Python u proměnných nerozlišuje datové typy a do jakékoli proměnné můžeme uložit hodnotu libovolného typu. Narozdíl od mnoha jiných jazyků, proměnná v Pythonu vznikne tak, že jí přiřadíme nějakou hodnotu, není možné použít proměnnou, do které jsme ještě žádnou hodnotu nepřiřadili, prostě proto, že taková proměnná vůbec neexistuje.

Identifikátory

Každá proměnná je identifikována svým názvem, takzvaným identifikátorem. Identifikátor je sekvencí písmen anglické abecedy, čísel a případně podtržítek, podobně jako například v jazyce C. Identifikátory začínající podtržítkem mají, opět podobně jako v jazyce C, nejrůznější speciální významy. V pozdějších dílech si tyto různé speciální významy vysvětlíme, spolu s konstrukcemi, kterých se týkají. Také existuje 28 klíčových slov, které si jazyk Python rezervuje a není je tedy možné použít jako identifikátory:

Opět podobně jako v jazyce C, Python rozlišuje v identifikátorech velikost písmen.

Přiřazení

Proměnnou vytvoříme tak, že do ní přiřadíme konkrétní hodnotu, od toho bodu bude taková proměnná existovat. Místo prvního přiřazení též určuje, jestli bude proměnná globální (pokud je do ní přiřazeno v hlavním programu), nebo lokální pro blok či funkci, ve které bylo do dané proměnné poprvé přiřazeno.

Hodnotu proměnné přiřadíme pomocí operátoru "=" (opět podobně jako v jazyku C). Například takto:

a = 1                    # celé číslo
b = "bagr plave"         # řetězec

c = [1, 2, 3]            # seznam
d = ('a', 'b', 'c')      # n-tice
e = {'a': 'A', 'b': 'B'} # slovník
f = g = a                # Přiřadíme proměnným f a g hodnotu
                         # proměnné a (tj. nejspíše 1)

Na posledním řádku výpisu výše vidíme, že návratová hodnota operátoru přiřazení je hodnota, která byla přiřazena, a proto je možné například takto přiřazení řetězit za sebe.

Často potřebujeme vytvořit prázdný seznam nebo slovník, do kterého později přidáme nějaké prvky. Provedeme to přesně tím způsobem, který se nabízí, přiřadíme proměnné prázdný seznam či slovník:

h = []
i = {}

Přístup k proměnné

Od chvíle kdy proměnná poprvé nabude nějaké hodnoty, můžeme ji v programu používat, narozdíl od mnoha jiných skriptovacích jazyků se pro odlišení proměnných nepoužívá žádná zvláštní syntaxe se znaky jako $. Na místo, kde chceme použít nějakou proměnnou, prostě uvedeme její identifikátor.

>>> print "Hodnota proměnné b je:", b
Hodnota proměnné b je: bagr plave

Pokud někde uvedeme identifikátor proměnné, do které zatím nebylo přiřazeno, dočkáme se výjimky NameError z důvodů, že interpret Pythonu nemá tušení co by daný identifikátor mohl reprezentovat.

Příklad

Představme si, že chceme vytvořit program který načte nějaký text od uživatele a opět ho vypíše rozšířený o svůj vlastní text. (kdybych nepoužil tak neužitečný příklad, tak by to třeba mohlo i být na něco užitečné ^_~ (tato poznámka obsahje více významů))

Na tomto příkladě krásně využijeme proměnné a můžeme si ukázat funkci raw_input sloužící k nejjednoduššímu načítání řádky textu od uživatele a některé pokročilé vlastnosti příkazu print.

Načítáme text od uživatele

Prvním krokem našeho jednoduchého programu bude načíst od uživatele texty ,které později doplníme do šablony. Použijeme k tomu výše zmíněnou funkci raw_input.

Tato funkce načte jeden řádek od uživatele a vratí ho jako řetězec. Taktéž můžeme jako její nepovinný argument uvést řetězec, který bude použit jako prompt. Funkce raw_input umožnuje uživateli při načítání z terminálu provádět různé pokročilejší editace, podobně jako například knihovna readline použitá například v oblibeném shellu bash.

co_je_dnes = raw_input('Co je dnes?')
co_je_vlado = raw_input('Co je Vlado?')

Skládáme a vypisujeme výsledek

Příkaz print umožnuje vypsat více řetězců (nebo i nějakých hodnot, které je možné převést na řetězce) tak, že tyto řetězce oddělíme čárkou, příkaz print je pak vypíše oddělené mezerou. Pokud nám toto oddělení mezerou nevyhovuje, můžeme dva řetězce spojit pomocí operátoru +.

Námi načtené texty tedy můžeme s našimi texty složit napřiklad takto:

print "Dnes je", co_je_dnes+'.', "Vlado je", co_je_vlado+'.'

Nakonec bych doplnil, že toto řešení je poněkud nešikovné a v dalších dílech se jistě zmíním o lepších.

V příštím díle se podrobněji podíváme na operátory, jež nám Python nabízí. Chtěl bych v několika dalších dílech pokračovat podobným stylem dílů, nejprve vysvětlit nějakou vlastnost jazyka a poté v rámci příkladu popsat několik užitečných funkcí, osobně bych řekl, že je to vhodnější postup než ze začátku pouze o jazyku teoretizovat nebo naopak pouze používat cosi bez jakéhokoli vysvětlení.