Zafilozofujme trochu na téma bezpečnosti dat aneb trocha paranoi nikdy neuškodí.
8.9.2004 15:00 | Petr Zajíc | read 46846×
DISCUSSION
Dejme tomu, že po přečtení dvou předchozích dílů už máme představu o
tom, jak naši aplikaci zrychlit. Je ale obecně uložení dat v databázi
bezpečné? Jak
uvidíme v dnešním víceméně teoretickém článku, něco málo pro to můžeme
udělat. Základní otázky databázové
bezpečnosti si rozdělíme na "kdo", "kde" a "co".
Kdo může do databáze
MySQL má originální mechanismus přidělování práv. Lze určit kdo a
odkud se smí k databázi připojit, a pro každou kombinaci uživatele a
místa z něhož se připojuje lze nastavit určitá oprávnění, respektive
omezení. To byla ta dobrá zpráva. Špatné zprávy jsou, že:
- Většinou nebudete mít oprávnění nastavovat oprávnění ;-)) protože
to bude dělat správce serveru
- Většinou nebudete mít oprávnění připojovat se ke své databázi z
libovolného místa na internetu. To je rozumné, protože komunikaci mezi
Vámi a databází by mohl někdo odposlouchávat.
Z hlediska PHP se dělá někdy chyba - poměrně častý způsob uložení
přihlašovacích informací (název hostitele, jméno, heslo) je umístit je
do souboru, který se bude do výsledného skriptu vkládat pomocí include,
resp. require. To samo o sobě není nebezpečné. Co je ale opravdu špatný
nápad - ukládat soubory s jinou příponou než php. Jak například víte,
že server nepošle soubory s příponou inc přímo do prohlížeče a někdo si
nebude moci Vaše přihlašovací údaje přečíst?
Není heslo jako heslo
Aby nedocházelo k matení pojmů, dodejme rovnou, že uživatelé Vašich
stránek samozřejmě nebudou muset znát Vaše přihlašovací údaje k
databázi. Uživatelé se možná ověří pomocí nějakého mechanizmu (ten
budete muset napsat!) a PHP pak vytvoří databázové spojení (klidně i
několik) stále se stejnými
přihlašovacími údaji. Takže budete-li mít webový obchod s
registrovanými uživateli "Pepa" a "Jarda", bude typický scénář práce
následující:
- Uživatel "Pepa" se nějak ověří (třeba heslem) a vytvoří se pro
něj databázové spojení
- Uživatel "Pepa" pracuje s databází. Databáze neví, že je to
"Pepa". Bylo jí prostě řečeno, že ten člověk má správné přihlašovací
údaje, tak s ním "mluví".
- Mezitím se přihlásí "Jarda". Klidně s jiným heslem.
- Nyní pracují oba s databází. Databáze neví, že to jsou dva různí
uživatelé, a i kdyby to věděla, je jí to srdečně jedno.
- V nějaké chvíli se jeden a později druhý uživatel odhlásí.
Vrstva, ve které musíte uživatele rozlišit tedy není MySQL, ale PHP.
Zda a jak vyřešíte přihlašování je zcela ve Vašich rukou. Může to být
provedeno bezpečně, nebo to může být "děravé" jako ementál.
Pozn.: O těchto věcech ještě bude v
seriálu řeč.
Kde mít databázi
Ani tohle většinou nebudete moci ovlivnit. V naprosté většině
případů bude databáze ležet někde u providera a tudíž nebudete moci
účinně kontrolovat, kdo a kdy z ní četl vaše data. Jiná možnost je mít
vlastní databázový a/nebo webový server, což může být nákladné a
technicky náročné. Poskytovatel z vašich peněz žije, takže je zřejmě
ten poslední, kdo by chtěl zpronevěřit vaše data. Dojde-li k prozrazení
dat z datábáze uložené u webhostera, je to prakticky vždy způsobeno
útokem zvenčí, málokdy zevnitř.
