Poslední ze "záhad" jazyka SQL, kterou bych se v tomto seriálu rád zabýval, je vracení tzv. průběžných součtů (running totals). Ty si můžete představit jako například zůstatky peněz na běžném účtu nebo jako zůstatky zboží při pohybu ve skladu. Jak uvidíme, opět se něco takového dá provést pomocí spojení tabulky se sebou samotnou.

Dotaz na průběžné součty

Vyjděme z příkladu se zůstatky na běžném účtu. Mějme například následující tabulku s pohyby na účtu a tato data:

Sestavme nyní něco jako "výpis z účtu", tedy dotaz, který vrátí všechny pohyby i s jejich aktuálními zůstatky! Pokud zavzpomínáte na díl seriálu o číslování záznamů, bude i teď postup velmi podobný. Stačí šikovně spojit tabulku samu se sebou pomocí poddotazu:

Všimněte si, že tohle je jeden z mála příkladů, kdy poddotaz logicky smí obsahovat klauzuli "sum" bez odpovídající kaluzule "group by". To proto, že součet bez definování skupiny sečte všechna data v daném sloupci dotazu, což je přesně to, co potřebujeme. Jak jsme již v tomto seriálu uvedli, drtivá většina poddotazů jde přepsat na spojení, tohle nevyjímaje. Takže, pokud jste spíše milovníky spojení, nebo pokud se ve vašem případě spojení prokáže být rychlejší, můžete to napsat takto:

V tomto spojení se nevyskytují legrácky typu "klauzule SELECT v klauzuli JOIN" a podobné. Je to vlastně velmi čtivý dotaz, když se na něj podíváte. Jsou však oba uvedené dotazy v pořádku? Na první pohled jistě ano (i když se v reálné aplikaci jistě budou lišit rychlostí provádění). Co však, když v jeden den proběhne více operací najednou? Pojďme přidat následující řádek do tabulky!

Pokud si dotazy vyzkoušíte teď, zjistíte, že pro oba (teoreticky pro všechny) záznamy ze dne 10.1.2005 vracejí stejný mezisoučet. To je z hlediska, z něhož jsme dotazy psali naprosto logické, protože pro každý den zjišťují stav teprve po sečtení všech záznamů. Abychom to obešli, musíme jednotlivé záznamy od sebe nějak rozlišit a sčítat tyto rozlišené záznamy. V praxi to nejspíš nebude žádný velký problém, protože tabulka, jako je tato, bude mít téměř jistě nějaký klíč, třeba automaticky číslované řádky. Takže sem s ním!

A přepišme naše dotazy tak, aby vzaly číslování řádků v úvahu. Ten první by mohl vypadat asi následovně:

a ten druhý takhle nějak:

Tím, že se údaje rozliší, již nehrozí, že by se provedl mezisoučet pro více než jeden řádek.

Pozn.:Člověk někdy podlehne dojmu, že by stačilo odlišit od sebe jednotlivé záznamy například podle znaménka nebo podle částky, a že by se k tomu nemuselo volat na pomoc automatické číslování. Jenomže není to tak. Kdybychom odlišovali částky podle znaménka, seskupily by se nám součty pro všechny příjmy a výdaje za den, ale opět by nebyly rozlišeny jednotlivé pohyby. Kdybychom seskupovali podle částky, mohl by vzniknout stejný problém v případě, když by v jeden den přišly nebo odešly dvě platby ve stejné výši.

A co akční dotazy?

Mohla by vzniknout otázka, zda se dají triky nastíněné v několika předchozích dílech seriálu použít rovněž k úpravě dat, nejen k jejich vybírání. To je dobrá otázka. Například, daly by se využít zkušenosti z tohoto dílu k zapsání zůstatků na účtu do samostatného sloupce? Mějme tedy sloupec zachycující zůstatek:

Do něj se dají celkem elegantně přepsat zůstatky pouhou úpravou výběrového dotazu na akční:

Přiznám se ale, že se tato technika moc často nevyužívá a že ji příliš v lásce nemám. Důvod je velmi jednoduchý - v praxi to nemá moc velký smysl. Kdybyste totiž chtěli na sloupec zůstatků spoléhat, musíte jej přepočítat po každé změně tabulky - a to při větším množství záznamů může docela trvat.

Na druhou stranu se tato technika uchovávání výsledků výpočtů používá celkem často u "statických" snímků dat, která pak slouží pro nějaké analýzy či rozhodování. Tam to potom funguje zhruba tak, že:

1. Z "ostrých" dat se pořídí kopie
2. Na ní se provedou výpočty a uloží se pomocné hodnoty na odpovídající místa (například, jak jsme viděli, hodnoty zůstatků do vlastního sloupce)
3. Výsledek se předloží člověku (nebo programu), který s tím pak pracuje jako s daty "jen pro čtení"
4. Po ukončení analýz se data zničí (nejsou již nejspíš aktuální)
5. V "ostré" databázi se mezitím vesele zapisuje dál.

To proto, že někdy je třeba vyhodnotit miliony záznamů - ostrý systém by to mohlo zatěžovat, ale malá nepřesnost způsobéná tím, že máme kopii "pouze včerejších" dat nemusí vadit.