Dodnes jsme si pod pojmem datová struktura vybavovali skalár, pole a hash. Odkazy jsou prostředkem, který otevírá dveře ke složitějším. Díky nim budeme moci implementovat takové struktury jako pole polí hashů. Pomocí odkazů lze pracovat s daty daleko lépe než dosud a prakticky neomezeně se v tomto směru rozšíří naše možnosti.

Přes to všechno není odkaz nic jiného než zvláštní typ skalární proměnné. Proto se píše normálně s předponou $.

Odkazy nyní rozdělíme na 2 kategorie: pevné odkazy a symbolické odkazy. V tomto a následujících dílech se budeme věnovat zejména těm pevným; symbolické zmíníme pouze letmo.

Pevné odkazy

Pevný odkaz (dále jen odkaz) má speciální obsah. Je v něm uložena adresa v paměti. Pokud hodnotu odkazu - tedy adresu - vytiskneme, uvidíme řetězec ve tvaru DATOVÝ_TYP(adresa) - konkrétně například SCALAR(0x8187a3c). Odtud je zřejmé, že Perl zde zavádí typovou kontrolu. To má za následek, že pokud budeme chtít s odkazem na skalár zacházet jako s odkazem na pole, skončí program chybou.

Odkaz na skalár

Teď už k věci. Vytvoříme 1. odkaz. Abychom tak mohli učinit, musíme vytvořit nějakou proměnnou s hodnotou.

V paměti to nyní vypadá zjednodušeně takto:

A teď vytvoříme na onu proměnnou odkaz. To se dělá stejně jako přiřazení proměnné, jen se před přiřazovanou hodnotu zapíše zpětné lomítko.

$ref_x je skalární proměnná typu odkaz. Situace v paměti se změnila.

Popišme si, co údaje v tabulce znamenají. Na adrese 10 je uložena hodnota proměnné $ref_x. Tou je odkaz na jinou adresu - konkrétně na adresu 5, na které leží hodnota typu SCALAR s obsahem "HODNOTA". Lze tedy říci, že $ref_x ukazuje na adresu 5, kde je uložena hodnota "HODNOTA".

Nyní můžeme k hodnotě na adrese 5 přistupovat dvěma způsoby. Tak jako dosud, pomocí $x, nebo nově i přes odkaz $ref_x (jediné místo v paměti má 2 jména). Přístupu k hodnotě přes odkaz se říká dereferencování a uskutečňuje se uvedením dolaru mezi stávající dolar a identifikátor. Hodnotu na adrese 5 tedy můžeme tisknout jedním z těchto dvou příkazů, podle dané situace.

Perl si počet pevných odkazů, které ukazují na určité místo v paměti, počítá. Počet odkazů se dokáže nejen zvyšovat (vytvářením odkazů na dané místo v paměti), ale i snižovat (zánik nebo přepsání proměnných). Pokud takto klesne na 0, ztrácí se informace o umístění hodnoty. V takovém případě je hodnota zrušena pomocí automatického mechanizmu (tzv. garbage collection) a paměť se uvolní.

Stejný systém správy funguje v souborovém systému, kde je počet odkazů pro každý i-uzel také udržován. Počet odkazů je jednou z informací získaných příkazem ls -l.

Spiše jako zajímavost si uveďme, že za jistých okolností může nastat situace, kdy proměnná $x ukazuje na proměnnou $y a zároveň $y ukazuje na $x. Tomu se říká cyklický odkaz. Po skončení platnosti obou proměnných nemůže být místo v paměti uvolněno, protože čítač odkazů stále neklesl na 0. Pokud to nastane, nezpůsobí to prakticky žádné problémy. Ty nastávají až tehdy, když se tento efekt kumuluje. Zkuste si tento příklad (ale ještě předtím si vše rozdělané uložte) a sledujte paměťové zatížení například pomocí nástroje top.

Odkaz na pole

Podobně se pracuje s odkazy na pole. Při práci s polem jako s celkem se syntaxe liší pouze nezbytným nahrazením úvodního dolaru za zavináč.

Zajímavější je to s prvky polí. Z jediného odkazu získáváme přístup k celému poli. Pouze přidáme na konec zápisu dereferencovaného odkazu index. Prvek s indexem 2 se tiskne takto.

Takový zápis může být značně nejasný. Na první pohled (a často ani na druhý) není zřejmé, kde provádění začíná. Vyhodnotí se nejdříve $$r_pole nebo $r_pole[2]? Lze pouze konstatovat, že správně je $$r_pole. Dereference má vždy vyšší prioritu než index v [].

Z tohoto důvodu se zavádí ještě další a na pohled jednoznačná syntaxe. Mezi název proměnné a index nebo klíč se vloží šipka. Tyto zápisy přístupu k prvku pole jsou stejné.

Odkaz na hash

Pro hashe platí stejný postup jako při práci s polem. Platí to jak při práci s hashem jako celkem, tak s jednotlivými prvky.

Odkaz na podprogram

Nejen na typy skalár, pole a hash jde vytvořit odkaz. Důkazem toho je možnost odkazu na podprogram. Ačkoliv je tento typ odkazu možná hůře představitelný, systém je úplně stejný, jako v předchozích příkladech. Adresu získáme pomocí operátoru zpětného lomítka, tu přiřadíme do proměnné a pomocí ní můžeme po dereferenci volat podprogram.

Poslední 2 příkazy volaly tutéž proceduru. Podprogram tisk má nyní 2 jména.

Lze samozřejmě použít šipkovou notaci a případně i předat argumenty.

Ale pozor - za jméno dereferencovávaného podprogramu se nesmí uvést závorky. V takovém případě by se podprogram provedl dříve, než se vytvořil odkaz. Do proměnné by se tak přiřadil odkaz na návratovou hodnotu podprogramu.

Úprava dat pomocí odkazů

Doteď jsme data jen získávali. Pokud chceme data, na které odkazy ukazují, upravovat, musíme si uvědomit, co se děje v paměti. Přestavme si, že máme proměnnou $x a odkaz $r_x. Ten ukazuje na hodnotu proměnné $x.

Zápis na místo, kam ukazuje odkaz, provedeme, stejně jako při čtení hodnoty, dereferencí.

A teď vypišme hodnoty, na které ukazují $$r_x a $x.

Přestože jsme upravili pouze $$r_x, novou hodnotu má i proměnná $x. Vysvětlení nabízí reprezentace v paměti. Obě proměnné ukazují na stejnou adresu paměti. Změnou hodnoty na této adrese se tedy změní všechny hodnoty získané dereferencováním proměnných, které na toto místo ukazují. Přesněji řečeno jedna hodnota, protože $$r_x je vlastně jen aliasem pro $x.

Symbolické odkazy

Pokud je zapsána proměnná tak, jako by byla pevným odkazem, ale pevným odkazem není, jde o symbolický odkaz. Máme-li proměnnou $$prom v případě pevných odkazů, samotné $prom obsahuje adresu v paměti. Symbolické odkazy se liší tím, že $prom není odkazem a místo toho obsahuje řetězec. Symbolické odkazy nejsou v pravém smyslu odkazy.

Hodnota proměnné $prom se stává jménem jiné proměnné. $delka a $$prom jsou aliasy, takže bylo vytisknuto 186.

Úplně stejně to funguje pro jiné datové typy.

Symbolické odkazy nelze v režimu strict (přesněji strict "refs") používat.