Lze říci, že přepínače jsou zvláštním typem argumentů, obvykle začínající znakem -, které mění chování programu. Rozdělme si zápis přepínačů na 4 druhy.

• jednoduchý přepínač (-x)
• zkrácené - několik přepínačů je seskupeno za 1 znakem - (-xyz)
• s hodnotou (-m 1500)
• dlouhé přepínače; mohou být také s hodnotami (--file=getopt.pl)

Ze všeho nejdříve si pro lepší představu napíšeme jednoduchý skript, který pouze vypíše na každý řádek 1 argument.

A zavoláme ho s různorodými parametry.

$ perl argv.pl -abc -d -o vysledek.txt data1 data2 data3
-abc
-d
-o
vysledek.txt
data1
data2
data3
$

Odtud je nutné extrahovat přepínače. Nebudeme to dělat ručně, protože nejlepší cestou, jak toho docílit, jsou moduly Getopt::*. Hlavně Getopt::Std (pro jednoduché přepínače) a Getopt::Long (pro dlouhé přepínače).

Zpracování jednoznakových přepínačů

Importem modulu Getopt::Std získáváme 2 nové funkce getopts a getopt, které nám krátké přepínače hezky roztřídí.

Obě funkce jsou v modulu v proměnné @EXPORT, tudíž jsou importovány do aktuálního balíku.

Při jejich používání je třeba mít na paměti, že se při volání veškeré nalezené přepínače a jejich hodnoty mažou z pole @ARGV.

getopts

První jmenovaná funkce, getopts, přijímá jako parametr speciální řetězec, složený z písmen, které mohou být přepínači. Předpokládejme, že náš program přijme 3 přepínače: -x, -y a -z. V takovém případě bude zápis funkce getopts následující.

Nyní tato funkce podle předaných písmen nastaví příslušné proměnné ve tvaru $opt_písmeno. Konkrétně, pokud tedy jsou programu předány některé z přepínačů -x, -y, nebo -z, nastaví se odpovídající proměnné $opt_x, $opt_y, $opt_z na hodnotu 1.

A nyní ještě konkrétněji, tentokrát se podívejme na skript, který rozpozná a vypíše předané argumenty.

Teď si zkusme, jak bude program reagovat na přepínače. Je důležité, aby byly zadané přepínače před ostatními argumenty, protože by potom nemusely být zpracovány.

$ ./getopt.pl -x -z
X: 1
Y:
Z: 1

Zdá se, že je vše v pořádku. Zkusme zadat jiný vstup, ve kterém budou nedefinované přepínače.

$ ./getopt.pl -yrtg
Unknown option: r
Unknown option: t
Unknown option: g
X:
Y: 1
Z:
$

Z hlášky Unknown option je patrné, že nelze použít žádné jiné přepínače než ty, které jsou v programu uvedeny. Většinou nebude v našem zájmu, aby program Unknown option vypisoval. Abychom toho docílili, je nutné ošetřit během volání funkce getopts její návratovou hodnotu.

To byly volby typu true/false. Další věcí, kterou funkce getopts poskytuje, je přijetí hodnoty jednopísmenným přepínačem. Za všechny přepínače, které budou přijímat hodnotu, umístíme ještě dvojtečku.

V našem případě přijímají hodnotu přepínače -x a -z. Díky tomu se do $opt_x, resp. $opt_z nepřiřadí 1, ale přímo hodnota předaná přepínači. Pojďme opět vyzkoušet, jak bude náš program na různá volání reagovat.

$ ./getopt.pl -zy10
X:
Y:
Z: y10
$

Toto volání se na 1. pohled možná chová trochu nelogicky. Ovšem na druhý pohled lze vše uspokojivě vysvětlit. Do $opt_z je přiřazen řetězec "y10" - tedy hodnota přepínače. Ostatní argumenty nejsou definovány.

Ještě zmatenější může být nadcházející zápis. Ale opět je třeba si uvědomit, že "-y10" bude hodnotou přepínače -z a -y nebude definováno.

Zde máme další příkaz s podobným způsobem volání. Liší se v tom, že 1. argument v pořadí, -y, nepřijímá hodnotu a tedy písmeno z je bráno jako název samostatného přepínače.

