Již víme, že při použití Curses máme k dispozici celou plochu terminálu. Abychom ji mohli začít využívat, je třeba pochopit systém souřadnic.

Kurzor

Každý znak na obrazovce má přiřazeny dvě souřadnice. Té první říkejme například y-ová a té druhé x-ová.

• y-ová souřadnice: reprezentuje číslo řádku od shora; horní řádek má jako tuto souřadnici hodnotu 0
• x-ová souřadnice: reprezentuje číslo slouce zleva; nejlevější sloupec má jako tuto souřadnici hodnotu 0

Kurzor lze přesunovat funkcí move, které uvedeme jako parametr nové souřadnice.

V souvislosti s pozicí kurzoru jistě velmi často užijeme funkci getmaxyx, která zjišťuje pozici nejvzdálenějšího místa obrazovky od počátku souřadného systému - tedy souřadnice pravého dolního rohu. Parametrem jsou proměnné, do kterých se uloží souřadnice tohoto místa.

Existují další dvě funkce pro získávání nějakých souřadnic. Uvedeme-li getyx, získáme aktuální pozici kurzoru. Dále pomocí getbegyx získáme počáteční pozici kurzoru v okně - tedy pozici levého horního rohu okna. V okně stdscr získáme samozřejmě [0;0]. Více práci s okny rozvedeme v dalším oddílu.

Jiná funkce pro práci s kurzorem, addstr, dokáže přesunout kurzor, avšak to je jen vedlejší úkol k tisku textu.

Příklad na pozicování

Nyní máme dost informací na to, abychom pochopili tuto ukázku.

initscr;
END{endwin;}

printw("Text, zacinajici na pozici [0;0]\n");
move(3, 8);
printw("Text, zacinajici na pozici [3;8]\n");

$text = "Text uprostred";
getmaxyx($y, $x);
move($y/2, ($x-length($text))/2);
printw($text);

addstr(15, 2, "Text, zacinajici na pozici [15;2]");

getch;

Zvýraznění aktuální pozice kurzoru

Kurzor je obvykle na pozici, která je nějak zvýrazněná - většinou na styl A_STANDOUT. Pomocí funkce curs_set to lze změnit. Pokud nebudeme chtít zvýraznění pozice kurzoru, použijme následujícího volání.

Funkce inch vrací znak, který je na obrazovce již vytištěn. Parametrem inch jsou souřadnice.

Barvy

U většiny dnešních terminálů lze pracovat minimálně se základními barvami. To, zda to umí konkrétně váš terminál lze zjistit pomocí funkce has_colors. Pokud tomu tak skutečně je, zavolejme funkci start_color, která aktivuje barevný režim.

Abychom mohli tisknout barevný text, je třeba ještě definovat barevné kombinace. K tomu je k dispozici funkce init_pair. Jejím parametrem je ID barevné kombinace, které si můžeme zvolit; a poté dvě konstanty pro barvu textu a barvu pozadí.

Konstanty jsou ve tvaru COLOR_BARVA - tedy konkrétně jsou to následující hodnoty:

• COLOR_BLACK
• COLOR_RED
• COLOR_GREEN
• COLOR_YELLOW
• COLOR_BLUE
• COLOR_MAGENTA
• COLOR_CYAN
• COLOR_WHITE

Pokud váš terminál umožňuje měnit definici barev, lze tak činit pomocí init_color(COLOR_BARVA, r, g, b).

Nyní můžeme nastavovat barevnou kombinaci pomocí attron, kterému předáme parametr COLOR_PAIR(id).

Následuje jednoduchá ukázka demonstrující použití barev.

initscr;
END{endwin;}

start_color;

init_pair(1, COLOR_RED, COLOR_GREEN);
init_pair(2, COLOR_BLUE, COLOR_YELLOW);

printw("Normalni text\n");
attron(COLOR_PAIR(1));
printw("Cerveny text na zelenem pozadi\n");
attron(COLOR_PAIR(2));
printw("Modry text na zlutem pozadi\n");

getch;

Práce s okny

Práce s okny je možná vůbec nejdůležitější schopnost knihovny, která je potřeba v každém uživatelském rozhraní.

Ve skutečnosti se veškerá činnost děje v oknech. I my jsme dosud pracovali v okně, aniž bychom si to uvědomili. Existuje totiž standartní okno stdscr, které pokrývá celý rozsah terminálu.

Jako důkaz, že standartní okno stdscr skutečně existuje si můžeme zkusit následující příkaz. Jeho smysl bude vysvětlen vzápětí.

Můžeme však tvořit okna vlastní s různými rozměry a s ohraničením.

Okno se vytváří funkcí newwin. Jejími parametry jsou výška v řádcích, šířka v sloupcích a souřadnice levého horního rohu. Ještě před newwin je třeba obnovit obrazovku pomocí refresh.

Nyní již okno existuje a můžeme s ním manipulovat. Abychom však okno zobrazili, je třeba volat funkci box, jejímiž parametry jsou okno a styl vodorovných a horizontálních čar. U obou stylů většinou použijeme 0 pro normální ohraničení.

Místo box můžeme zvolit též obecnější border, pomocí níž lze též měnit ohraničení okna. Přijímá celkem 9 parametrů. Prvním je okno a pak následuje postupně ohraničení levé hrany okna, pravé hrany, horní hrany, spodní hrany, levého horního rohu, pravého horního rohu, pravého dolního rohu a levého dolního rohu.

Chceme-li do okna vepsat nějaký text, postupujeme úplně stejně jako dosud. Pouze příslušným funkcím uvedeme okno, kam se má tisknout. To se uvádí nejčastěji jako první parametr.

To samé platí o většině ostatních funkcí. Často použijeme zejména getbegyx a getmaxyx.

Pomocí jedné z funkcí derwin a subwin je možné vytvořit okno v okně.

Na závěr práce s oknem bychom měli uvolnit zabranou paměť. K tomu zavoláme delwin. Je třeba alespoň tušit, že text v okně ani ohraničení nezmizí, protože nejsou na okně po svém vzniku již závislé. To znamená, že když okno smažeme, tak zde jeho obsah zůstane a musíme se ho zbavit zvlášť. Nelepším řešením odstranění rámečku je volání border, kterému uvedeme jako znaky ohraničení mezery.

Ukažme si, jak tedy vytváření oken funguje. Kód proložíme komentáři, aby bylo jasně vidět, co se kdy děje.

initscr;
END{endwin;}

start_color;
init_pair(1, COLOR_RED, COLOR_GREEN);
attron(COLOR_PAIR(1));

refresh;

#vytvorime nove okno
$w = newwin(5, 30, 10, 10);

#ohranicime okno klasicky
box($w, 0, 0);

#vytiskneme text doprostred okna
$text_v_okne = "JSEM V OKNE";
getmaxyx($w, $w_y, $w_x);
addstr($w, 2, ($w_x - length($text_v_okne))/2, $text_v_okne);
refresh($w);

#cekame na libovolnou klavesu
getch;

#jakmile ji uzivatel stiskne, zmenime ohraniceni
border($w, ".", ".", ".", ".", ".", ".", ".", ".", );
refresh($w);

getch;

delwin($w);

Přechod mezi Curses módem a shell módem

Po funkci endwin se režim přepne zpět do shellu, kde můžeme například vyvolávat systémové příkazy. Funkcí reset_prog_mode se opět vrátíme do Curses režimu.

initscr;
END{endwin;}


printw("Zadej prikaz: ");
getstr($cmd);
endwin();

system($cmd);
system("sleep 5");

reset_prog_mode();

printw("\nPokracujeme");

getch;