Vkládání dat je jedním z pilířů práce s databázemi. Ostatně databáze bez dat by byla k ničemu. Proto je velmi důležité naučit se, jak vlasntě jednotlivé informace do databáze dostat. V MySQL právě k tomu slouží příkaz INSERT.

Příkaz INSERT

Zkusme to nejprve na nějakém učebnicovém příkadu. Dejme tomu, že si budete chtít pořídit seznam všech knih ve vaší knihovničce. Ještě předtím, než budete moci cokoli vkládat, je potřeba vytvořit odpovídající databázi a vytvořit odpovídající tabulku.

S tímto arzenálem už můžete začít do tabulky vkládat informace o jednotlivých knihách. Děje se tak pomocí příkazu INSERT. Jeho nejběžnější forma je:

V praxi to většinou probíhá tak, že příkaz INSERT je sestaven nějakou klientskou aplikací a odeslán databázi ke zpracování. Odkud by data pro příkaz INSERT mohla pocházet? To je velmi různorodé. Pokud by byla MySQL použita ve webové aplikaci, je dost dobře možné, že data pro příkaz INSERT budou pocházet z formuláře na webové stránce. Jestliže by se jednalo o desktopovou aplikaci s grafickým rozhraním, mohou data pocházet z textových polí nebo mřížek; jestliže bude MySQL použita v obchodním domě na evidenci prodejů zboží, pak poputují do databáze data ze čteček čárového kódu a podobně. V každém případě je třeba kontrolovat vkládané údaje ještě předtím, než jsou do databáze vloženy.

Pozn.: Existuje ještě jedna odlišná filozofie přístupu k věci - vložit někam data co nejrychleji (možná do dočasné tabulky) a nechat je zkontrolovat, až na to bude čas. Tento postup je někdy k vidění u velmi zatížených aplikací, ale příliš mi k srdci nepřirostl.

Příkazem INSERT lze rovněž vložit více než jeden řádek. Tento trik není příliš známý. Funguje to takto:

Za zmínku rovněž stojí, že v příkazu INSERT nemusíme specifikovat všechny sloupce. V příkladu výše jsme neurčili, co se má vložit do sloupce id. Protože to je sloupec, kam se vkládají čísla automaticky, vlastně to vůbec nevadí. Co však vloží INSERT do sloupců, které nejsou typu autoincrement, když jim nic nespecifikujeme? Funguje to takto:

• U sloupců, kde je povoleno mít hodnoty NULL bude vložena hodnota NULL.
• U sloupců, kde není povoleno mít hodnoty NULL bude vložena výchozí hodnota pro daný typ sloupce (například 0 pro celá čísla)
• U sloupců, které mají definovánu výchozí hodnotu DEFAULT pomocí příkazu CREATE TABLE nebo ALTER TABLE bude vložena definovaná hodnota.
• U sloupců typu ENUM bude vložena první hodnota v seznamu.
  

Příkaz INSERT ... SELECT

Další varianta příkazu INSERT spočívá v tom, že se mohou vkládat do tabulky data, která již v jiné tabulkce (nebo jiných tabulkách, nebo dokonce ve stejné tabulce) existují. Jde se na to tak, že se:

1. Pomocí výběrového dotazu vyberou odpovídající data
2. Ta se vloží do tabulky pomocí speciální syntaxe příkazu INSERT.

Problém s výběrovými dotazy je ten, že jsme o nich v seriálu zatím nemluvili. Nicméně, krátká ukázka by mohla vypadat nějak takto:

Jedná se o to, že data jsou nejprve vybrána ze zdrojové tabulky (tabulek) a následně vložena do tabulky cílové. Zdroj velmi často obsahuje více než jeden záznam, takže je běžné, že se takto pracuje s velkými objemy dat. Platí přitom, že výběrový dotaz (to je ta část od slova SELECT) musí obsahovat stejně sloupců jako tabulka, do níž se vkládá a že datové typy souvisejících sloupců musejí být stejné nebo schopné konverze. Příkaz INSERT ... SELECT je obecně poměrně dost rychlý.

INSERT a výrazy

Nikde není řečeno, že jako součást příkazu INSERT se musejí používat data zapsaná ručně nebo data vybraná z nějaké tabulky. Jako součást příkazu mohou stejně tak posloužit výrazy. Máme-li tedy tabulku:

bude jakákoli z následujících syntaxí platná:

Neboli, v příkazu INSERT, stejně jako na mnoha dalších místech v databázi mohou být výsledky nějakého výpočtu. Co všechno umí databáze počítat si ještě postupně ukážeme. Nechat výpočty na databázi může být, zejména v případě vkládání většího počtu řádků o dost rychlejší, než kdyby to měla děla dělat klientská aplikace.

Poznámky k příkazu INSERT

• Příkaz INSERT lze spouštět s celou řadou voleb. Ty se týkají takových věcí, jako je zamykání tabulek, priorita nebo řešení některých chyb. Více je v manuálu.
• Příkaz INSERT má místy nepřehledné zpracování chyb. Například, jestliže se pokusíte vložit hodnotu NULL pomocí příkazu INSERT do sloupce, kde nesmí být, skončí to chybou. Pokud ale budete vkládat více hodnot pomocí values (...), (...), ty vyhovující záznamy se vloží.
  
• Rychlost příkazu INSERT se dá ovlivnit vhodným návrhem tabulky. Obecně je vkládání záznamů tím palčivější problém, čím více je jich potřeba vložit, čím více sloupců tabulka obsahuje a čím více obsahuje indexů (o těch se ještě také něco dozvíme).
• Prakticky v každém programovacím jazyce, který lze napojit na MySQL existuje způsob, jak testovat, zda se vložení povedlo. Je velmi dobrý nápad to skutečně testovat a reagovat pružně na případné problémy.