Pozn.: Což je sice objektivní,
nikoli však uklidňující tvrzení. Jestliže si provider neumí zabezpečit
server
proti útoku na databázi, je potřeba ho nemilosrdně vyměnit.
Když běží databáze na jiném stroji než webový server musí spolu
pochopitelně komunikovat. V takovém případě byste
měli vědět, že:
- Přihlašovací informace si MySQL server s PHP bude vyměňovat
šifrovaně,
- vlastní data si bude vyměňovat komprimovaně, ale nešifrovaně.
V takovém případě by tedy kdokoli mezi databázovým a webovým
serverem mohl data odposlouchávat. Řešením je v tomto případě
zabezpečit přenos dat. To už
je mimo náplň našeho seriálu, ale v případě vzdálené komunikace mezi
MySQL a webovým serverem je to téměř nezbytné.
Co mít v databázi?
To je na první pohlad divná otázka. V databázi přece musíme mít ty
věci, které tam potřebujeme mít, ne? Ne tak docela. Některé věci se do
databáze mohou ukládat tak, aby to případnému zloději dat nic neříkalo.
Například chceme-li ukládat citlivé informace (hesla...) můžeme použít
funkci MD5. Příkaz:
SELECT MD5('petr')
vrátí nějaký řetězec, který případnému útočníkovi nic neřekne.
Šifrovacích a souvisejících funkcí podporuje MySQL celou
řadu. Pozor, některé jsou obousměnrné, některé jednosměrné.
Samozřejmě nezvítězíte, pokud se rozhodnete v databázi zašifrovat
kdejakou informaci. Pamatujte, že šifrování způsobí následující
problémy:
- Budete potřebovat více místa v databázi, protože šifrovaná data
jsou většinou delší než nešifrovaná.
- Budete potřebovat větší výpočetní výkon - například databáze bude
muset data dešifrovat a teprve potom řadit.
- Jestliže se někdo nepovolaný dostane jak k vaší databázi, tak k
PHP skriptům, je obyčejně každé zabezpeční téměř jistě prolomeno. Výjimkou
mohou být situace, kdy data závisí kromě údajů v samotných php
souborech ještě na něčem (třeba: informace
potřebné k dešifrování jsou umístěna v úložišti, které útočník
neprolomil).
Článku chybí nějaká praktická ukázka. Pakliže uložíte databázi
následující příkaz:
SELECT
AES_ENCRYPT("Super tajná informace","super tajný klíč")
uvidíte ve výsledku jen "rozsypaný čaj". Pokud zvolíte obrácený
postup, dostanete opět Vaši super tajnou informaci:
AES_DECRYPT(
AES_ENCRYPT( "Super tajná informace", "super tajný klíč"),
"super tajný klíč")
Jestliže se "super tajný klíč" bude nacházet mimo php skripty a
případný útočník jej nebude mít k dispozici, máte skoro vyhráno.
Protože prolomení šifer tohoto typu je velmi obtížné.
Pozn.: Informace uložené pomocí
šifrovacích funkcí budete muset
ukládat v polích pro binární data a ne v polích pro řetězce. To proto,
že výsledkem jsou binární (ne tedy textová) data.
Šifrování v PHP
Aby to PHP nebylo líto, dodejme, že i bez pomoci MySQL umí samotné
PHP informace (de)šifrovat. Pokud je to nastaveno, podporuje PHP
poměrně rozsáhlou škálu šifrovacích algoritmů.
Některé funkce (například md5()) jsou k
dispozici již v "základní výbavě" PHP. Nikdo Vám tedy nebrání ukládat
šifrovaná data do souborů nebo posílat je pomocí e-mailů a všechno to
dělat pomocí PHP.
Příště se zaměříme na veskrze praktické téma - budeme uvažovat nad
tím, jak do MySQL databáze nahrát data ze vzdálených zdrojů.