ARCHIV

Enlightenment e17: Univerzální výkonné desktopové prostředí II.

V první části jsme se seznámili se základní charakteristikou Enlightenmentu e17 a víme, jak je to s jeho dostupností pro běžné distribuce a s příkladem instalace pomocí pacmanu v Archlinuxu. Následuje první spuštění a konfigurace, hledání nedostatků a závěrečné hodnocení.

9.11.2012 00:00 | Petr Ježek | Články autora | přečteno 9836×

Použití a konfigurace

Po prvním spuštění libovolným způsobem (v .xinitrc jde o řádku 'exec enlightenment_start') se zpravidla nejprve objeví splash s logem (lze jej vypnout) následované intuitivním průvodcem základního nastavení (pouze při prvním spuštění nebo smazání příslušného adresáře ( ~/.e) Zde je třeba upozornit na absenci volby varianty klávesnice, a to jak v tomto úvodním nastavení, tak v možnostech nastavení národního prostředí kdykoli za pochodu, přičemž implicitně je nastavena qwertz varianta. Samotný Enlightenment toto nastavení neobsahuje a je nezbytné vstoupit do binární systémové konfigurace nebo použít příslušnou utilitu či příkaz (např. 'setxkbmap cz qwerty').

Načtení desktopu napoprvé trvá několik vteřin, neboť Enlightenment načítá veškeré implicitní nastavení, následně však jde obvykle o bleskový start. Enlightenment má implicitně nastavený motiv vzhledu, který zpravidla při prvním pohledu vede k úvaze o nutnosti jeho změny. Implicitně je také zpravidla nastaven základní panel („shelf“) se spouštěcí oblastí s přednastavenými ikonami základních aplikací (terminál, webový prohlížeč, správce souborů...) a informační oblastí s widgety (čas a datum, síť, teplota, zátěž procesoru...). Současně může být na ploše implicitně několik ikon, a to buď přístupových k základním adresářům prostřednictvím vlastního správce souborů nebo zobrazujících obsah adresáře /home/desktop, není-li prázdný. To vše lze pochopitelně nastavit kdykoli při práci s Enlightenmentem. Takto vypadá čistá plocha pouze s vlastním pozadím a již dodatečně uživatelsky přizpůsobeným spodním panelem:

K nastavení motivu, resp. tématu je třeba říci několik důležitých poznámek. Předně, jak již bylo uvedeno, nebývá účelné instalovat balíček s několika desítkami témat pro jejich datovou náročnost. Mnohem smysluplnější je stáhnout si kýžené motivy z internetu (např. http://e17-stuff.org/) a rozbalit je do příslušného systémového nebo uživatelského adresáře s tématy. Enlightenment e17 zde ale nabízí to, co jinde bývá problém – můžete si v pokročilém módu (viz obrázek níže) na základě zvoleného základního tématu postupně volit jednotlivé grafické komponenty z jiných témat, tj. lze kombinovat témata po dílčích prvcích. Pokud někdo preferuje standardní ovládání oken třemi jednoznačnými a výrazně odlišenými symboly pro minimalizaci, maximalizaci a zavření okna (─ □ ´), vybere si téma s tímto prvkem a barevné řešení a ikony třeba z jiných dvou témat. Nabídka těchto kombinací je omezena celkovým počtem nainstalovaných témat, proto je dobré stahovat témata již s ohledem na jejich požadované kombinace.

Na obrázku celého desktopu jsem použil, jak je patrné výše, kombinaci základního tématu A-BlackLuxe-Blue včetně dekorace a prvků oken, pro barevné pozadí menu a panelu včetně widgetů z Al-Bodhi_grayish, pro aplikace téma Wallis a pro ikony motiv Nuove-XT. Kurzor jsem zvolil z Xorg, nikoli z e17 pro vyšší kontrast na zvoleném vlastním pozadí.

