PHP vlastně vůbec nemusí běžet na webu. Ačkoli jeho použití jinde je velmi vzácné, PHP může běžet z příkazové řádky na běžném počítači. Nemusí se tedy jednat o server a úkolem PHP nemusí být vytváření dynamického obsahu stránek. Ale popořadě.

PHP a shell

Především - toto můžete vyzkoušet, pokud máte k dispozici spustitelnou (CGI) verzi PHP. Jestliže máte PHP zkompilován a zkonfigurován jako modul serveru Apache, nebude Vám fungovat nic z toho, co budeme popisovat dále. To, zda máte PHP spuštěn jako CGI či jako modul Apache poznáte z výstupu funkce phpinfo(). Pokud je v obecných informacích uveden v položce Server API údaj CGI/FastCGI, máte vyhráno a můžete číst dál. Pakliže tam máte uvedeno Apache 2.0 Handler či něco podobného, běží vám PHP jako modul Apache a to jej pak nemůžete spouštět z příkazové řádky.

Což neznamená, že musíte zoufat. PHP je navrženo tak, že Vám umožňuje instalaci jak spustitelné verze, tak i modulu na jednom stroji. Takže, pokud pracujete na Linuxu, můžete zkusit štěstí a vyhledat spustitelnou verzi PHP příkazem:

Pakliže jste na Windows, můžete podobnou věc zkusit pomocí:

V obou případech se Vám může podařit najít binárku PHP a tu pak můžete vesele spustit (máte-li k tomu dostatečná práva). Některé distribuce totiž instalují obě verze PHP - modulovou i spustitelnou.

Primitivní příklad

Jestliže existuje v systému binární soubor PHP, můžete napsat "systémový" skript v PHP! Abyste viděli jak na to, použijeme jako příklad následující protřelý ;-)) shellový skript, který se pokusíme přepsat do PHP:

Kód je to velmi triviální - jen dodejme, že v tomto skriptu značí echo vestavěný příkaz shellu. Jeho spuštění samozřejmě vypíše text na standardní výstup. Do PHP se dá přepsat velice jednoduše - prostě do první řádky napíšeme cestu k binárnímu souboru PHP (a nastavíme soubor jako spustitelný) a zbytek přepíšeme podle platné syntaxe PHP. Takže z toho bude něco ve smyslu:

Co je jinak? Především, sdělili jsme milému shellu, že má ke spuštění skriptu použít php, to je ten první řádek. Potom, zbytek skriptu musí mít platnou systaxi PHP - takže blok PHP kódu bude uzavřen do odpovídajících závorek, řádky budou ukončeny středníky a tak dále. V tomto případě je samozřejmě příkaz echo interpretován pomocí PHP, nikoli pomocí shellu.

Pozn.: Když máte php jinde než v /usr/bin/php, budete si muset první řádek skriptu odpovídajícím způsobem upravit.

Pakliže to zkusíte spustit, nedopadne výsledek podle očekávání. Namísto toho, aby se příkaz prostě provedl, vypsal co má a ukončil nejspíš uvidíte něco jako:

Kde je chyba? Chyba není nikde, pouze PHP se snaží generovat odpovídající hlavičky pro prohlížeč. Ty však v příkazové řádce nemají využití a dají se potlačit pomocí přepínače "-q". Pro úplnost dodejme, že tento přepínač lze použít v prvním řádku skriptu, který pak bude vypadat takto:

a celý skript bude dělat přesně to, co předpokládáme.

Přepínače a tipy

Přepínač "-q" není jediný, který můžeme při volání PHP z příkazové řádky použít. Na stránkách PHP je k dispozici tabulka s ostatními přepínači. Tak například přepínač "-i" způsobí, že obdržíme výstup stejný, jako kdybychom zavolali funkci phpinfo(). Volbou "-s" obdržíme výstup obarveného kódu, jako kdybychom jej "prohnali" funkcí show_source. Konečně další důležitá volba je "-f", která hledá v souboru chyby syntaxe.

Dobrý tip pro použití řádkového PHP je třeba přesměrovat výstup do souboru. Provede se to standardními prostředky operačního systému. Takže, napíšete-li například něco ve smyslu:

vznikne vám v domovském adresáři de facto stejná html stránka, jakou byste získali pomocí funkce phpinfo() a následným uložením zdrojového kódu stránky, pokud by se tato činnost prováděla na serveru. Použitím filtrů můžete získat jen část výstupu, ve smyslu:

a použitím dalších technik lze docílit výsledků, jakých byste docílili s klasickými příkazy shellu. Můžete třebas takto napsané skripty spouštět pomocí příkazů at a cron a tak dále.

Závěr

K čemu je spouštění PHP skriptů bez serveru dobré? Ačkoli by se mohlo zdát, že k ničemu, v praxi se to přece jen někdy používá. Vybavil bych si dva příklady:

1. Když někdo neumí programovat v shellu, ale umí v PHP a potřebuje rychle napsat nějaký shellový skript. Kvůli jednomu skriptu se asi nikdo nebude chtít učit jiný jazyk, takže tohle je dobrá záchrana.
2. Když se má zajistit, aby se určitý PHP skript spouštěl v nějakou dobu. Může se jednat třeba o skript, který provede denní údržbu databáze a podobně. Ten skript může klidně fungovat jako součást existujícího webu s tím, že pro účely automatického zálohování bude spouštěn pomocí binárního (CGI) modulu PHP.