Hledání souborů patří mezi relativně častou činnost. Téměř veškeré hledání se v Linuxu provádí příkazy find a locate.

Příkaz find - univerzální nástroj na hledání souborů

find prochází adresářovou strukturou od zadané úrovně a s každým vyhovujícím souborem provádí definovanou akci. Vyhovující je soubor tehdy, splňuje-li všechny zadané podmínky.

Zaměřme se nyní na syntaxi příkazu. Ta obecně vypadá následovně.

Jak find prochází adresářovou strukturu, jsou soubory postupně zpracovávány pomocí výrazů. Výrazy určují podmínky pro vyhovující soubory i samotné akce. Právě jimi se bude zabývat značná část tohoto článku.

Výraz začíná na jeden ze znaků !-(,).

Není-li uveden žádný výraz, je význam stejný, jako by zde byl výraz -print, který tiskne jména souborů na standardní výstup. Pomocí -print můžeme vypsat vyhovující jména souborů v určitém adresáři.

Pokud není uvedena cesta, prohledává se aktuální adresář.

Konkrétnější příklad hledá v zadaném adresáři hledaný soubor a výsledky vypisuje.

A následující příkaz vypisuje rekurzivně seznam všech souborů aktuálního adresáře.

Nutno poznamenat, že pro hledání souborů pouze podle názvu je často lepší použít příkaz locate, jež je k tomuto účelu přímo určený.

Výrazy

Výrazy se skládají z operandů a operátorů. Nyní si nejužívanější zástupce z nich představíme. Protože příkaz find má složitější syntaxi, uvedeme si k nim také větší množství příkladů.

Operátory

Jednotlivé operandy jsou odděleny operátory. Následující tabulka operátorů je seřazena podle priority od nejvyšší k nejnižší.

Operandy

Operandy tvoří výrazy pro operátory. Můžeme je rozdělit na tři skupiny.

Volby

Volby upravují činnost příkazu a vždy vracejí pravdivou hodnotu.

Pro výpis všech souborů v aktuálním adresáři bez rekurze nastavíme úroveň zanoření na 1.

Testy

Testy jsou hlavní složkou výrazů, která se stará o filtrování souborů. Soubory, jež projdou testy, jsou dále obvykle předávány akcím.

Část testů přijímá číselnou hodnotu. Čísla lze většinou psát trojím způsobem.

• číslo - přesná shoda
• +číslo - parametr souboru je větší než číslo
• -číslo - parametr souboru je menší než číslo

Pro lepší představu si ukažme konkrétní příklad. Hledáme-li soubor, který byl naposledy otevřen před 4 dny, zadáme -atime 4. Hledáme-li soubor, který byl naposledy otevřen později, než před 4 dny (před 3, 2 nebo 1 dnem), použijeme volbu -atime -4. Poslední možností je soubor otevřen před více než 4 dny (před 5, 6, 7 nebo více dny) - tedy -atime +4.

Zde je přehled testů příkazu find.

Argument testu -type může být jedním z následujích znaků.

• f - běžný soubor
• b - blokové zařízení
• c - znakové zařízení
• d - adresář
• p - roura
• l - symbolický odkaz
• s - socket

Jednotka u testu -size může nabývat hodnot b (jednotkou jsou 512 B bloky), w (dvoubajtová slova), c (B), k (KiB), M (MiB) nebo G (GiB).

U testů implicitně záleží na velikosti písma. Chceme-li vyhledávat názvy s libovolnou velikostí, existují pro testy, pro něž to má smysl, i varianty na velikosti nezávislé. Začínají vždy písmenem i. Lze použít testy -iname, -ipath, -iregex a -ilname.

Pro nalezení všech souborů aktuálního adresáře, které obsahují kdekoliv ve svém názvu řetězec 2006, použijeme následující příkaz.

Chceme-li najít ve svém domovském adresáři všechny dokumenty formátu Open Document (předpokládáme, že mají vždy příponu .odf), zadáme

Dále najdeme soubory v adresáři /data/2006, které byly modifikovány během posledních tří minut. Protože je to interval končící v okamžiku zadání příkazu, zadáme záporné číslo. Pokud bychom předali číslo bez znaménka, získali bychom soubory modifikované přesně před třemi minutami.

Nyní budeme naopak hledat soubory, k nimž není zaznamenán přístup již déle než rok.

Najdeme všechny soubory v aktuálním adresáři o velikosti mezi 200 a 300 KiB. Pozor však na případy, kdy má soubor alokováno více místa než skutečně používá. Pro zjištění velikosti souboru použijeme příkaz du.

Najdeme rekurzivně všechny soubory v adresáři /home, jejichž vlastníkem je uživatel uzivatel.

A nyní uděláme to samé, ale nebudeme hledat rekurzivně. Budeme hledat pouze v adresáři /home, ale už ne v jeho podadresářích. Nastavíme hloubku zanoření na 1.

