Pojďme se v několika dalších dílech seriálu podrobně podívat na datové typy, které má databáze MySQL pro uložení dat k dispozici. Jejich zvládnutí, jak ještě uvidíme, je totiž základním pilířem úspěšné práce s databází a vede rovněž k tomu, že je práce daty prováděna tím nejrychleším možným způsobem.

Srovnání s programovacími jazyky

Nejprve jedno malé varování. Jestliže zvolíte nesprávný datový dyp pro uložení proměnné v klasických programovacích jazycích (např. v C apod.), je to samozřejmě nesprávně. Například zbytečně velký datový typ spotřebuje o něco více paměti a program může běžet výrazně pomaleji. V databázích je to však MNOHEM HORŠÍ.

Nesprávný datový typ může způsobit to, že databáze o dost naroste a že se zpomalí. Jak již jsme totiž v seriálu uvedli, musí být pro jeden sloupec pevně stanoven datový typ a ten budou používat všechny řádky. Drsnost, s jakou se vám vrátí špatný návrh datových typů pro jednotlivé sloupce bude tedy přímo úměrná počtu řádků v té které tabulce. Když k tomu přičtete fakt, že tabulka se obvykle navrhuje jen jednou a pak se již "jen" plní daty, je při nepozorně zvoleném datovém typu zaděláno na pořádné problémy.

Abych ale jen nestrašil: V MySQL, stejně jako v mnoha jiných databázových systémech je možné změnit typ sloupce, a to obvykle bez ztráty dat (například změna z celého čísla na řetězec a podobně). Někdy to ovšem možné není a někdy konverzi existujících dat provází změna jejich přesnosti nebo jiné problémy, není proto nic lepšího, než si vše řádně promyslet předem.

Rozdělení datových typů MySQL

Stejně, jako je tomu v každém DBMS, jsou i v MySQL určité "základní" datové typy. Tím mám na mysli ty, které se vám vyplatí znát z hlavy, protože se budou objevovat téměř v každé tabulce. Úplně to nejjednodušší rozdělení je, že v databázi MySQL můžete skladovat:

• řetězce
• čísla
• datumy
• prázdné hodnoty (tedy nic)

Obecně mohou mít řetězce pevnou či proměnnou délku, a mívají specifikovánu znakovou sadu. Čísla mohou být se znaménkem nebo bez znaménka, celá či desetinná, přesná nebo nepřesná. Datumy pak mohou obsahovat údaj o datu, čase nebo oba údaje. A prázdná hodnota je natolik zajímavým databázovým jevem, že se k ní ještě podrobně vrátíme. Pojďme se teď podívat na jednotlivé datové typy trochu podrobněji - dnes na řetězce.

Řetězce

Chcete-li uložit do databáze krátké řetězce (například jména a příjmení), použijte datový typ CHAR nebo VARCHAR. Pokud chcete tyto typy použít, musíte vědět, jak dlouhé mohou znaky maximálně být. Rozdíl mezi CHAR a VARCHAR je především v tom, že se jinak ukládají:

• Datový typ CHAR se ukládá vždy jako řetězec s daným počtem znaků. Je-li definován například jako CHAR (30) a zadáte-li do něj hodnotu HONZA, bude v databázi uloženo HONZA a k tomu pětadvacet mezer. Když se z databáze údaj načítá, jsou mezery na konci řetězce odřízuty a údaj je vrácen bez nich
• Datový typ VARCHAR se ukládá jako řetězec s proměnlivým počtem znaků. Neboli, je vždy uložen jak řetězec, tak počet znaků, které zabírá. V předchozím případě by například byl uložen řetězec HONZA a údaj o tom, že je 5 znaků dlouhý. Když se údaj z databáze načítá, jsou mezery na konci řetězce odřízuty a údaj je vrácen bez nich stejně, jako je tomu při použití typu CHAR.

Možná se ptáte, jaký má smysl ukládat u typu CHAR do databáze zbytečné mezery. Databáze tím přece nabyde na objemu, ne? To je pravda; na druhou stranu je však získávání dat s pevnou délkou mnohem rychlejší než získávání dat s délkou proměnlivou. Obecná rada tedy je: Mají-li data pevnou nebo víceméně pevnou šířku, ukládejte je jako CHAR, jestliže se šířka dost mění, používejte VARCHAR.

Výchozí chování MySQL je takové, že při ukládání a vracení řetězců nemění velikost písmen. To je ostatně to, co bychom asi čekali. Jinak je k manipulaci s řetězci v MySQL k dispozici celá řada funkcí; budeme se jimi zabývat později.

Z toho, co bylo řečeno výše vyplývá jedna dosti podstatná nepříjemnost. Jelikož oba uvedené datové typy odřezávají koncové mezery, neexistovala donedávna žádná možnost, jak uložit a spolehlivě vrátit pomocí typů CHAR nebo VARCHAR řetězce, mající na konci mezery. Jediná možnost byla použít typ BLOB, o němž bude v seriálu řeč zanedlouho. Toto chování, kdy se nevracejí uživatelem zadané mezery na konci řetězců navíc odporuje normě. Ve verzi MySQL 5.0.3 je tato nepříjemnost odstraněna a typy CHAR a VARCHAR jdou nastavit tak, aby vracely i mezery na konci (samozřejmě jen tehdy, pokud byly součástí zadávaných dat).

Další důležitá informace: Když se do polí typu CHAR nebo VARCHAR pokusíte uložit delší data, než jaká je sloupec schopen pojmout, příkaz NESELŽE. V závislosti na tom, co se stalo může nastat jedna z následujících tří věcí:

1. Data se oříznou a příkaz se tváří, jako by se nic nestalo. To nastane v případě, kdy oříznutými znaky jsou pouze mezery.
2. Data se oříznou a příkaz vrátí varování (warning). To nastane v případě, kdy oříznutím "utrpí" i jiné znaky kromě mezer.
3. Data se oříznou a příkaz vrátí chybu (error). To nastane v případě, kdy oříznutím utrpí i jiné znaky kromě mezer a server je nastaven, aby místo varování skončil příkaz chybou

V souvislosti s řetězci je často slyšet výrazy "character set" (znaková sada) a "collation" (porovnávání). Znaková sada je přesně to, co například v HTLM stránce - tedy kódování textu. MySQL podporuje všechny běžné české znakové sady (utf-8, latin2 neboli ISO-8859-2 a cp1250, středoevropské windows) a to jak na úrovni serveru, tak na úrovni sloupce. Neboli, znakovou sadu můžete definovat jako součást sloupce typů CHAR a VARCHAR; když to neuděláte, použije se výchozí znaková sada serveru. Zobrazit použitelné znakové sady můžete zadávním MySQL příkazu

Collation (neboli třídění) je jiná věc. Dalo by se zjednodušeně říci, že každá znaková sada může mít jedno a více třídění. Seznam dostupných třídění dané instance serveru lze zobrazit pomocí příkazu

Pokud chceme, můžeme ke znakové sadě sloupce datového typu přiřadit některé z existujících způsobů řazení; pokud to neuděláme, použije se to řazení, které je pro danou znakovou sadu nastaveno jako výchozí. Předpokládám, že již asi tušíte, k čemu povedou následující příkazy:

Práce se znakovými sadami a řazeními je tak důležitá, že ji později v seriálu věnujeme více prostoru. Příště se však zaměříme na práci s nejrůznějšími datovými typy, do nichž se v MySQL dají uložit čísla.