Jako v každém programovacím jazyce, i v PHP mají nezastupitelnou
úlohu
funkce. Aby nedošlo k matení pojmů, uveďme hned, že většina jazyků
rozlišuje mez procedurami a funkcemi - a to tak, že zatímco procedura
vykonává nějakou činnost, funkce navíc vrací hodnotu. v PHP existuje
obojí, ale obojí se (možná trochu nešťastně) definuje klíčovým slovem
function. Podívejme se tedy nejprve na procedury.
Procedura je jednoduše řečeno kus kódu, který se může volat
samostatně.
Většinou se do procedury umisťují ty části kódu, které se v programu
opakují nebo se procedury používají pro větší přehlednost. Například,
jak nám ukázal Pavel Kácha
v seriálu o HTML, stránka by měla mít hlavičku. Když budete psát
PHP skript vytvářející stránku, možná si budete chtít rutinu pro
vytvoření hlavičky uložit do samostatné procedury. Mohlo by to vypadat
třeba takto:
<?
function hlavicka()
{
?>
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD
HTML 4.01 Transitional//EN"; "http://www.w3.org/TR/html4/loose.dtd">
<html><head>
<meta http-equiv="Content-Type"
content="text/html; charset=ISO-8859-2">
<title>Moje první stránka</title>
</head>
<?
}
// použití
hlavicka();
echo "<BODY>Tělo
stránky</BODY></HTML>";
?>
Z toho vyplývá několik věcí: Předně si můžeme všimnout, že procedury
(a funkce) v PHP začínají klíčovým slovem function a názvem. Tělo
procedury je ohraničeno složenými závorkami podobně, jako složené
příkazy. Uvnitř procedury (nebo funkce)
může být prakticky jakýkoli myslitelný PHP kód. My jsme tam dokonce
vložili HTML.
Procedury versus funkce
Funkce se od procedur liší jednou podstatnou věcí - vracejí hodnotu
a jsou tedy podle definice v PHP výrazem.
Kdybychom například chtěli napsat triviální funkci vracející výsledek
výpočtu 2+2, napíšeme:
<?
function dvaplusdva()
{
return 2+2;
}
?>
Právě použitím klíčového slova return se
funkce liší od procedur.
Výraz, který je uveden za return se vrátí jako výsledná hodnota a
provádění funkce tím končí. Cokoli, co je uvedeno jako příkaz za
klíčovým slovem return
už se neprovede.
Parametry
Uvedená procedura a uvedená funkce jsou pro nás pramálo užitečné.
Nedovolují nám totiž předávat vstupní parametry. Většina procedur a
funkcí ale obvykle parametry potřebuje. Například si pojďme sestavit
funkci vracející TRUE v případě, že předaný den (vstupní parametr) je
neděle.
<?
function JeNedele($den)
{
return (date("w", strtotime($den))==0);
}
if (JeNedele("2004-06-20")) echo "Je neděle"; else echo "Není neděle";
?>
Krátké vysvětlení: Předávaný parametr je $den. Předává se řetězec, z
něhož se funkce strtotime pokusí vyluštit datum. To se předá vestavěné
PHP funkci
date, která s parametrem "w" vrací pořadové číslo dne v týdnu (0-6 je
neděle - sobota). Abychom to nekomplikovali, je uveden příklad s datem
ve formátu, který funkce bezpečně pozná.
Pozn.: Kromě funkcí, které si
napíšeme sami, má tedy PHP celou řadu funkcí již připravených.
Někdy bychom potřebovali funkci, které se parametry mohou a nemusejí
zadávat. Tak třeba v příkladu s nedělí by se nám mohlo hodit, aby
funkce buď vyhodnotila zadané datum, nebo dnešní datum v případě, že se
nic nezadá. Tím by se vlastně parametr $den stal nepovinný. V PHP to
lze zařídit. Upravený
příklad by fungoval takto:
<?
function JeNedele($den="now")
{
return (date("w", strtotime($den))==0);
}
if (JeNedele())
echo "Je neděle"; else echo "Není neděle";
?>
Ještě krátké vysvětlení - když se den nezadá, použije se řetězec
"now". Funkce strtime, která převádí řetězec na datum tomu rozumí a
dosadí dnešek.
Rozsah platnosti proměnných
Za poměrně mrzutou vlastnost jazyka PHP lze považovat fakt, že
uvnitř, v těle funkce nemáme automaticky přístup ke globálním
proměnným. Například budeme chtít napsat funkci, která vrací buď
stručná nebo upovídaná hlášení podle toho, jak je nastavená proměnná
$VracetUpovidaneHlasky. Následující kód nebude fungovat podle
očekávání, protože tělo funkce nemá ponětí o hodnotě globální proměnné
$VracetUpovidaneHlasky.
<?
function Hlaska
()
{
if ($VracetUpovidaneHlasky)
echo "Já jsem
velmi upovídaná hláška.";
else
echo "Hláška";
}
$VracetUpovidaneHlasky = TRUE; Hlaska();
?>
Lze to řešit pomocí klíčového slova global, které nás v těle funkce
donutí použít globání proměnnou, ale je potřeba na to myslet. Vypadalo
by to asi takto:
<?
function Hlaska
()
{
global $VracetUpovidaneHlasky;
if ($VracetUpovidaneHlasky)
echo "Já jsem
velmi upovídaná hláška.";
else
echo "Hláška";
}
$VracetUpovidaneHlasky = TRUE; Hlaska();
?>
Další možnost (podle mého soudu ještě mnohem horší) by spočívala v
tom, že by se nutné údaje "zvnějšku" předávaly jako parametry funkce.
Poznámky k funkcím
Protože cílem seriálu není psát referenční příručku, zmíníme se o
některých vlastnostech funkcí jen letmo:
- Funkce může mít více vstupních parametrů. Ty se pak oddělují
čárkou.
- Funkce v PHP mohou předávat parametry odkazem. To se provede tak,
že před název proměnné v hlavičce funkce se uvede ampresand (&)
- V těle funkce mohou být definovány proměnné s klíčovým slovem
static. Hodnotu takových proměnných si PHP mezi jednotlivými voláními
funkce pamatuje.
- Funkce v PHP mohou být rekurzivní. To znamená, že funkce může
volat sebe samu. Kromě učebnicového příkladu výpočtu faktoriálu se v
PHP používají rekurze na úlohy typu procházení adresářem.
- Funkce nemůže vracet více než jeden výstupní parametr. Ale může
vracet pole, takže se to dá obejít.
- Jedna uživatelská funkce může volat jinou. Na pořadí, v jakém
jsou uvedeny ve skriptu, přitom nezáleží. Volání funkce může být
uvedeno dokonce již dříve než definice funkce samotné.