Najdeme všechny soubory, jejichž práva mají hodnotu 700.

Znaménka + a - zde fungují jako operátory A a NEBO. Nyní najdeme ty soubory, které může vlastník číst, spouštět nebo do nich zapisovat.

A teď ty, které splňují všechny uvedené podmínky.

Akce

Pro podrobný výpis všech souborů, které příkaz find najde, použijeme pomocí volby -exec příkaz ls -l. Každý příkaz musíme ukončit středníkem.

Pro smazání všech souborů v adresáři /tmp, které jsou starší než 30 dní, zadáme následující příkaz. Pokud bychom tento příkaz náhodou chtěli provádět periodicky, použijeme cron.

Pro smazání pouze prázdných souborů v aktuálním adresáři použijeme tento příkaz.

Dále si necháme určit formát souboru pro každý soubor v zadaném adresáři.

Formátování výstupu

Pomocí akce -printf lze tisknout na výstup řetězec přesně podle zadaných kritérií. Struktura takového příkaz find pak vypadá následovně.

Ve formátovacím řetězci lze kromě obvyklých escape sekvencí použít také zástupné symboly začínající znakem procenta. Některé z nich jsou uvedeny v tabulce, kompletní seznam pak je v manuálové stránce.

Znakem u symbolů %A, %C a %T může být jedna z následujících možností.

Po spuštění následujícího příkazu se zobrazí jména a čas poslední modifikace souboru podle dané šablony.

Výstup lze formátovat stejně jako céčkovskou funkci printf(3), takže pro přehledný výstup ve sloupcích je možný například tento zápis.

A nakonec, pro naformátování všech souborů aktuálního adresáře (ty, které zastupuje hvězdička) jako SQL příkazu, zadáme toto.

Příkaz xargs

Příkaz xargs provádí akci nad soubory, jejichž jména jsou této funkci předána rourou jako parametry. Perfektně se doplňuje s příkazem find.

xargs je užitečný například tehdy, nestačí-li nám délka řádku shellu.

Typickým příkladem užití příkazu xargs je hledání všech souborů vyhovujících vzoru, které navíc obsahují dané slovo. Následující příkaz najde v adresáři /etc všechny .conf soubory, v nichž se vyskytuje slovo cgi.

Poznámka - Teoreticky by mohl fungovat i tento příkaz, avšak selhal by při překročení maximální dělky příkazu v shellu.

Zpracováváme-li soubory s nestandardními jmény, jistě přijde vhod přepínač -0. Ten totiž čte argumenty, jež nejsou odděleny bílým místem, ale znakem NUL. V této souvislosti si vzpomeňme na akci -print0 příkazu find. Tato akce vytváří vstup formátovaný právě pro xargs -0.

Pokud tedy xargs používáme ve spolupráci s find, vždy bychom měli oddělovat argumenty znakem NUL, abychom se vyhnuli případným nepříjemnostem. Poslední příkaz na základě této myšlenky přepíšeme.

A nakonec napíšeme příkaz, který v aktuálním adresáři smaže soubory končící příponou .backup.

Rychlé hledání souboru

Příkaz locate hledá zadaný vzor v databázi jmen souborů. Právě díky databázi je výrazně rychlejší než find. Nevýhodou je, že databáze nemusí být vždy aktuální a je třeba ji pravidelně obnovovat.

Pokud zadáme příkaz locate se vzorem jako jediným argumentem, potom budou na výstup vypsány všechny soubory, jež obsahují tento vzor.

Mezi přepínače, které lze u příkazu locate použít patří tyto.

Implicitně databázi máte pravděpodobně v /var/lib/locatedb nebo /var/spool/locate/locatedb. Pokud ani na jednom z těchto umístění není, můžete ji najít pomocí locate.

Databáze se obnovuje příkazem updatedb bez nebo s argumenty. Pomocí voleb --localpaths a --netpaths lze uvést konkrétní cesty, jež se mají prohledávat. --prunepaths naopak konkrétní cesty vynechává, což lze použít například na dočasně připojené oddíly. Argumentem pro tyto volby je řetězec 'cesta1 cesta2 ...'. Pro výstup do konkrétní databáze použijeme --output.

Mimoto by nás možná mohl zajímat program rlocate, který zajišťuje, že je databáze jmen souborů aktualizována automaticky při změnách.

Hledání otevřeného souboru

Nástroje lsof a fuser hledají právě otevřené soubory. Zejména lsof má velké množství všemožných podmínek. Všechny otevřené soubory zjistíme příkazem

Nyní najdeme pouze ty otevřené soubory, které používá aplikace s PID 5687.

Pro podrobnější informace o lsof lze nahlédnout do jednoho ze článků uvedených níže.

Další zdroje

• find(1), xargs(1), locate(1), updatedb(1) - manuálové stránky
• rlocate manuál
• článek Finding Files and More na linuxjournal.com
• Introduction to lsof
• A Quick Start for Lsof
• Using the xargs Command