Enlightenment e17 podporuje implicitně kompozitování a animace, což je základ pro pověstné grafické efekty (na prvním obrázku plochy je díky tomu transparentní terminál). Pro někoho ale mohou být tyto prvky grafického krášlení desktopu zbytečné, zatěžující či přímo obtěžující. Pokud je tomu tak, compoziting i animace lze zcela vypnout. Dále je samozřejmě nastavitelné pozadí desktopu, a to buď s použitím tématických prvků pro desktop nebo jakýchkoli vlastních obrázků, jak je patrné z obrázků (Kvíz: Poznáte, co wallpaper na obrázku desktopu zobrazuje?).

 Práce s plochami umožňuje jejich dvojrozměrné dlaždicové umístění na obrazovce, což je vlastně „tiling“ na úrovni ploch, nikoli oken. Panely lze libovolně přidávat, jejich konfigurace je také bohatá a umožňuje kromě běžného skrývání i nastavení „neviditelného“ stylu, kdy jsou vidět pouze ikony. V tomto nastavení ale může docházet při přejezdu myši nad ikonami k chybnému (rozbitému) zobrazení pozadí ikon v závislosti na distribuci a celkovému nastavení. Enlightenment u panelů používá specifický název pro oblast spouštění aplikací – ibar. Panely mohou obsahovat celou řadu widgetů, které je nezbytné v nastavení nejprve načíst a pak následně aktivovat. Pokud někdo preferuje informace přímo na ploše, může si je nastavit pomocí iboxu, který pak umístí kamkoli na plochu nebo i na panel. Všechny tyto objekty jsou plně přesouvatelné.

Patrně unikátní vychytávkou Enlightenmentu je prezentační mód blokující všechny formy spořičů obrazovky a energetického řízení. Umožňuje tak nerušeně sledovat třeba film či televizi bez ohledu na to, v které aplikaci je video spuštěno. Tento mód se zapíná a vypíná z pravým myšítkem aktivovaného menu (režimy), uživatel je pak informován oznámením na ploše o spuštění nebo zrušení prezentačního módu. V externích aplikacích nelze mód měnit, až sem vliv aktivního nastavování desktopového prostředí nezasahuje.

Konfigurace může probíhat u základních položek adresně z nabídky v menu (spouští se standardně ikonou Enlightenmentu z panelu nebo kliknutím pravým myšítkem kdekoli na panel) nebo v plné šíři systémově po spuštění Centra nastavení (viz obrázek níže). To obsahuje nejen nativní konfigurační nástroje Enlightenmentu e17, ale i externí prvky, jsou-li jako samostatné utility či součásti jiných DM a WM nainstalovány. Rozsah je značný, odpovídá záměru široké přizpůsobitelnosti pracovního prostředí uživateli. Samostatně se nastavují aplikace, jež mají být spouštěné při startu Enlightenmentu a při jeho restartu. Centrum nastavení je graficky přizpůsobeno ovládání nejen myší, ale i dotykově (horní nabídka se v obou případech uchopí a tahem roluje) a jak je patrné, vyhovuje i menším displejům. Grafické konfigurační nástroje bohužel prozatím neobsahují možnost vložení např. vlastních spouštěcích skriptů, lze je ale nastavit externě např. ve správci přihlášení. Nastavením klávesových zkratek lze konfiguraci i další úkony provádět z klávesnice namísto použití GUI klikátek. Je vidět, že tvůrci Enlightenmentu nejsou klik-extrémisté.

Ukončení Enlightenmentu umožňuje nabídka z hlavního menu nebo samostatný gadget umístěný kdekoli, třeba na panelu. Kromě běžné trojice možností (odhlášení, restart a vypnutí) je zde i možnost uzamčení, uspání a hybernace. Všechny možnosti fungují, nakolik je mi známo, tedy přinejmenším na mém odladěném Archlinuxu, a to jak na stolním PC tak na třech různých Thinkpadech.

Z techničtějších aspektů lze upozornit na vlastní síťový manažer Enlightenmentu – Connman. Jeho existence plně odpovídá filozofii Enlightenmentu (a Mintu): Pokud něco, co existuje, nevyhovuje, vyvineme to, co bude vyhovovat. Connman je mnohem jednodušší než Networkmanager při zachování všech podstatných funkcí, což jej ideálně pasuje na správu připojení k síti v mobilních a mikro zařízeních a vyhovuje i pro síťově nekomplikovaný provoz PC. kdo preferuje Networkmanager, může jej použít v distribučním originále nebo jeho derivát pro Enlightenment – Exalt. Správa zobrazení podporuje více obrazovek s plným využitím HW potenciálu (pochopitelně v závislosti na driveru GPU) a plochy lze na nich různě klonovat.

