ARCHIV

PHP (21) - Vkládání souborů

PHP umožňuje mít jeden web v několika zdrojových souborech. V tomto díle seriálu se podíváme, jak tyto soubory skládat dohromady.

7.7.2004 15:00 | Petr Zajíc | Články autora | přečteno 76593×

Často bývá potřeba rozdělit jeden web na několik souvisejících souborů. Respektive to bývá potřeba skoro vždycky. Dnes se podíváme, jak PHP vkládání souboru řeší a jak to použít v praxi.

PHP, jak jsme již v tomto seriálu uvedli, je jazyk interpretovaný, nikoliv kompilovaný. Při provádění skriptu lze do sebe celkem bezbolestně vkládat několik zdrojových souborů. Když budeme chtít například stvořit web se sloupcovou úpravou, možná budeme chtít mít každý sloupec v samostatném souboru php. Taková věc je někdy životní nutností - kvůli orientaci. Celé by to mohlo vypadat nějak takhle:

(levá část)

(prostřední část)

(pravá část)

(soubor s několika vloženími) | Spustit skript

include, require

Příkazy include a require se používají pro vložení zdrojového souboru php na určité místo v jiném souboru. Vložený soubor se ve výsledku chová tak, jako by byl na daném místě odjakživa. To znamená, že pokud je v něm kód jazyka PHP, normálně se provede. Require se chová úplně stejně jako include; rozdíl je pouze v tom, co se stane, když požadovaný soubor k začlenění chybí. Include vyprodukuje varování, require fatální chybu. Umístění include a require souborů vůči souboru, do nějž se bude vkládat může být být dáno buď relativní cestou, nebo pomocí konfigurační proměnné include_path při instalaci PHP. Začleněné soubory se chovají skutečně "jako by tam byly odjakživa", takže jestliže je například v začleňovaném souboru definována funkce, skript, do něhož se začleňuje může tuto funkci využít.

include_once, require_once

Tyto příkazy fungují stejně jako předchozí dva, jen s tím rozdílem, že zabrání opětovnému vložení dvakrát stejného souboru. Při sestavování složitějších projektů může situace, kdy nevíte zda soubor byl či nebyl vložen, skutečně nastat, takže se to hodí. Vložení dvakrát téhož souboru může celý skript snadno zablokovat, protože například definovat dvakrát funkci se stejným názvem je nepřípustné.

readfile

Funkce readfile přečte nějaký soubor a tak jak je ho vloží do výstupního proudu. To znamená, že soubor není zpracován jako PHP skript, ale je tupě převzat a odeslán prohlížeči. Zajímavostí pěti výše uvedených příkladů je také to, že dokáží číst nejen soubory operačního systému, ale i soubory získané pomocí protokolů http nebo ftp. Přebírání informací z cizích zdrojů tímto způsobem byste se však měli pokud možno vyhnout, protože mohou představovat vysoká bezpečností rizika.

die a exit

V souvislosti se začleňováním souborů vzniká otázka, jak je to s přerušováním běhu skriptů. K tomu slouží příkazy die, exit a return. Příkaz die je trochu zákeřný. Provede okamžité ukončení provádění skriptu. Jesliže ale byl skript vložen v jiném skriptu, ukončí se ten rodičovský také. To může mít neblahé důsledky, protože tak například může vzniknout neplatný kód. Příkaz die proto používám dost nerad.

Die akceptuje nepovinný řetězcový parametr, který se předá do prohlížeče jako poslední text předtím, než PHP přeruší provádění skriptu. Příkaz exit funguje stejně jako die, jen nepřebírá žádné parametry a končí hned. Takže, kdybychom ve výše uvedeném příkladu modifikovali soubor 21_middle.php takto:

zjistíte (ukázka), že zbytek skriptu se neprovedl a odeslali jsme neplatný kód HTML, protože máme neuzavřenou tabulku.

return

Return přece známe: Doposud jsme jej používali jako příkaz pro vrácení hodnoty z funkce. Ale jestliže je return použit v těle skriptu a ne ve funkci, ukončí provádění aktuálního skriptu. Narozdíl od die a exit však umožňuje pokračovat "rodičovským" skriptem v případě, kdo voláme return z vloženého souboru. Takže takto upravený "prostřední" soubor ke vložení:

způsobí, že následující kód se provede (ukázka).

Poznámky

• Vkládání souborů se používá často. Většinou se v nich dělá pořádek pomocí názvů.
• Pozor na die. Může Vám vzniknout syntakticky neplatná stránka, když jej zavoláte s příliš horkou hlavou.
• Vkládání vzdálených souborů není dobrý nápad z hlediska bezpečnosti. Zejména pokud nemáte možnost ovlivnit, co vkládáte.
• Include soubor se dá použít s výhodou například ke vložení konfiguračních hodnot.
• Vložené soubory mohou obsahovat další vložené soubory. Ale vyznáte se v tom?

V dalším díle seriálu o PHP se podíváme na regulární výrazy.

Verze pro tisk