Instalace vývojového prostředí

Primární vývojové prostředí pro Java aplikace, nazývané Java Development Kit (JDK), tvoří skupina nástrojů pro práci v příkazové řádce (překladač, spouštěč programů, debugger, a další), knihovna základních tříd, a další komponenty. Vývoj a distribuci JDK má stále v rukou Sun, pouze několik jiných výrobců vydává vlastní variantu Java SDK.

Distribuce Linuxu obsahují obvykle Javu, často ale pouze běhové prostředí pro spouštění Java programů (JRE), SDK pro vlastní vývoj programů už tak samozřejmý není (bývá obvykle v komerčních distribucích).

Nicméně, si Javu SDK si lze stáhnout zdarma ze stránek firmy Sun, http://java.sun.com.

Zde narazíme na tabulku výběru různých edic Javy, jak jsme o tom mluvili v předešlé kapitole. Pro účely našeho kurzu zvolíme zatím J2SE (Core/Desktop) což je edice pro vývoj a provozování java programů na počítačových stanicích (pc) a serverech ve formě spustitelných aplikací. Lze v ní vytvářet i java applety.

Poslední stabilní verze (červenec 2004) ke stažení je J2SE 1.4.2, a vedle ní ještě J2SE 5.0 Beta 2, což je vlastně J2SE 1.5, nicméně Sun jí označuje pod přelomovým číslováním J2SE 5.0 - Tiger. Tato verze je zatím ve stádiu betaverze,a proto bude výklad prováděn pro verzi 1.4.2 a zvýrazněny budou změny které se týkají nové verze 1.5.

Po výběru verze jsou ke stažení přístupné tyto soubory:

• Java(TM) 2 SDK, Standard Edition xxxxx (vývojové prostředí pro překlad)
• J2SE v.. xxxxx JRE (runtime, běhové prostředí pro spouštění java aplikací)
• J2SE xxxxx Documentation (programátorská dokumentace.)

Součástí SDK vývojového prostředí, je současně JRE runtime, takže není třeba si ho na stejný počítač instalovat duplicitně, pouze na jiné počítače na kterých plánujeme své přeložené programy spouštět. Dokumentaci stáhnout doporučuji, obsahuje podrobný popis java knihoven.

Pro stažení musíme vždy napřed potvrdit souhlas s licenčním ujednáním, a následně si vybrat pro který operační systém chceme soubory stáhnout. Instalace se standardně provádí spuštěným staženého souboru bližší pokyny pro jednotlivé operační systémy jsou uvedeny na stránce s instalací jako Installation Notes.

Pro Linux jsou instalační soubory posledních uvedených verzí nabízeny ke stažení ve 2 formátech, jednak jako .rpm balíček, který se nainstaluje do společného /usr/Java/j2sdkxxxxx, (musí být instalován uživatelem root), a jednak jako jednak jako spustitelný jdk-xxxx.bin . Ten si může nainstalovat i běžný uživatel, třeba pro odzkoušení, po nakopírování do svého určeného adresáře a spuštění se zde vytvoří podadresář j2sdkxxxxx se všemi potřebnými soubory.

Vytvořený adresář j2sdkxxxxx obsahuje podadresář /bin s řádkovými programy javy a je k němu potřeba nastavit cestu rozšířením systémové proměnné PATH.

Další důležité soubory, knihovny základních tříd, jsou uloženy v podadresáři jre/lib. Pro nastavení přístupnost knihoven se doporučuje nastavení proměnné prostředí CLASSPATH . Píši doporučuje, protože od verze Javy 1.2 již není třeba tuto proměnnou nastavovat při použití standardní knihoven a tříd Javy. Pokud používáme knihovny třetích stran, nebo vlastní vyvinuté (k tomu se v našem kurzu dostaneme), je třeba cestu k těmto knihovnám nastavit v proměnné CLASSPATH, nebo což může být jednodušší zapsat tuto cestu při spouštění přeloženého programu : java -classpath cestakeKnihovnam program.

Pokud používáme nějaký nástroj s IDE prostředím, ze kterého lze volat překlad a spouštění Javy, lze obvykle nastavit cestu k adresářům Javy v jeho nastavení.

Kromě SDK od Sun lze pro vývoj Javy použít i jiná SDK prostředí, mezi něž patří

• IBM Java 2 SDK
• Blackdown JDK
• případně Kaffe, které je obsažené v mnoha distribucích. Tady ale pozor na možnou nekompatibilitu, Kaffe není certifikovaná od Sun jako "pure java".

Pro psaní vlastních zdrojových textů vystačíme v jednoduchých případech s libovolným textovým editorem, výhodný je takový který podporuje zvýrazňování syntaxe Javy, jako třeba BlueFish.

Na velké projekty se hodí komplexnější nástroje :

• Sun NetBeans IDE
• IBM WebSphere Studio
• Borland JBuilder

Pokud si zvolíte jiné vývojové prostředí, doporučuji aby obsahovaly verzi Javy minimálně 1.2, kterou Sun někdy označuje jako Java2.

Překlad a spuštění

Takto vypadá první příklad programu v Javě:

public class Hello
{
  public static void main(String args[])
  { 
     System.out.println("Hello Universe");
  }
}

Zdrojový soubor lze napsat v libovolném textovém editoru a uložit pod jménem třídy, uvedeným v řádku class, s příponou .java , v tomto případě Hello.java. Po napsání a uložení programu se zdrojový program přeloží příkazem

javac  jménosouboru.java     , tedy zde javac Hello.java.

Překladem se vytvořil soubor stejného jména s příponou .class tedy zde Hello.class , který již obsahuje přeložený bytecode programu a lze ho spouštět z příkazového řádku:

java jmeno souboru (bez přípony), tedy java Hello

Výstupem programu je obligátní pozdrav Hello Universe.

V případě že během překladu, nebo při spuštění byly zjištěny chyby je nutné je opravit ve zdrojovém souboru a spustit překlad znovu. Nejčastější zdrojem chyb je, kromě běžných překlepů i skutečnost že Java je kontext senzitivní, takže je nutné dodržet velká i malá písmena tak jak jsou uvedena v tomto příkladu a v dokumentaci Javy, včetně názvu souborů, které musí odpovídat přesně jménu třídy na řádku class ve zdrojovém textu.

Máme-li k dispozici i jinou platformu (např. vedle Linuxu i Windows) a na ní nainstalované alespoň runtime prostředí Javy, lze si přenést vytvořený soubor Hello.class a ověřit si že opravdu na jiném prostředí rovněž poběží s příkazem java Hello

Příště si na detailnějším příkladu probereme základní syntaxi jazyka.