Teorie o datových typech již bylo dost na to, abychom se dnes pustili do něčeho praktičtějšího. V tomto díle seriálu se tedy zamyslíme nad příkazy jazyka pro definici databázových objektů (DDL) a hned si nějaké vytvoříme.

Rychlé připojení k MySQL

Protože se chceme připojit k MySQL nějakým jednotným způsobem, použijeme řádkového klienta. Tomu bude ještě věnován celý díl seriálu, takže dnes jen to nejpodstatnější. Abyste se mohli úspěšně připojit k MySQL, budete potřebovat:

• vědět, že řádkový klient MySql se spouští příkazem mysql (narozdíl od serveru, jež startuje příkaz mysqld)
• vědět, jaký je název hostitele serveru, a znát svoje uživatelské jméno a heslo pro přístup
• vědět, že pokud se chcete připojit k nějaké vzdálené databázi, lze zadat programu mysql údaje pomocí přepínačů -h, -u a -p (hostitel, uživatel, heslo)

Nějakým způsobem byste tedy měli být schopni se přihlásit spuštěním příkazu mysql; objevit by se mělo něco ve smyslu:

Program mysql teď čeká na zadání uživatele; pro nás je ještě důležité vědět, že jednotlivé příkazy se v programu mysql oddělují středníkem (;). Takže, vzhůru do světa DDL.

Založení nové databáze

První příkaz, který se naučíme, je příkaz pro tvorbu databáze. (Možná bude pro někoho užitečné podívat se do dílu o terminologii). Když se připojíte k databázovému serveru, mohou totiž nastat v zásadě tři situace:

• Máte povolení pracovat s databází, ale musíte si ji nejprve vytvořit
• Máte povolení pracovat s právě jednou databází, a již ji máte vytvořenu (typické u webhostingů)
  
• Jste administrátor nebo se jedná o instalaci na vývojářský stroj - a pak si většinou můžete vytvořit databází, kolik chcete.

Novou databázi vytvoříte pomocí příkazu CREATE DATABASE. Viz příklad níže:

V názvu databáze mysql nerozlišuje mezi malými a velkými písmeny, POKUD BEŽÍ SERVER na WINDOWS. Jestliže poběží na Linuxu, bude na tom záležet a databáze Test bude moci existovat vedle databáze test. Zapamatujete si to, když si uvědomíte, že každá databáze je v MySQL reprezentována adresářem. Řídící příkazy naproti tomu mohou být na všech systémech libovolnou kombinací malých a velkých písmen.

Ponz.: Kromě toho, že v Linuxu jdou vytvořit databáze, lišící se pouze velikostí písmen v názvech, byste ještě měli vědět, že se to moc nepoužívá. Například hodně vývojářů dává přednost tomu, pojmenovávat všechny objekty malými písmeny.

Jestliže právě zakládaná databáze již existuje, příkaz selže:

Tomu však lze zabránit použitím klauzule IF NOT EXISTS, jak vidíte níže.

MySQL používá rozšíření IF NOT EXISTS k potlačení chybových hlášení celkem často. Není to standardní, ale dá se na to zvyknout. Další věc, kterou byste měli vědět je ta, že příkaz CREATE DATABASE může volitelně přijímat pokyn týkající se znakové sady a způsobu řazení, které se v nově vytvořené databázi budou uplatňovat:

Názvy znakových sad a způsobů řazení si samozřejmě nemůžete vymyslet, musíte je převzít z těch, které MySQL podporuje.

Jak poznáte, že nová databáze byla skutečně založena? MySQL má příkaz:

který vám všechny databáze na daném serveru vypíše. Konečně, pokud se budete chtít k dané databázi na serveru připojit, slouží k tomu syntaxe:

A ještě malá poznámka: Řádkový klient mysql podporuje zadání více příkazů najednou, takže následující systaxe je platná:

Zrušení databáze

Stejně, jako lze databázi založit, lze ji rovněž zrušit. Slouží k tomu příkaz DROP DATABASE:

Jak ovšem nejspíš tušíte, zruší to nejen databázi samotnou, ale rovněž všechny tabulky a všechna data v ní. Buďte proto při používání tohoto příkazu maximálně opatrní - zejména pokud si nejste jisti, že mažete to, co potřebujete. Kromě obnovy z nějakých existujících záloh totiž není způsob, jak omylem odstraněnou databázi získat zpět.

Příště si v seriálu ukážeme na to, jak se dají v nově vzniklé databázi vytvářet tabulky.