Co můžeme udělat pro nastavení zabezpečení databáze MySQL v praxi a jak na to jít? O tom bude řeč v dnešním díle seriálu. Zpočátku se Vám možná bude zdát celá problematika dosti spletitá, ale nakonec zjistíte, že celý systém je velmi logický a přehledný. Takže, vzhůru na věc!

Jak MySQL ukládá oprávnění

Veškerá oprávnění jsou v MySQL uložena ve zvláštní databázi, která se jmenuje mysql. V ní je pět tabulek, které s oprávněním tak či onak souvisejí. MySQL při požadavku na provedení nějaké operace tyto tabulky dotazuje, a podle výsledku se rozhodne, zda dané oprávnění přidělí či nikoli. Těmito pěti tabulkami jsou:

• user
• db
• host
• tables_priv
• columns_priv

a v zásadě se dá říci, že se s jejich obsahem dá za určitých okolností manipulovat přímo. Abychom to celé trochu zjednodušili, vynecháme z dobrých důvodů tabulku host a budeme se věnovat zbylým čtyřem. Pro experimenty je dobré v tomto případě mít k dispozici testovací server s administrátorským přístupem.

MySQL provádí v podstatě dvojí ověřování. První se nazývá ověření při připojení a stanovuje kdo se odkud smí nebo nesmí k našemu serveru připojit. Pokud to projde nastupuje druhá fáze, nazývaná ověření při požadavku. Ta poskytuje uživatelům ověřeným při připojení práva pro konkrétní akce na serveru (jako je třeba vkládání dat do tabulek).

Pozn.: V těchto dvou věcech je podstatný rozdíl. Je klidně možné nakonfigurovat správu uživatelů tak, aby se někdo mohl připojit, ale potom nemohl provést prakticky žádnou myslitelnou akci na serveru.

Ověření při připojení

Tady platí, že pro ověření při připojení se používají údaje, které jsou uloženy v tabulce user. Pokud jste přihlášen jako superuživatel, můžete si je prohlédnout pomocí

nebo ještě stručněji - protože nás v tuto chvíli zajímají pouze tři pole - pomocí něčeho jako

Jak asi tušíte, ověření při připojení zjišťuje, zda daný uživatel se smí připojit z daného hostitele - a zda přitom použil správné heslo. Pokud je všechno v pořádku, pustí MySQL uživatele dál. Pokud ne, skončíte při přihlašování chybou ve stylu:

Do tabulky user může superuživatel (nebo jiný uživatel, pokud má k tomu práva) zapisovat přímo. Můžete tak například založit uživatele franta s heslem atnarf, který bude smět přistupovat k serveru z hostitele 192.168.0.100. První, co Vás asi napadne je provést to pomocí INSERT prostě takto:

To nebude fungovat! Důvodem je, že MySQL neukládá hesla ve sloupci password jako prostý text, ale - zjednodušeně řečeno - ukládá jejich hash. Ten lze vytovřit pomocí MySQL funkce PASSWORD, takže vylepšená verze příkazu pro vložení do tabulky user by mohla znít nějak takto (nesprávně založeného uživatele jsem odstranil):

Jestliže si to vyzkoušíte, zjistíte pravděpodobně, že to zase nebude fungovat. Důvodem je tentokrát mechanismus, jakým MySQL obsluhuje mezipaměť. Je třeba přikázat databázi, aby nový obsah tabulky user zapsala na disk. To provedete pomocí příkazu flush:

K čemu dojde? MySQL vyprázdní cache a znovunačte oprávnění. V našem případě i s nově založeným uživatelem, který se od této chvíle smí se svým heslem připojit ze stroje 192.168.0.100.

K celému mechanismu bych si dovolil několik poznámek:

• V tabulce user smíte mít jednoho uživatele vícekrát. Například budete chtít, aby se franta mohl připojit i z hostitele 10.0.0.5. Tudíž je jedině logické, že pro jednoho uživatele a dva hostitele budou v tabulce user dva řádky. To není chyba
• Ve výše popsaném případě smí mít tentýž uživatel přistupující k serveru z různých míst různá hesla. Je to sice hezká funkce, ale moc se to nepoužívá. Důvodem je to, že by si uživatel musel na každém stroji pamatovat jiné heslo, což může být poněkud náročné.
• MySQL dovolí nechat políčko host prázdné. V zásadě to znamená, že daný hostitel se pak může připojit odkudkoli. Nedoporučuji to. Jednak to asi není to, co chcete, a jednak pak není jasné, zda jste hostitele pouze zapomněli specifikovat nebo zda má být prázdný.
• MySQL dovolí nechat prázdné políčko pro heslo. Význam je takový, že heslo pak není pro spojení vůbec požadováno. To sice rovněž nelze doporučit, ale v praxi se to někdy používá, třeba pro lokální přístup.
• Hostitele lze zadat mnoha způsoby, příklady jsou dostupné v dokumentaci. Já jsem si například zapamatoval, že při připojení z místního PC lze zadat jako název hostitele localhost. Za určitých podmínek lze rovněž zadat více hostitelů - například jednu podsíť.
  
• Pochopitelně nesmíte zadat stejnou kombinaci uživatele a hostitele do tabulky user vícekrát. Jednak je to logický nesmysl, a jednak je na tabulce user na sloupcích user a host primární klíč - a ten jak víte musí být unikátní.
• Smíte zadat prázdný název uživatele. To má význam ten, že pak povolujete anonymní přihlášení. Moc se to nepoužívá. Lze samozřejmě povolit anonymní přihlášení pouze z určitých hostitelů pomocí prázdného jména a zadaného hostitele.
  

Příkaz GRANT

Prozradím rovnou, že přímá modifikace systémových tabulek s oprávněními není jediná možnost, jak tato oprávnění spravovat. Přesto je velmi rozumné vědět, že to můžete provést. Činnosti přidávání uživatelů však můžeme udělat mnohem jednodušeji pomocí vestavěného SQL příkazu GRANT. Než bych pracně vysvětloval, jak takový příkaz funguje uvedu příklad. Stejného efektu, kterého jsme předtím dosáhli ručním vyplněním tabulky user lze pomocí GRANT dosáhnout takto:

Použití GRANT je mnohem pružnější než přímý zápis do tabulek s oprávněními nejméně z následujících důvodů:

1. Jeho použití nevyžaduje FLUSH PRIVILEGES.
2. Heslo se nemusí hashovat pomocí PASSWORD.
3. Při změně formátu tabulek s oprávněními (jakože se to v případě MySQL občas stává) funguje příkaz GRANT konzistentně.
4. Narozdíl od vkládání do tabulky pomocí INSERT lze GRANT bezpečně libovolněkrát opakovat.
5. V jednom příkazu GRANT lze vložit více uživatelů nebo více kombinací uživatel+hostitel.
6. Jak uvidíme příště - GRANT může ovlivňovat data ve více tabulkách, takže je mnohem rychlejší než zadávání několika příkazů INSERT
   

Bude dobré si říci, že svoje oprávnění (a leckdy i oprávnění ostatních) můžete zkontrolovat příkazem SHOW GRANTS:

Tím jsme zhruba dokončili ověřování při připojení a příště se podíváme na to, jak zajistit a spravovat oprávnění při požadavku.