Nemohu posoudit chování e17 v nasazení jediného desktopového prostředí. Koexistence s jinými DM/WM je ale naprosto bez problémů, jak lze ostatně očekávat vzhledem k vlastním unikátním knihovnám. Koexistence je ale systémovým předpokladem a lze např. spouštět služby KDE i Gnome obdobně jako v Xfce. V podmínkách sdílení PC několika uživateli s odlišnými požadavky je užitečné startovat grafické prostředí pomocí nezávisle nastavitelného SLiMu, který umožní individuálně nastavit implicitně spouštěné prostředí pro každého uživatele v jeho .xinitrc. U ostatních správců přihlášení to již činí větší či menší problémy.

Nemohu se nezmínit o nedávném výrazném posunu zacílení Enlightenmentu e17. V době vzniku této verze posouvající WM na úroveň DM bylo zacílení koncentrováno na standardní PC s Linuxem. Dnes je tu rostoucí množina mobilních a mikro zařízení stejně jako rychle se rozvíjející hardwarová platforma ARM. Tam všude je požadavkem rychlost, jednoduchost a grafická přitažlivost, která prodává. Co zde nabízí Enlightenment e17? Předně perspektivní náhradu molochu Xorg Waylandem, s nímž již umí e17 experimentálně pracovat a existuje plán na úplné zbavení se závislosti na Xorg. Dále je tu zmíněný spolehlivě fungující Connman (výhrady některých uživatelů v diskusích k jeho spolehlivosti ukazují spíše na jiný zdroj problémů). Možnosti modulárního přizpůsobení a následné individualizace jsou další výhodnou vlastností. Z hlediska použití lze tedy Enlightenment e17 považovat za připravený k nejširší implementaci na různých zařízeních, čemuž by hodně pomohlo dotažení Waylandu z hlediska HW kompatibility.

Nedostatky

Nic není dokonalé, zejména to, co bylo vytvořeno námi, nedokonalými lidmi.  Přesto se mi po půlročním používání a objevování tajů Enlightenmentu e17 představa něčeho nešikovného, chybového, problematicky použitelného ani jednou nevybavila. Naopak, vzhledem k časté práci s videem a TV oceňuji režim prezentací a celkovou svižnost a přesnost prostředí. Nezastírám, že na opravdu zevrubné prozkoumání Enlightenmentu mi dosud nezbyl čas, ale přesto si troufám soudit a ponechat na jiných, jak s tím naloží.

Lokalizace není dokonalá, téměř všude se od určité úrovně začnou objevovat anglická označení a komentáře. Kdo ale chce alespoň trochu porozumět tomu, s čím zachází v oblasti ICT jako s nástrojem, měl by si zvyknout na nezbytné vládnutí angličtinou. Přesto si troufám tvrdit, že i neangličtinář si s tímto prostředím poradí a sžije se s ním. Pokud někdo vládnete stejně dobře češtinou jako angličtinou a nemáte zrovna moc co na práci, nabídněte svou pomoc lokalizátorům. Osobně jsem dále nenalezl jiný způsob, jak donutit Enlightenment e17 ke qwerty variantě klávesnice než klasickým příkazem z xorg-utils balíčku (viz výše), grafická konfigurace končí na lokalizaci a nenabízí možnosti xorg upřesnění. Očekávat zde nějaký zásadní posun asi nelze, jelikož vývojáři usilují o rychlé adoptování Waylandu jako lehčí náhrady Xorg (Wayland se mnohem více hodí na mobilní zařízení s ARMem než Xorg).

