Formáty slouží opět k vytváření výstupů podle šablony. Oproti printf se užívají zejména pro šablony větších rozsahů, kdy je užití formátů nejen přehlednější, ale i jednodušší.

Abychom mohli formáty používat, musíme ze všeho nejdříve definovat šablonu, kterou potom můžeme libovolněkrát použít.

Definice šablony

Šablona se definuje klíčovým slovem format. Jeho syntaxe obsahuje název formátu, uvozující rovnítko, masky, hodnoty a ukončující tečku.

Nezadáte-li název, implicitně se použije název cíle dat - v našem případě většinou STDOUT.

Formátovací řetězec se skládá z prvků, které začínají znakem @. Může obsahovat i text. Zde jsou znaky, které lze používat:

Abychom si lépe ujasnily význam těchto znaků, vyjádříme z nich několik konkrétních vzorů. Jak se můžete z tabulky přesvědčit, je jejich vytváření intuitivní.

Jako ukázku si napíšeme pro začátek jednoduchou šablonu. Bude tisknout prvních 20 znaků z dané proměnné. Text přitom bude vycentrován uvnitř hranatých závorek.

Aplikace šablony

Data zobrazíme funkcí write, které můžeme předat jako parametr ovladač, kam se budou data posílat. Ovladač je zde svázán se jménem šablony. Důsledkem toho je, že použijeme-li pro výstup funkci write, bude vytištěn záznam podle příslušného formátu.

Následujícím způsobem aplikujeme šablonu vytvořenou výše.

Pokud používáme jiný formát než STDOUT a chceme tisknout na STDOUT, musíme ještě před tiskem nastavit proměnnou $~. V té je uchováván implicitně používaný formát.

Příklad užití

Pokusme se ještě o jeden příklad. Vytvoříme formátovaný kurzový lístek. Data, uložená v hashi, vypíšeme pomocí cyklu. Každou jeho iteraci bude volán příkaz write;.

Výstup se nám přesně podle šablony zformátuje. Nutno však poznamenat, že na takto jednoduchý příklad by stačila i funkce printf.

Rozdělení textu do více řádků

Výměnou @ za ^ lze dosáhnout rozdělení obsahu proměnné na více řádků s pevnou délkou. Zároveň jsou zachovávány slova, je-li to možné. Zvolme například 15 znaků jako délku řádku.

To ještě není rozdělení, ale pouze odříznutí všeho, co je za 15. znakem.

Nyní provedeme skutečné rozdělení.

Text je úspěšně rozdělen.

Sice jsme dosáhli cíle, nicméně za vysokou daň. Sami asi ze zdrojového kódu vidíte, že takto postupovat nelze. Celý formát je navržen absolutně nepružně. Tento problém však elegantně vyřešíme pomocí již zmíněné sekvence ~~.

Nyní již není omezena délka textu, protože se automaticky vytvoří potřebný počet řádků.

Poznámka - Perl implicitně neláme slova. Pokud však příkazem

nastavíme, že lámat lze všude, dostaneme následující výstup.

Výpis řádků s odsazením

Sekvenci ~~ lze užít mimo předchozího i k dalším účelům. Níže uvedený kód vypisuje seznam, jehož položky jsou přehledně pod sebou.

Nejprve je vypsán 1. řádek textu za řetězcem Seznam:, poté se vypíše o řádek níž další a protože je uvedeno ~~, bude se to opakovat, dokud bude nějaký řádek k dispozici.

Je nutné si uvědomit, že ^* ve vzoru zastupuje 1. položku (resp. řádek) a ^* ~~ postupně všechny ostatní položky.

Položky se nám tak srovnají pod sebe, což můžeme vidět na výstupu.

Zápis formátovaného textu do souboru

Při přesměrování výstupu do souboru ovladač souboru pojmenujeme stejně jako je název formátu. Parametrem write potom musí být název ovladače. Zapíšeme do souboru tabulku, obsahující 1., 2., 3., 4. a 5. mocniny čísel 0-20.

Hlavičky

Dosud jsme produkovali šablony, které mají značnou nevýhodu. Nelze jim vložit hlavičky. To je u různých tabulek nebo sloupcových výčtů nezbytné. Ještě než se začne aplikovat šablona, potřebujeme aby se automaticky aplikovala šablona hlavičky.

Perl nabízí následující řešení. Máme formát TABULKA. Vytvoříme další formát s názvem TABULKA_TOP, který bude obsahovat právě formát hlavičky. Příkazem write; se nyní jednou provede hlavička a poté se vypisují už jen data. Platí, že je-li definován formát NÁZEVFORMÁTU_TOP, je aplikován jako hlavička formátu NÁZEVFORMÁTU.

Poslední příklad na zápis tabulky do souboru trochu rozšíříme. Přidáme do něj hlavičku tak, že vytvoříme formát FILE_TOP.

Patičky

Definice patiček je o něco složitější. Je nutné nastavit 2 speciální proměnné. Proměnná $= specifikuje po kolika vypsaných řádcích (do kterých se počítají i řádky hlavičky) bude pata vypisována. V proměnné $^L je pak samotný obsah patky.

Je-li tedy v proměnné $= hodnota 10, každých 10 řádků výstupu formátu se vypíše patka, poté znovu hlavička a dál pokračují data. Po vypsání dat je ale nutné ještě zvlášť vypsat hlavičku, aby na poslední straně nechyběla.

Je zde jeden nedostatek. Pata na poslední straně může být klidně třeba v polovině stránky. My bychom ale chtěli každou patku přesně na konec strany (tedy na stejné místo jako na ostatních stranách). To obnáší vynechat nějaký proměnný počet řádků. A právě počet řádků, které zbývají do konce strany, je uložen v proměnné $-. Řádek print $^L; nahradíme za:

Stránkování

V proměnné $% je vždy uloženo aktuální číslo strany. Změníme hlavičku tak, aby ho obsahovala. Formát STDOUT_TOP bude vypadat takto:

Příště začneme debugging.