$ ./getopt.pl -yz10
X:
Y: 1
Z: 10
$

A na závěr poslední případ, kdy předáváme hodnoty i těm argumentům, které je nepožadují. V tomto případě bude zdánlivá hodnota argumentu brána jako vlastní přepínač.

$ ./perl getopt.pl -y50 -x60 -z"delsi retezec"
Unknown option: 5
Unknown option: 0
X: 60
Y: 1
Z: delsi retezec
$

Mezi přepínačem a hodnotou může samozřejmě být mezera. Pokud je mezera i v hodnotě přepínače, lze ji celou uzavřít do uvozovek nebo apostrofů, jak je naznačeno v posledním volání.

Funkce pro zpracování přepínačů zároveň veškeré nalezené přepínače a jejich hodnoty mažou z pole @ARGV.

přepínače ve strict režimu

Pokud jste předchozí útržky kódu náhodou zkoušeli s pragmou strict, jistě vám neuniklo, že překladač požaduje deklaraci. K tomu můžeme použít klíčové slovo our pro deklaraci globálních proměnných.

Často však narazíme ještě na deklaraci pomocí pragmy vars.

getopt

getopt slouží také pro ošetřování argumentů, ale je daleko méně striktní než getopts. Jako parametr přijímá textový řetězec, který obsahuje pouze přepínače, které přijímají hodnotu. Pro každý další jednoznakový přepínač (které se pro funkci getopt vůbec neuvádějí) vytvoří getopt příslušnou proměnnou $opt_znak. Funkce nevypisuje žádné chyby.

Tento příkaz vyžaduje, aby byly pro přepínače -a, -b a -C přiřazeny hodnoty. Pro jakýkoliv jiný jednoznakový přepínač přiřadí do příslušné proměnné pravdivou hodnotu.

Jako názorný příklad otestujeme v cyklu pro každou proměnnou $opt_znak zda existuje, a pokud ano, tak vypíšeme její hodnotu.

Teď můžeme zkoušet. Program přijímá přepínače -a, -b a -C s hodnotou a všechny ostatní bez ní.

$ perl getopt.pl -F1x -V -C100 -a101 -b102
$opt_a=101
$opt_b=102
$opt_x=1
$opt_C=100
$opt_F=1
$opt_V=1
$opt_1=1
$

Poznámka - předchozí program by šel napsat mnohem přehledněji. Funkce getopt i getopts přijímají ještě další (nepovinný) parametr, jímž je odkaz na hash. Místo do $opt_znak se pak přepínače zpracovávají do %prepinac{"znak"}. Mimochodem tak i odpadají případné problémy s deklaracemi proměnných.

Stručně k modulu Getopt::Regex

Představíme si další modul pro zpracování přepínačů. Getopt::Regex umí podle přepínače nastavit danou proměnnou nebo vykonat podprogram. Zmiňujeme se o něm hlavně proto, že k tomu využívá regulárních výrazů, čímž dosahuje zajímavých výsledků.

Getopt::Regex nabízí jedinou funkci GetOptions, která je importována z pole @EXPORT_OK. Ta dělá veškerou práci.

Nejdříve je nutné stáhnout a nainstalovat příslušný modul.

Podívejme se na syntaxi příkazu GetOptions. Na první pohled sice vypadá složitě, ale je snadno a rychle pochopitelná.

regex je regulární výraz, který specifikuje přepínač, odkaz je odkaz na proměnnou (bude nastavena) nebo podprogram (bude proveden) a hodnota nabývá hodnot true/false a určujeme jí, zda přepínač přijímá hodnotu.

Ukážeme si to prakticky.

Co se vlastně děje: Pokud je programu předán argument vyhovující regulárnímu výrazu -[f|F] (tj. buď -f nebo -F), nastaví se proměnná $p na hodnotu 1. V případě, že bychom uvedli místo 0 pravdivou hodnotu, do $p by se přiřadil argument, následující tím za argumentem, který vyhověl.

Vyzkoušíme si ještě možnost vykonat v případě nalezení vyhovujícího argumentu danou funkci. Náš budoucí program bude přijímat volby ve tvaru -pparametr=hodnota. Odtud vždy vypíšeme řetězec parametr = hodnota podle získaných údajů.

Poznámka - Za -p nesmí být mezera, protože se interpretuje jako oddělovač argumentů.

Poznámka - sub {...} je tzv. anonymní podprogram a vrací odkaz na podprogram.