Hraní si s grafickým nastavením je zdánlivě nekonečné a oproti jiným DM i variabilnější, což může způsobit chybu mezi židlí a klávesnicí. Tu připouštím, ač chybné zobrazení v ibaruv neviditelném stylu panelu jsem již někde jinde viděl a kopytem v židli uživatele to nebylo. Některá přímá nastavení nejsou trvale platná, což platí např. o velikosti ikon na ploše, pokud máte upřednostněné globální nastavení ikon pro celé prostředí v Centru nastavení.

Dále jsem se ke své nevoli setkal s podivnými opakujícími se restarty Enlightenmentu bez jakéhokoli uživatelského zásahu. Jediné, co prostředí indikovalo, byla vyskakující hláška na ploše o třech souborech. Pokud to byly tři z plochy smazané ikony adresářů (pro rychlý přístup do adresářů používám jiné metody), tak jde o poměrně nepříjemnou reakci. Vyřešil jsem to v časové tísni  smazáním svého nastavení v domovském adresáři a opětovnou konfiguraci po novém spuštění, více se to již neobjevilo.

Na závěr si dovolím jednu koncepční výhradu. Pokud je prostředí koncipováno na bázi binární GUI konfigurace, nutí to k nesmírně zodpovědné práci těch, kteří vyvíjejí jednotlivé konfigurační nástroje. Nemyslím si, že obětovat uživatelské skripty a různé další standardně nezařazené aplikace a utility na vrub homogenní centrální správy chování prostředí výhradně pomocí GUI klikátek je moudré řešení, byť toto rozhodnutí vývojářů chápu. Navzdory tomu považuji Enlightenment e17 za plně použitelné prostředí nejen na PC.

Závěrem

Enlightenment není nové prostředí, jeho duchovní otec a motor vývoje Carsten Heitzler patří mezi průkopníky vývoje grafických prostředí a poslední verze e17 spatřila světlo světa již před sedmi lety jako kompletní přepis předchozího jednoduššího WM e16. Relativně novým je ale stav vývoje a tím i použitelnosti na běžném linuxovém desktopu, o čemž svědčí nové distribuce, které preferují e17 jako hlavní desktopové prostředí. Nejde již jen o zajímavou alternativu, ale o prostředí, které přináší reálné uživatelské benefity, nikoli pouze konfigurovatelnost vzhledu k vymazlené dokonalosti s vlnícím se mořem či živým vesmírem přímo na ploše. Unikátní sada knihoven v EFL prokazuje svou sílu a smysl široce nezávislé koncepce tohoto DM.

Jako poměrně zkušený administrátor svých systémů mohu vyjádřit nejen své sympatie k Enlightenmentu e17, ale rád bych jeho tvůrce velice pochválil za to, co není jen dalším WM/DM v řadě podobných řešení (viz „něco-box“), ale promyšleným řešením pro skutečně univerzální použití na různých zřízeních, jehož podmínkou je modularita, ovladatelnost různými způsoby a hlavně lehkost a rychlost. Přitom se tu nabízí nebývale rozsáhlé možnosti individuální grafické optimalizace, což je přínosné nejen esteticky, ale i z hlediska pracovní efektivnosti. Pracujte soustředěně, když na vás útočí nepřehledné a podivně a nelogicky se chovající prostředí na obrazovce... Enlightenment e17 je velmi živý projekt a svou vitalitu přenáší i na vývojáře distribucí, takže vznikají pozoruhodné „Enlightenment - centric“ distribuce. V Archlinuxu či v Bodhi Linuxu probíhají aktualizace na roll-on principu (v Bodhi je Ubuntu základ podle Ubuntu cyklu uvolňování). Zatímco donedávna šlo spíše „jen“ o oku lahodící desktopové prostředí, dnes je Enlightenment e17 rovnocenou a v řadě případů i vhodnější alternativou tradičních WM/DM.

Kdo touží po zasvěcených radách autorů, jak zvládnout Enlightenment e17, je mu k dispozici wiki včetně rozsáhlé dokumentace. Doporučuji tedy: neváhejte, instalujte a užívejte všech výhod práce s tímto rozhodně zajímavým desktopovým prostředím!

Autor pracuje jako vysokoškolský pedagog a ekonom, vyučuje informační systémy a používá PC s Archlinuxem.

Verze pro tisk