do pořádku poté, co se polovina záznamů zaktualizovala a druhá polovina nikoli.

Vytvořme tedy nějakou tabulku:

naplňme ji daty:

a zkusme to celé provést. Půjdeme na to takto:

Za zmínku stojí, že kdyby se pokusil během naší transakce o úpravu dat někdo jiný, byl by odmítnut. To lze lehce ověřit, pokud si zkusíte dva paralelně běžící klienty (nejlépe asi v konzoli):

klient 1	klient 2	Popis
start transaction		Spustí transakci
update platy set plat=plat+2000 where plat < 15000;		Transakce změnila tabulku, ale ještě nevíme, zda se to potvrdí nebo odvolá
	update platy set plat=plat	Tento příkaz nemůže být ihned proveden, protože data jsou blokována předchozí transakcí. Na vykonání nějakou dobu čeká a pokud je tato doba vyčerpána, skončí chybou "lock wait timeout exceeded"
update platy set plat=plat*1.1;	(čeká)	Transakce opět změnila tabulku; stále nevíme, zda se to potvrdí či nikoli
commit;	(čeká)	Transakce je dokončena, změny jsou zapsány a tabulka je volná.
	proveden!	Pokud transakce byla dokončena dostatečně včas, přichází na řadu příkaz z klienta č. 2 (pokud ne, je zahozen)

Automatické transakce

Je třeba si uvědomit, že při zadávání příkazů do tabulek InnoDB nebo BDB je vždy spuštěna transakce. Možná se vám to nezdá, ale při zadání příkazu:

Provede databáze ve skutečnosti toto:

To proto, že transakce bez zadaného příkazu start transaction jsou automaticky dokončovány. Někdy by Vám ale mohlo vyhovovat spíše to, že zadáte sadu příkazu a sami je potvrdíte pomocí COMMIT. Něco takového se dá nastavit pomocí konfigurační volby autocommit:

Pozor ale, není to volba databáze, nybrž jednotlivého spojení. Pokud bude spojení ukončeno, přejde databáze zpět do režimu automaticky dokončovaných transakcí. V této souvislosti je rovněž dobré si uvědomit, že existují příkazy, které vždy dokončují transakci (bez ohledu na to, zda jsou úspěšné či nikoli). Jinými slovy, na těchto příkazech nelze vykonat ROLLBACK. Patří mezi ně převážně příkazy pro definici struktur, jako jsou:

• CREATE DATABASE
• CREATE TABLE
• CREATE INDEX
• ALTER ...
• DROP ...
• TRUNCATE

Proto byste se použití těchto příkazů v transakcích měli spíše vyhýbat.