|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Menu
Distributions (131)
Software (10844)
|
Nebojte se Slackwaru (1)Seriál věnovaný distribuci Slackware a určený především pro začátečníky.
Jak již z názvu částečně vyplývá, nepůjde o samostatný článek, ale o seriál ve kterém se pokusím přiblížit postup instalace a konfigurace Linuxové distribuce Slackware. Jednou jsem někde četl, že používat Slackware je jako dráždit chřestýše bosou nohou :-) Možná to tak ze začátku může vypadat, ale postupem času člověk zjistí, že to co na začátku vypadalo dost odpudivě a nepřekonatelně má vlastně svůj účel a možná v tom tkví ta krása Slackwaru a to proč vlastně Slackware používám. Slackware byla první Linuxová distribuce, kterou jsem si nainstaloval a proto bych chtěl trochu oponovat mnohým tvrzením, že Slackware rozhodně není distribuce pro začátečníky. Je však pravda, že ho ani sám v současné době úplným začátečníkům nedoporučuji, protože dnes už se nikdo nemá moc chuť učit něčemu novému a obětovat tomu spoustu času a přečíst si kvůli tomu neuvěřitelné množství dokumentace. Pokusím se některé své zkušenosti vložit do tohoto seriálu a ušetřit tak mnohým lidem, kteří se rozhodnou Slackware vykoušet, nějaký ten čas i když si i přesto neodpustím poznámku, že není špatné si tu dokumentaci i tak přečíst. Tato úvodní část bude spíše seznamovací a předem vás upozorním na to, že v této části osvětlím pouze pár základních pravidel a pojmů a provedu rozdělení disku a samotnou instalací Slackwaru se budu zabývat až v druhé části. Příprava před instalacíCo budeme k instalaci potřebovat?
Příprava bootovacích disketPokud počítač neumožňuje bootování přímo z CD-ROM mechaniky je zapotřebí si vyrobit bootovací diskety.
Budeme potřebovat minimálně 3 prázdné diskety (pokud máme po ruce další počítač
s běžícím Linuxem nebo aspoň DOSem, tak nám postačí pouze jedna disketa). První
disketa je bootovací a obraz této diskety nalezneme na prvním instalačním CD se
Slackwarem a to konkrétně v adresáři dd if=/mnt/cdrom/bootdisks/bare.i of=/dev/fd0nebo také příkazem cat /mnt/cdrom/bootdisks/bare.i > /dev/fd0Pokud nemáte po ruce počítač s Linuxem, postačí vám i počítač s DOSem v němž bootovací disketu vytvoříme příkazem RAWRITE BARE.I A:
Na zbylé dvě diskety nahrajeme obdobným způsobem (ať již v Linuxu nebo v DOSu)
obrazy rootdisků, které nalezneme v adresáři Pokud máme všechny potřebné diskety vytvořeny, můžeme přistoupit k samotnému bootování. Bootování
Pokud nám počítač umožňuje bootovat přímo z mechaniky CD-ROM máme tím podstatně
ulehčenou práci. Vložíme první CD do mechaniky, v BIOSu nastavíme, aby bootoval
nejdříve z této mechaniky a pokud proběhlo vše v pořádku budeme odměněni
výzvou (viz obr.), která nás požádá o zvolení obrazu jádra, které si přejeme nabootovat.
Pokud nemáme nestandardní hardware, stačí volbu potvrdit klávesou ENTER a začne
se zavádět obraz jádra s názvem
Pokud bootujeme z disket je postup úplně stejný jako při zavádění z mechaniky
CD-ROM s tím rozdílem, že zavádění zabere podstatně více času. Bootovat
začínáme s první bootovací disketou na které je obraz jádra s názvem
Do systému se přihlásíme jako uživtel Rozdělení disku
Protože Slackware narozdíl od jiných distribucí neumožňuje rozdělění disku v
průběhu instalace je zapotřebí si disk rozdělit již před instalací.
Slackware nabízí pro rozdělení disku dva základní programy cfdisk /dev/hdd Ještě než přistoupíme k samotnému rozdělování disku bylo by dobré ve stručnosti zmínit některá doporučení jak vlastně disk rozdělovat. Linux obvykle pro svůj chod využívá nejméně dva diskové oddíly avšak není to podmínkou, stačí i jeden diskový oddíl a to v případě, že pro swap oddíl budeme využívat speciální soubor umístěný ve filesystému toho jediného diskového oddílu. Nikde nejsou daná pravidla na kolik oddílů by se měl disk rozdělovat a je to vždy závislé na tom k jakému účelu bude počítač sloužit, stejně tak jako velikosti jednotlivých oddílů. Některé distribuce provádějí rozdělení disku automaticky, ale samozřejmě ponechávají uživateli i možnost ručního upravení.
Pokud bude počítač sloužit jako kancelářská stanice je dobré vytvořit
samostatný oddíl pro adresář V případě serveru je zapotřebí použít zase úplně jiné schéma, například
samostatný oddíl pro adresář
Ještě bych asi zmínil, že u některých starších počítačů ve kterých BIOS dokáže
obsluhovat velké disky (např. 40GB) pouze z části (např. vidí jenom cca 9GB) je
výhodné první oddíl (nebo některý následující v případě, že první oddíl máte
obsazen Windows) na disku (o velikosti cca 30MB) vyhradit pro adresář
Ještě těsně před přistoupením k dělení disku bych rád zmínil, že pro Windows je dobré vyhradit oddíly na začátku disku a zvolit jim nějaký jejich nativní typ (fat) a zbytek ponechat na jejich instalátoru, ať si s tím poradí. Vlastní rozdělení disku probíhá tak, že nejdříve smažeme stávající oddíly (tedy v případě, že nám nevyhovují, což je můj případ). Následující obrázky (obr.1 a obr.2) mazání oddílů demonstrativně ukazují.
Poté co máme oddíly na disku kompletně (nebo částečně) vymazané můžeme
přistoupit k vytvoření nových oddílů. Protože mám celkem malý disk (1,2GB), tak
si vytvořím pouze dva oddíly a to primární oddíl o velikosti 1100MB pro celý
systém a primární oddíl o zbytkové velikosti, který využiji na swap. Celé
rozdělování disku je v programy Hlášky po zápisu tabulky oddílů ohledně toho, že nemám žádný oddíl označen jako bootovací vesele ignoruji, protože nehodlám instalovat DOS a Linux tento flag pro bootování nepotřebuje. To by bylo v tomto prvním dílu asi tak všechno, v druhém dílu se vrhneme na samotnou instalaci.
|
Search Software
Search Google
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
©Pavel Kysilka - 2003-2024 | maillinuxsoft.cz | Design: www.megadesign.cz |